...tenhleten pan psycholog si řekl: dobře, nebudu už dál hanět ty zločince z Wall Streetu a politický estabilishment a podívám se na otázku spotřeby. A ukázalo se, on tvrdí, že lidé si neumí, zejména mladí lidé, odepřít skoro nic, to znamená vidíte něco, tak to okamžitě koupíte. A on to vztahuje k něčemu, čemu se někdy říká základní, dračí nebo hadí část mozku, která není kulturně nějakým způsobem převrstvená, která je hladová, která to, co vidí, okamžitě chce.
A mně z toho vyplynuly, když nad tím přemýšlím, takové docela zvláštní věci, to znamená takové ty staré františkánské ctnosti, jako každý den si něco odepřít, to znamená kultivovat tu mysl. Ne, že by mi to moc šlo... A pak dál si uvědomuju roli kultury. Někdy máme pocit, že když budeme mít dobrou ekonomiku a dobré zákony, že to vlastně stačí. Ale my k tomu, abysme zvládli tu hadí, starou, dračí část mozku, tak ji neustále potřebujeme kultivovat a proto ve všech pravěkých společnostech, ve středověku doopravdy na tu kulturu byl kladen velký důraz a já si začínám myslet, že ta kultura to je nejenom potěšení z nějakého hezkého obrázku nebo divadelního představení, ale, že to je to, co nakonec tu společnost vytváří. Co způsobuje, že jsme schopní nějakým způsobem rozumně žít, protože když to všechno necháme jenom na pravidla a na ten dračí mozek, tak ten drak se za chvíli naštve, začne mávat ocasem, začnou padat bankovní domy, Kypr se otřese a my na to koukáme a nevíme si s tím rady.
Drak byl do 12. století trošku jiné zvíře, ochranitelské. Když přijdete na Tetín, jsou tam staré kostelíky a když si prohlídnete portál románského kostelíka, tak tam je na obou stranách velmi neuměle vytesaná hlava hada. Had je draco, had je vlastně drak. A někdy do toho 12. století ti hadi či draci měli funkci strážců. On drak je vždycky ambivalentní. To je takový ten základní čínský příběh o tom, že drak je blízko počátku, spí někde hluboko ve vodě, pak se probere, je hrozně starý, vyleze na hladinu a tam už mezitím vznikl svět, je tam sluníčko, je oslepený, teďka si s tím neví rady, začne kolem sebe mlátit, že jo, přiběhnou nějací poslové, nebo nějaké bytosti, nějací hrdinové, že jo a zaženou ho, dojde k boji s nějakým tím Jiřím, dojde k velkému boji a drak zase mizí pod hladinou, tam je pacifikovaný. Anebo naopak, ten drak prostě dozraje, moudrý červ mu říkají v Číně, dozraje v moudrou bytost, která vyletí nad hladinu a míří nahoru ke slunci a ke hvězdám. Takže když jsem se dozvěděl o American Mania - Americké mánii, toho nakupování, teda o té dračí mysli, tak jsem si doopravdy uvědomil, jak ten drak někde tady kolem nás je a jak nutné s ním zacházet...
Svět je poklad, ale svět je i had.
Někteří lidé si hrají s hadem a jiní s pokladem.
Kdo si hraje s hadem, musí obnažit své srdce, aby mohl být uštknut,
had může uštknout ocasem, může uštknout i tlamou.
Když kousne ocasem, neprobudíš se a on začne kousat hlavou.
Lidé, kteří se k hadu obrátili zády a nevážili si jeho drahého kamene,
mármúra ani jeho lásky, mír, si za průvodce zvolili starší osobu,
protože rozum považuje třpyt hada za smaragd.
A když si had podobný draku všimne, že postarší rozum vede karavanu,
tak se cítí odstrčený a znevážený.
V oceánu světa had byl jako krokodýl, co sám ze sebe vystavěl most,
pod chodidly je rozum, jeho jed se změnil v cukr, jeho trn v růži.
Byl to silniční zloděj, ale vyrostl v průvodce.
Býval zdrojem strachu, ale dorostl a stal se zdrojem bezpečí.
Džaláluddín Rúmí (1207-1273)
To je o tom, že s tím hadem buďto musíte nějakým způsobem bojovat, jako ten svatý Jiří na Pražském hradě a přemoct ho, a nebo někdy dojde k tomu, jak je popisováno v Persii, že had rozezná tu kulturní mysl a začíná se lísat a tehdy se stává zdrojem energie a mostem, na kterém kráčí rozum. Já si myslím, že takhle bychom mohli docela pěkně uvažovat o světě.
(Václav Cílek na Českém rozhlase 2)
