Atentát v malé zemi, atentát v Čechách

Pročítám komentáře k dnešnímu "atentátu" na dosluhujícího prezidenta Klause a nedá mi to se o ty nejzábavnější zde nepodělit:

---

Ruda Hanusek: Toto, snad kromě drobného povzdechu "Klídek - jsme v Čechách", ani netřeba komentovat. Naštěstí se u nás nectí samurajský kodex a slovo profesní (či jiná) čest už nikomu nic neříká ... jinak bychom se brodili na každém kroku ve vnitřnostech politiků a všech dalších "odborníků na svých místech" po houfně páchaných HARAKIRI.

P.S: jedinou omluvou pro ochranku by bylo to, že vše bylo součástí nové airsoftové hry ZASTŘEL SVÉHO PREZIDENTA ... :-D

Victor Martel: Prostě samá nemehla, střelec i ochranka. My nemůžeme mít pořádného presidenta, kterého fakt někdo promyšleně zabije a národ ho opláče, my prostě musíme mít za nejvyššího representanta někoho, kdo má takovou smůlu, že za zcela laxního rozpoložení své ochranky dostane kuličkovkou, vezmou ho kvůli tomu do nemocnice a ještě se z takové ostudy pro všechny zúčastněné udělá skandál, na který se asi nikdy nezapomene.

Kdyby si dobře informovaný příslušný občan procházel ve své paměti dějiny české trapnosti, bylo by to možná i na sebevraždu. Někdy mám pocit, že jsme opravdu zavrženíhodný národ. Já vás všechny nenávidím. President neumí být pořádný velký president, kterého by někdo měl pravou odvahu zastřelit, prostě je presidentem nějaké ušmudlané zemičky s malichernými zájmy a hádkami o kdejaký prd, jeho pravicově pracovitá ochranka to se svou pohotovostí dotáhla až k nirváně a nespokojený občan se bouří dětskou hračkou! Nenávidím vás, nenávidím!

Victor Martel:

Vsadím se, že až přijde na Nečase, bude to tak, že o něj si zase nějaký idiot zlomí ruku.

Tvůj čas je omezen

Tvůj čas je omezen,

neplýtvej jím na žití života někoho jiného.

---

Nenech se uvěznit v dogmatu,

kterým je život podle výsledků myšlení jiných lidí.

Nedopusť, aby v rámusu názorů druhých zanikl tvůj vlastní vnitřní hlas.

A co je nejdůležitější, seber odvahu následovat své srdce a intuici.

Ony už nějakým způsobem vědí, kým se chceš doopravdy stát.

Vše ostatní je druhořadé.

(Steve Jobs)

K neuvěření

Kdyby mně někdy někdo řekl, že na veřejném prostranství v Praze bude umístěno mnou navržené výtvarné dílko, považoval bych to za nesmysl. Kdybych se před dvěma lety z budoucnosti dověděl, že budu mít tu čest přispět k výzdobě jednoho z nejsilnějších míst v Česku, kde historie hovoří téměř slyšitelnou řečí, nevěřil bych ani zbla.

Jenže tato skutečnost se v těchto dnech stává holou realitou.

---

Někteří lidé tvrdí, že žijeme v pozoruhodné době, kdy svět je plný zmatků, obav, a malých i velkých zázraků. Kdy nemožné se zčistajasna objevuje přímo před námi a rázem může být vše úplně jinak, než kdy bylo.

Na jaře 2011 mě zvědavost ohledně tvorby kosmogramů přivedla do Prahy na seminář Jana Tajboše "Posvátný jazyk stvoření", kde jsem byl jedním ze dvou účastníků. Večerní procházka k Vltavě pak vyústila v "zážitek", který byl impulsem a námětem pro vytvoření obrázku - mého prvního kosmogramu. Ten byl pak Janem zařazen mezi ty, ze kterých veřejnost vybírala. No a vybrala, k mému úžasu a údivu. Spíše by se dalo říct: k neuvěření.

Tématem tohoto kosmogramu je však VÍRA. Možná i víra v něco, čemu člověk téměř nemůže uvěřit, i když to už má na dosah. Nad čím bude kroutit hlavou i poté, co to uvidí před sebou. Jakoby se Duše světa s úsměvem ptala: Dokážeš uvěřit i tomu, co je k neuvěření?

