středa 28. ledna 2015

Tři setkání

Pátek večer, v Jeseníku nasedám na vlak do Ostravy. Procházím celý vagón, ale nenalézám volné čtyřsedadlo, takže po chvilce rozhodování sedám naproti jednomu z cestujících. V Mikulovicích se ale uvolňuje čtyřka za mými zády, paní, co seděla zády ke mně, vystupuje. Přehazuji si tedy věci a koukám - dotyčná na mě ode dveří kyne: "ahoj". Je to kamarádka, se kterou jsme se neviděli kolik let? Jaká škoda!


Sobota ráno, mířím na setkání u Nové radnice, odkud vyrazíme za poznáváním skrytých rozměrů ostravské krajiny. V tramvaji pozoruju mladou hezkou dívku a lámu si hlavu, odkud ji znám. Třeba jede taky na seminář a tam se to vysvětlí...? Ne, vystupuju, zatímco ona jede dál. A najednou si vzpomínám: znám ji z fotografií z brontosauřích táborů. Dokonce jsem jednu fotku s touto pohlednou osobou dával na titulní stranu Zpravodaje Cesty ke kořenům.

Sobota večer, po neviditelných dimenzích Ostravy se procházím mezi co nejviditelněji vystaveným zbožím jednoho z ostravských super-hypermarketů. V obchodě s oblečením mi mladá prodavačka od pultu říká: "Dobrý den." "Dobrý den", to mají ale v Ostravě slušně vychované prodavačky, pomyslím si. Ještě jednou se ohlédnu směrem k ní a prodavačka volá: "Nejste pan učitel z Jeseníku?" Jdu za ní a s mírnými rozpaky se přiznávám ke své profesi. "Já si vás pamatuju." Na začátku mě sice označila za tělocvikáře, ale nakonec z toho byl velmi příjemný rozhovor. Párkrát jsem u nich ve třídě suploval, před mnoha lety, teď je z ní vysokoškolačka. "Tak děkuju, že jste mě poznala," loučím se.

Po čase mně ta trojice setkání, jež se udála během 24 hodin, začíná vrtat hlavou.

Tak si to shrňme:
setkání č. 1 - známe se, ale nevíme o sobě - všímá si mě, až když je "pozdě" (já bych si patrně nevšiml vůbec)
setkání č. 2 - já ji znám z obrázků, ona mě ne
setkání č. 3 - ona mě zná a oslovuje, já ji sice znám též, ale nepoznal bych ji (mj. i proto, že je o několik let starší)

Vzhledem k tomu, že ostravskou krajinu je možné označit za ženskou, uvedená trojice "nenáhod" zřejmě souvisí s tím, proč jsem v Ostravě byl. Co mně to chtěla řeč událostí naznačit?

Zatím ponechávám bez jednoznačné odpovědi, ale... všeho jenom do času!

pátek 23. ledna 2015

Geometrie za oponou

Rostliny jsou při svém růstu utvářeny podle spirály. Každý další list vyrůstá ze stonku ve stejném úhlu od toho předcházejícího. Nejčastěji se jedná o 2/5 plného kruhu, tedy 144 stupňů, nebo jiný podobný úhel blížící se tzv. zlatému úhlu. Biologové uvádějí, že jde o spirálu "pomyslnou", tedy existující jen abstraktně v našich myšlenkách. Rostliny ovšem myšlenky nemají. Jak o ní vědí?



Je možné, že se jedná o skutečnou spirálu, pouze neviditelnou našim očím? O vzor v jemných plánech reality, kde jej rostliny mohou "vypátrat" stejně jako jej tam může odhalit naše logické myšlení?

Rostlina (zeleně) a prostorová spirála (červeně), podle které se formuje růst listů.

Co vše se skrývá za oponou viditelné přírody?

Také v krajině zřejmě existují siločáry, pomyslné i skutečné, které mají co do činění s uspořádáním a vlastnostmi prostoru. Je to celá síť či několik druhů sítí? Jakou má podobu? Můžeme dospět k jejich "vystopování" s pomocí logiky? Nebo je možné je jinak vytušit, vycítit či vnímat?

