Loňský geomantický seminář Probuzení draka připomněl desáté
výročí geomantických artefaktů v městské krajině Jeseníku. Letos jsme chtěli na
tuto akci navázat, zejména s ohledem na blížící se dokončení litopunkturního
kamene na svahu Pradědu. Dokončit se však zatím nepodařilo a věci se ubíraly
jiným směrem. Dvoudenní akce "s nahlížením do přírodních světů a
vedlejších dimenzí" se přesto uskutečnila, a to pod názvem, který nese i
tento článek.
Všechno je
v pohybu
Je to tak, pořádat geomantický seminář není
jednoduché, zvlášť ve dnešní době. Dostatečně dopředu plánujete termín, aby to
nebyla hurá akce. Ale v pohybu je vše včetně důležitých událostí i samotného
lektora, a tak nakonec v původně plánovaný víkend dorazil Jan, aby nejprve zahájil
průzkum okolí Lipové a situace v krajině Jesenicka. A během následujících dvou
týdnů vlastně o další kus prohloubil poznání jesenického krajinného systému,
jeho vztahů a vazeb. Seminář navrhl uspořádat hned poté, na základě čerstvě
nabytých zkušeností, dost narychlo a v termínu, kdy většina normálních lidí má
nějakou tu dovolenou nebo jiný seminář. Nemluvě o tom, že vlastně semináře už
nedělá, jen u příležitosti konkrétní realizace (díla) v krajině. A taková v Lipové možná bude, první
kroky již proběhly a seminář do nich byl zahrnut jako "podpora
procesu".
Prolog
v maringotce
Ještě ve středu ráno to vypadalo, že na akci přijdeme
jen tři, já coby pořadatel, Jan jako lektor plus jedna účastnice, projevující
po celou dobu konstantní a neměnný zájem se zúčastnit. Nakonec se ale věci i
lidé seběhly, zejména v Žulové, a daly do patřičně potřebného pohybu. Ve středu
dorazily první zvěsti o dalších zájemcích a začala šňůra telefonických hovorů a
zpráv, na konci které bylo páteční večerní setkání v Nových Vilémovicích. V
maringotce u Kryšota se sešlo celkem jedenáct lidí, a dokonce se zdálo, že
většina z nich opravdu míří na Probuzeného draka! Jisté to ale nebylo, přesto
bylo povídání příjemné a na víkend dobře vylaďující. A bytosti z jiných
rozměrů, které na tomto dění spolupracují, mohly na základě vyřčeného i
nevyřčeného připravit plány a scénáře pro následující dva dny.
Pracovní
sobota
Sobotní ráno vyjevilo, že na seminář se dostavilo
skutečně celých devět z účastníků maringotkového dýchánku, plus Lenka. Začali
jsme v areálu na Průchodní, kde jsme vytvořili a propojili skupinu, coby
mnohočetný živý útvar a také nástroj pro poznávání a práci v krajině. A práce
nás čekalo nemálo, žádná idylka. Nejprve na Čapce coby pomyslném středu a
křižovatce krajiny Jesenicka, kde jsme po předešlé průpravě zapracovali na zvednutí (odstranění/zprostupnění) pomyslné
"čapky", blokující průchod a proudění sil. Nešlo to snadno, nicméně
pocity i vjemy v oblasti čela a temene hlavy dávaly tušit, že se dobré dílo
podařilo a opona zapomenutí byla proměněna.
Příprava a
odměna
Zamířili jsme na Rejvíz, kde nás měla čekat
příjemnější ze dvou zbývajících sobotních destinací. Do kopce k "lurdské
jeskyni" jsme se však plahočili pomalu a ztěžka. „Deka“, která na většinu
z nás padla na místě samotném, nasadila nejednomu z účastníků do hlavy otázku,
zda účast na tomto semináři byla dobrou volbou. Únava a rozladění se dalo téměř
krájet, já sám jsem měl sto chutí zalehnout někam pod smrk a dát si dvacet
minut šlofíka. Představa, že nás čeká ještě výstup na Smrčník, kde bude situace
náročnější než zde, byla naprosto zdrcující.