Na podzimní rovnodennost, v pátek 21. září v 18 hodin bude do dlažby Křížovnického náměstí u východní brány Karlova mostu položeno dvanáct bronzových reliéfů, vyjadřujících dvanáct ctností, jak je vybrala česká i mezinárodní veřejnost v Janově projektu s názvem C(t)nosti. Moje "Víra" tam bude vedle reliéfů od Jana Tajboše a tří dalších autorek, jedné Češky a dvou Slovinek. Autorem třináctého kruhu s názvem "Počátek všeho" je Marko Pogačnik.

Bližší informace k akci i celému projektu je možné najít zde:

http://www.cultura.cz/akce/c-t-nosti

http://www.cultura.cz/akce/c-t-nosti-finale-2011

Na Křížovnické náměstí vedly mé kroky při každé návštěvě Prahy. Vždy mě tam provázely prazvláštní, neobyčejné pocity a myšlenky. Navzdory velkoměstu, davům turistů a mému racionálnímu založení jsem zde, podobně jako hlavní postava Coelhova Alchymisty, zřetelněji vnímal Řeč pouště.

Od tohoto podzimu budou mé návštěvy Karlova mostu provázet pocity a myšlenky ještě zvláštnější a podivuhodnější :-)

Irské slunce v srdci mlhy

Zatímco v Mexiku jsem se setkal s překvapujícím množstvím tmy v samém srdci poledního slunce, v Irsku mne překvapilo, jaké množství slunce musí být spolykáno srdcem mlhy, aby si člověk zachoval pocit tepla.

---

Vzdálené bubny, kterým jsem naslouchal v Mexiku, mne přivedly k smutečnímu průvodu. Bubínky v Dublinu mne zlehka provázely hospodami. Divadelní hry chtěly být šťastnými hrami. Nechal jsem je, ať se tak napíší, na základě jejich vlastní žízně a potřeb, jejich neběžných radostí a křehkých rozkoší.

…

Věděli jste, že lidé v celém Irsku se při jízdě na kole střetávají ve frontálních kolizích, po kterých celé roky trpí hroznými otřesy mozku? Opravdu. V jednom dějství jsem je tak zachytil a na delší dobu podržel.

Věděli jste, že v kinech každý večer před zazněním irské hymny vznikají příšerné návaly, jak si davy lidí razí cestu k východu, aby nemuseli znovu slyšet nenáviděné tóny? To se opravdu děje. Já to viděl. Já jsem s nimi běžel. Teď jsem z toho udělal hru "Hymnoví sprinteři".

Věděli jste, že nejlepší způsob, jak projet v noční mlze bažinatým středozemím irského venkova, je nechat světla vypnutá a řítit se příšernou rychlostí?

((Ray Bradbury - Tajemná mysl)

Pobožný člověk a člověk víry

Pobožný člověk vždycky bude těžko snášet člověka víry.

---

Pobožný člověk je vylekaný chudáček, který by byl za jiných okolností nevěřícím. V křesťanství je to křižák. Co jiného může dělat se svou váhavou a nepatrnou vírou, než si ji dotvrzovat ranami kyje po hlavách ostatních?

O vašem opatu Saint Cyranovi říkával kardinál Richelieu, že byl nebezpečnější než šestero povstaleckých vojsk. Neboť ničeho není třeba se obávat tolik, jako ducha volnosti spojeného s duchem víry.

(José Jimenez Lozano - Historie jednoho podzimu)

Šlechetná ošklivost přírody

Mezi lidmi panuje zvláštní názor, že hodnota a kouzlo toho, čemu říkáme příroda, je v její kráse. Ale to, že je příroda krásná asi tak, jako je krásný sloup nebo opona v divadle, představuje pouze jeden z jejích půvabů a je to skoro náhoda.

---

Nejvyšší a nejcennější vlastnost přírody není její krása, nýbrž její šlechetná a vzdorná ošklivost. Mohli bychom uvést stovky příkladů. Krákání vran je už samo o sobě ošklivé jako celé peklo zvuků v londýnském železničním tunelu. Přesto nás svou hrubou vlídností a poctivostí povznáší jako hlas trubky a milenec v Tennysonově básni Maud došel k přesvědčení, že se ten hrozný zvuk podobá jménu jeho milované.

Slyšel básník, pro něhož příroda znamená pouze růže a lilie, chrochtat prase? Je to zvuk, který člověku dělá dobře - silný, frkavý, uvězněný zvuk, deroucí se ven z nezměřitelných žalářů hrudi všemi možnými cestami a prostředky. Mohl by to být hlas samotné země, chrápající v mocném spánku.

(G.K.Chesterton)