Strávili jsme vloni krátkou rodinnou dovolenou na Valašsku, v jednom z velkokarlovických údolí. Zdravý a silný kraj, malebné, folklórem a svébytností prodchnuté Valašsko je pro leckoho možná ideálem venkova… Moje geomantií zasažené myšlení, cítění a vnímání si všimlo, že zde něco nehraje.
Jakoby cosi scházelo. Ve tvářích i vyzařování místních soch, zručně až mistrně vyřezaných, jsem nenalezl štěstí. Charisma, sílu, nezávislost, to ano. Spokojenost a štěstí ne. Ani těch několik málo úsměvů od místních nebylo šťastných, spíše útrpných. Netvrdím hned, že je to nešťastný kraj, ale není ani šťastný. Celkový dojem z krajiny a lidí se podobal pocitu z těch soch - nehybnost, zdraví a síla. Dojem tvrdý jako život, který se zde po staletí vedl.
O půl roku později jsme zamířili na Kozlovský hřbet, mezi Českou Třebovou a Litomyšl. Východní Čechy na mě vždy působily jaksi vlídně až hladivě. Čím to? Je za tím opuka, teplý a světlý kámen, který zde leží v podloží a tvaruje kaňony řeky Orlice? Nebo snad otisk působení Českých bratří, jejichž Jednotu založil v Kunvaldu roku 1457 bratr Řehoř? Nebo snad obojí? Nebo je příčin ještě mnohem víc? I tentokrát byly dojmy stejné a uvědomil jsem si, že odpočinek se v kraji Maxe Švabinského daří jaksi mnohem lépe než ve valašských Beskydech.
Pravěká osada Křivolík, Kozlovský hřbet.
Myslím, že můžeme krajiny velmi jednoduše rozdělit na šťastné a nešťastné. Svým založením, nikoli nezvratným budoucím osudem. Protože tomu tak nemusí být navždy. Příkladem může být Jesenicko, které také svým založením patří spíše mezi krajiny nešťastné. (I když, v hlubinách jesenických melancholií se skrývá leccos zářivého!) A přece ho Priessnitz dokázal kus proměnit na pravý opak.
Stejně tak štěstí ve vínku se může pošetilostí, zahálkou či zlobou převrátit naruby.
Autobusová zastávka v kraji Maxe Švabinského.
Jak tak o tom přemýšlím, asi je dobré jezdit na dovolenou do krajiny s opačným znaménkem, než v jaké žijete. Z nešťastných krajin do šťastnějších a naopak. Z tepla do chladu. A ze zimy se ohřát, třeba do východních Čech. Za změnou, osvěžením a oživením.
