úterý 17. listopadu 2015

Kousek pohádkového světa

Tak se nám podařilo propojit opavskou krajinu se "zemí za zrcadlem". Respektive se Zemí Nezemí, zemí Ozz, Středozemí a vůbec se všemi těmi rozmanitými říšemi divů. Nevěříte? Vůbec se vám nedivím, jsem na tom podobně. Kromě toho, že jsem to celé vlastně způsobil a zařídil, pořád ještě mám problém uvěřit, že to je skutečnost. Tak to zkrátka bývá, když se prolínají světy.



Když se ohlédnu zpět, byla to opravdu podivuhodná cesta. Na začátku bylo několik výrazných snů, přetrvávající silný pocit a opakující se zvláštní náhody při návštěvách Opavy. Vše ukazující jedním směrem. Začal jsem opatrně vysílat signály a hledat spojence pro ten troufalý troufalý počin - umístit do Opavy tři kouzelné kameny.

Dlouhou dobu probíhalo cosi jako "mimoúrovňová komunikace". Jedním směrem vyšlete signál a z úplně jiné strany přijde odpověď. Většinou také ve zcela jiném čase, třeba po půl roce. Připadal jsem si trochu jako sem a tam pobíhající Ivánek v Mrazíkovi při hře na schovávanou s dědečkem Hříbečkem. "Nejsi ty, dědečku, čaroděj?"

Nebyl jsem jediný, komu sny ukázaly cestu, a i proto se postupně objevili, našli a vyskytli spojenci. Nebylo jich mnoho, ale vždy v pravou dobu na pravém místě (i tam, kde by to člověk nečekal). A udělali přesně to, co bylo potřeba, jak už to při pohádkových výpravách chodí. Prošli jsme i zkouškou nejtěžší a získali "klíč" do města v podobě smlouvy odsouhlasené sborem radních a podepsané samotným primátorem.

A tak jsme Opavě mohli darovat "tří oříšky". Jako vše, co vás cestou cvrnkne do nosu, jsou v obrovském městě a v kontextu každodenního dění vlastně nicotné. Ale co když v sobě ukrývají nové šaty? Z měsíčního a slunečního svitu, z hvězdného třpytu? Téhle pohádce ještě není konec...


Pocta krajině Opavy

Tři nenápadné krajinné artefakty se na konci září objevily na třech veřejných prostranstvích města Opavy. Okrasné kameny s malými kruhovými reliéfy umístilo na Rybí trh, do Dvořákových sadů a do Jaktaře občanské sdružení ZeZemě. Cílem projektu "Pocta krajině Opavy" bylo oživit městskou krajinu a dát jí nový impuls.

Kosmogram "zemský archív", Dvořákovy sady.



Dnes už si příliš neuvědomujeme, že i městská krajina byla kdysi přírodou a že se v ní mohou nacházet silná místa, za jakými cestujeme do méně poškozených oblastí. Zakladatelé měst v dávných dobách však tyto rozměry a kvality vnímali. Nerozhodovali se pro usídlení jen na základě fyzických parametrů, ale i podle takzvaného genia loci. Na místě s mimořádnými vlastnostmi byla založena i Opava. Na tuto skutečnost chtěl projekt také upozornit.

Každý z kamenů, které byly v Opavě na konci září instalovány, pochází z jiné části České republiky. Liší se také barvou a velikostí. Největší monolit stojí v Jaktaři, v parčíku u kostela, jde o hornolipovský mramor o váze více než 5 tun. Ve Dvořákových sadech najdeme nejmenší a nejméně nápadný kámen. Mramor o váze necelé tuny byl před opracováním vytěžen v lomu ve středočeském Slivenci. Třítunový zakulacený kus žuly na Rybím trhu má zase původ v jihočeském Mrákotíně.

Kameny jsou postaveny na výšku a odkazují na starodávné menhiry. Nesou však i moderní pečeť v podobě vytesaných kruhových reliéfů. Takzvané kosmogramy vznikají vždy "na míru" pro dané místo a krajinný celek.

Nepravidelná estetika přírodního kamene se tak zajímavým způsobem snoubí se souměrností lidského díla. Kromě estetické okrasné funkce jde také o tvorbu prostoru, jak s ní pracuje moderní evropská geomantie. Kameny jsou označovány jako litopunkturní, pro organismus krajiny mohou tedy mít ozdravné účinky podobně jako akupunkturní jehly u lidského těla.

Kameny byly instalovány krátce po podzimní rovnodennosti a v sobotu 26. září, první deštivý den za velmi dlouhou dobu, proběhl "inaugurační" krajinný seminář.

"Záměrem konceptu Pocta krajině je propojit krajinu Čech, Moravy a Slezska do spolupracujícího celku lidí a Přírody naší planety. Vytvořit podmínky pro vložení impulsů ke změně dosavadního vnímání Prostoru Života, ve kterém žijeme," říká vedoucí projektu Jan Tajboš, autor podobných realizací v Praze, Lublani, Adršpachu nebo jihomoravské Klentnici.

Velrybí ocas čouhající z vody? Litopunkturní kámen na Rybím trhu.

Kamenná bytost v Jaktaři.

čtvrtek 12. listopadu 2015

Malující strom

Země je plná podivuhodných zázraků a pokladů. Jeden ze sedmi set druhů blahovičníků má zcela zvláštní vztah k barvám a "malování". Narozdíl od většiny jeho dřevnatějících kolegů nejsou u něj výtvarným prostředkem květy na jaře nebo listoví na podzim. Jako malířské plátno slouží blahovičníku oloupanému kmen.


Eucalyptus deglupta, zvaný těž duhový eukalyptus tvoří tím, že se mu samovolně loupe kůra a odhaluje tak různě zbarvené vrstvy lýka pod ní. A je výjimečný ještě jednou vlastností - jedná se o nejrychleji rostoucí strom na světě (za ten bývá často mylně považován bambus, který ale nepatří mezi stromy). Za pouhých sedm let může dosáhnout výšky až 33 metrů!

Vzkaz Matky Přírody a divukrásného blahovičníku je jednoznačný: chceš-li růst rychle k nebi, tvoř! Odhal barvy a krásu svého nitra. A nemyslí se tím tetování!






(fotografie - internet)


Probuzený drak

Loňský geomantický  seminář Probuzení draka připomněl desáté výročí geomantických artefaktů v městské krajině Jeseníku. Letos jsme chtěli na...