Představte si, že máte sousedy, plný dům lidí. Je to početná rodina, někteříí z nich jsou vám sympatičtí, jiní méně. Ale všichni do jednoho vás totálně ignorují. Nezdraví, nekomunikují, nereagují na to, když si jim na něco stěžujete. Prostě jako byste vůbec neexistovali. Jaký budete mít vztah k tomu domu a všem jeho obyvatelům?
A teď si představte, že v tom domě je někdo, jeden nebo dva lidé, kteří vás najednou začnou zdravit... A ptát se, jak se vám daří. Občas vám dokonce přinesou dárek a omluví se za své nemožné příbuzné. Jak se budete na ten dům a tu rodinu dívat pak?
Tak je to, milí čtenáří, s námi lidmi a našimi sousedy z jiných dimenzí Země, strážci různých míst, správci krajin, elementárními bytostmi, přírodními anděly a "spol." Je nesmírně důležité, jestli existuje pár lidí, kteří o nich vědí a komunikují s nimi, starají se, nebo jestli mezi námi není nikdo takový. Je to rozdíl pro planetu jako celek. A je to rozdíl, zda je někdo takový ve městě, kraji, povodí, horách... Jeden, dva nebo tři lidé mohou znamenat velmi mnoho. Tímto směrem naladěná a pracující skupina je pak doslova pokladem. Pro obě strany, ale předvším pro ten lidský "dům".
Před pár dny jsem si byl zaběhat, bylo to na Opavsku, v místě zvaném Na potokách. Snášela se teplá noc, bylo bezvětří a mlhavo. Za běhu jsem přemýšlel o Pradědu a "třech zlatých vlasech", které se vládci našich hor chystáme darovat. Hlavou mi běžely myšlenky o tom, že bychom se tam mohli v brzké době vypravit. Pokusit se zlepšit sousedské vztahy. Nabídnout bytostem hory lék proti dávnému zakletí završenému moderní trnovou korunou v podobě vysílače. Právě v tom okamžiku se nade mnou objevila sova. Třikrát ve velkých obloucích zakroužila nad mou hlavou, zcela zřetelná na bílém pozadí snášející se mlhy, a odletěla směrem, kterým jsem měl namířeno.
Přestože si docela dobře uvědomuju, jak je umístění litopunkturních kamenů na Pradědu "velká věc", i já mám v sobě kus skeptika. Někdy si říkám, že zas tak o moc nejde. A když se to nepodaří, nic se nestane. Není to tak, a tohle tiché, naplňující setkání mi to znovu připomnělo. Slovinka Simona, kterou jsem požádal o spolupráci, mi nedávno napsala, že oblast Pradědu - podle jejího vyciťování - střeží zemské archetypy naší vlasti. A není to první indicie tohoto druhu, svědčící o významu centra Jeseníků.
Tady nejde zdaleka jen o tři kameny, jakkoli na pohled hezké. Jde o to, s jakým vědomím a záměrem je do vrcholové oblasti Jeseníků umístíme a jak je posléze při inauguraci "rozsvítíme". Protože když je v místnosti více světla, je zkrátka lépe vidět. I tehdy, pokud to světlo našima lidskýma očima nevidíme. V sousedních domech to totiž může být jinak. A ta "místnost", jejímž je Praděd centrem, je rozsáhlým a důležitým prostorem s mnoha obyvateli.
Před pár dny jsem si byl zaběhat, bylo to na Opavsku, v místě zvaném Na potokách. Snášela se teplá noc, bylo bezvětří a mlhavo. Za běhu jsem přemýšlel o Pradědu a "třech zlatých vlasech", které se vládci našich hor chystáme darovat. Hlavou mi běžely myšlenky o tom, že bychom se tam mohli v brzké době vypravit. Pokusit se zlepšit sousedské vztahy. Nabídnout bytostem hory lék proti dávnému zakletí završenému moderní trnovou korunou v podobě vysílače. Právě v tom okamžiku se nade mnou objevila sova. Třikrát ve velkých obloucích zakroužila nad mou hlavou, zcela zřetelná na bílém pozadí snášející se mlhy, a odletěla směrem, kterým jsem měl namířeno.
Přestože si docela dobře uvědomuju, jak je umístění litopunkturních kamenů na Pradědu "velká věc", i já mám v sobě kus skeptika. Někdy si říkám, že zas tak o moc nejde. A když se to nepodaří, nic se nestane. Není to tak, a tohle tiché, naplňující setkání mi to znovu připomnělo. Slovinka Simona, kterou jsem požádal o spolupráci, mi nedávno napsala, že oblast Pradědu - podle jejího vyciťování - střeží zemské archetypy naší vlasti. A není to první indicie tohoto druhu, svědčící o významu centra Jeseníků.
Tady nejde zdaleka jen o tři kameny, jakkoli na pohled hezké. Jde o to, s jakým vědomím a záměrem je do vrcholové oblasti Jeseníků umístíme a jak je posléze při inauguraci "rozsvítíme". Protože když je v místnosti více světla, je zkrátka lépe vidět. I tehdy, pokud to světlo našima lidskýma očima nevidíme. V sousedních domech to totiž může být jinak. A ta "místnost", jejímž je Praděd centrem, je rozsáhlým a důležitým prostorem s mnoha obyvateli.
Návrh kosmogramu "Trojhora".