U nás v Jeseníkách máme viditelnou fyzickou nápovědu v rovnoramenném trojúhelníku s vrcholy Jeseník-Šumperk-Bruntál a středem na vrcholu Pradědu. Je to zvláštní náhoda, že tři okresní města a nejvyšší hora oblasti se nacházejí v pravidelném geometrickém uspořádání. Přitom v době, kdy tato tři sídla vznikala, nebyla geografie zdaleka na takové úrovni, aby to někdo stanovil od "úředního stolu". Žádný pragocentrismus "o nás bez nás", žádné centrální plánování. Spíše můžeme předpokládat, že neuralgické body (křižovatky sítí) se v krajině vyznačují jistou kvalitou, která je odlišuje od běžného okolí. A vědomě nebo nevědomě zaujmou "zakladatele" měst více než jiná místa. Ostatně, co my víme o lidech, kteří od pravěku po středověk rozhodovali o tom, kde v krajině zakotví lidská civilizace. V jistých ohledech to mohly být kapacity, jaké by dneska pohledal.

Podle mnoha indicií se zdá, že základní stavební kameny krajinných sítí mají co do činění s rovnostrannými trojúhelníky, případně šestiúhelníky.

Strategická hra Civilization - že by její autoři něco podstatného tušili? Nebo věděli?

Geo-metrie (věda o měření země) nám může být dobrou pomůckou, ale v geo-mantii (umění "vhledu" do země) se učíme vnímat, co je skryto za fyzickou realitou. Vnímat takříkajíc "na vlastní kůži". A skrze tyto vjemy lépe porozumět tomu, co je kolem nás a co nás ovlivňuje a utváří možná i mnohem více, než tušíme. Ne že by našich pět a půl smyslu nestačilo pro dobrý život, ale srdci neporučíš. Jinými slovy, snažíme se skrze rozvoj vnímání stávat "celým člověkem". Nebo aspoň celistvějším.


Jednouché to ale není. Přece jen se naše pozornost v posledních několika staletích obracela k tomu, čeho se lze dotknout, co lze změřit a zvážit pomocí přístrojů, co je jednoznačné a nezpochybnitelné. Pátrání v mapě však může přinést zajímavé podněty i těm největším skeptikům. Třeba další rovnostranný trojúhelník (stejně jako u toho předchozího o straně v délce 30 kilometrů) s vrcholy ve Vrbně pod Pradědem, Starém Městě pod Sněžníkem a Vidnavě. Trojúhelník, v jehož středu se nachází - oblast Studničního vrchu s lázněmi na Grafenberku, kde působil (a v jistém smyslu dodnes působí) Vincenz Priessnitz.

Post scriptum pro případnou kritiku od našeho (tedy i mého) technicko-elektronicky přestimulovaného myšlení:

Čisté geometrické obrazce hledejme opravdu jen jako předlohu na "pomyslné" rovině. Promítnuté do krajiny mohou nabývat méně pravidelných podob tu s většími, tu s menšími odchylkami. V krajině nenajdeme strojově přesné tvary, předivo života není automatizovaná výrobní linka. Uniformita stranou, tady vznikají originály, a navíc živé. Tohle je, vážení, jiná "technologie", tady se jede na jinou "filozofii" i "produktivitu" než v továrně na škodovky!

Krunýř pásovce, želvy, nebo třeba včelí plástev - jejich geometrie není dokonalá, přesto jasně patrná. A je hezčí než matematicky dokonalá síť, protože živá. Tak tvoří Příroda.




sobota 10. ledna 2015

Stračí píseň

Šest ráno
sedím na vykopaném štěrku
pod jalovcem u kolejí Jižní pacifické
nedaleko mezistátní dálnice č. 80
mezi náklaďáky



Kojoti - možná tři
vyjí a ňafají odněkud z vrchu


Straka na větvi
nachýlila hlavu a řekla:

"Po tyrkysové modři, bratře,
duše dychtí.
Věř mi, nelhala bych ti
Nadechni se vánku
mezi stromy začal vát
Toho, co nás čeká,
netřeba se bát

Na západních kopcích sníh



zůstává celý rok

Tak si oddechni
a zpomal svůj krok
Peříčko na poli -
Vítr hlaholí -
Po tyrkysové modři, bratře,
duše dychtí."


pátek 2. ledna 2015

Do nového roku


Ať vás nohy dobře nesou,
a neopouští vás nadhled
a světlo

při všech cestách krajinami života

v roce 2015

(i po něm).

Probuzený drak

Loňský geomantický  seminář Probuzení draka připomněl desáté výročí geomantických artefaktů v městské krajině Jeseníku. Letos jsme chtěli na...