Před dvěma lety jsem se rozhodl dopřát si u příležitosti kulatých narozenin tři dny u moře. Strašně dlouho už jsem u moře nebyl a za neustálý ponor do práce bych si zasloužil trochu odpočinku a dotek nekonečna vodní masy, říkal jsem si. A v souladu se svou povahou a atypickým směřováním jsem začal podnikat přípravy na výpravu do jedněch přímořských lázní na severu Polska, u Baltu.
Jenže co se nestalo. Týden před odjezdem se v nabídce realit objevil naprosto "nepravděpodobný" dům, na překrásném místě, kolem nějž jsem celý život chodil. Později nám několik lidí z našeho okolí prozradilo, že se jedná o jejich "dům snů". A protože náš byt nám už delší dobu začíná být malý, začali jsme kolem této nabídky "kroužit". Předchozí zkušenost s pokusem o koupi nemovitosti naznačovala, že se nemusí vyplatit tuto věc odkládat. A tak šel odpočinek u moře stranou, narozeniny nenarozeniny. Následující čas důležitého rozhodování byl plný zvláštních náhod a "vzkazů". Jeden z nich byl takový, že dotyčný dům s mořem nějak souvisí. Polosamota s výhledem na jižní panorama Jeseníků. Krása, ale jaké moře?
Věděl jsem, že je třeba nechat tuto malou hádanku uležet, a čas ukáže.
Letos v srpnu jsme tedy konečně znovu po dlouhých jedenácti letech vyrazili k moři. Jakjinak než k Baltu, který s jesenickými horami a severem našich zemí souvisí a na dálku přes polské roviny také komunikuje. Moře, které se odlišuje od ostatních malou slaností a bohatými nalezišti měkkého a teplého "medvědího kamene" - jantaru.
Tam i zpátky jsme jeli vlakem, z města Brzeg, celý den. A zpáteční cesta přinesla zážitek s odpovědí na dva roky starou otázku. Ráno jsme se rozloučili posledním pohledem na moře v ranním slunci, celý den za okny vlaku polské roviny, jen sem tam nějaká stráň nebo kopeček. A jak se blížíte k českým hranicím, najednou v dálce na obzoru se objeví... hory. Jiný druh přírodní nezměrnosti. Na jednom konci cesty země padající do hlubin, byť v případě Baltu nevelkých, země zalitá mořem. Na druhém konci cesty země vypínající se do nebeských výšin. Oboje modravé, nepodmaněné a nepodmanitelné člověkem a jeho civilizacemi.
Náš dům je na tom druhém konci, na jiném druhu "pobřeží". A i kdyby na všech těchto geosouvislostech nebylo zhola nic, jedno moře našemu domu stejně nemůže nikdo upřít. Je tam moře práce!
(fotografie - internet)