Přesto jsme srdnatě přejeli, někteří s pomocí
dopingu v podobě zastávky na kafe, do Rychleb, a zaparkovali u chaty nedaleko stejnojemného hřebene a lomů. Ovšem už při prvním
stoupání od chaty nám všem jakoby narostla křídla, a elán nás neopustil ani při
zdolávání nesnadno prostupného terénu a hledání cesty.
To, co nás
čekalo nahoře, bylo krásným závěrem dne a snad i jakousi odměnou (či přirozeným
následkem) všech dosavadních protivenství. Slavnostní nálada na hřebeni
Smrčníku, průhledy do nebe, pozdravy posvátných hor z jihu i severu, z Pradědu
i Slezy, nádherný pohled do údolí pod námi, voňavý červencový večer na hoře,
kde se během naší přítomnosti ani lístek nepohnul. Dostali jsme zde mnohé
neviditelné dary, uzavřeli první den a ze skupinového pracovního nástroje se
vrátili každý k sobě samému.
Sametová
neděle
V neděli byla v krajině rozprostřena odlišná
atmosféra od té sobotní, a také průběh celého dne by se dal označit za
prodloužení „odměny“ z předešlého večera na Smrčníku. Pohybovali jsme se v
Lipové, v průrvě mezi dvěma světy, mezi dvěma na sebe tlačícími masívy Rychleb
a Hrubého Jeseníku. Právě v takovém prostředí žije a pohybuje se
"drak", u kterého jsme včera byli na tak neočekávaně příjemné
návštěvě.
Bylo nás pět a začali jsme v tajnosnubné koruně
buku nedaleko vily Hela. Nejedná se zdaleka o obyčejný strom, má dokonce svého
bodyguarda! Stojí přímo v lázních, tři kroky od chodníku, a nikdo tam o
něm neví (teď už ano). Následovala procházka do Annina údolí, procítění kvalit
jím protékajícího potoka a přesun autem k lipovskému kostelu svatého Václava.
Kolem něj jsme jen prošli a zamířili ke kapličce ve svahu nahoře. Ta je možná
nejdůležitějším místem v celé obci a navzdory elektrickému vedení se jedná o
harmonicky působivé zákoutí, které umí pohladit na duši. Podobně jako obrázek v
kapličce, byli jsme zde zavinuti v jakémsi jemném sametovém obalu.
Strávili jsme u kapličky nemálo času a odcházet se nám vůbec nechtělo.
Poslední část semináře proběhla v Horní Lipové
návštěvou pravoslavného "Kostelíku v horách" a výšlapem ke smrku v Dlouhé dolině, kde jsme symbolicky pozdravili horu Smrk. Pozdravili a procítili
jsme také okolo protékající vousatý potok Staříč. Ten má zřejmě dost
šprýmařskou povahu, protože na závěr Probuzeného draka na mě na tomto místě opět
přišel spánek.
Večer po akci byl prozářený v krajinách vnitřních
i vnějších a zdálo se, že vše mělo svůj hluboký smysl a věci jsou tak, jak mají
být.
Aby mohlo
přijít nové
Kdo si představuje krajinný seminář jako příjemné
chození, filozofování, rozprávění a meditování v přírodě, není vůbec
blízko pravdy. Navenek to tak možná vypadá a někdy i dokonce je, ale na jemných
rovinách se dějí různé věci a někdy to bývá pěkná „dřina“. Více než kdy jindy
to platilo tentokrát, když v sobotu na Rejvíze neviditelně probíhalo
intenzivní „čištění“ celé skupiny.
Je dobré mít v takových těžkých chvílích na
paměti, že podobný průběh mívá vždy svůj smysl. Aby mohlo přijít nové, je
třeba pro něj vytvořit prostor. I symbolika lurdské jeskyně (hlubin
země) není od věci. Nejprve musí staré pryč, aby mohlo přijít nové - výlet na Smrčník
a přiblížení k nebi.
Podobně to možná bude i s obdobím, kterým za
poslední dva roky prochází celá lidská společnost. Není jednoduché, ale neměli bychom zapomínat
na naději, že má svůj smysl a na konci všeho nás třeba čeká i nějaké krásné
překvapení…
