Stalo se na začátku dubna, když jsme toužebně vyhlíželi jaro, které k nám do hor ne a ne přijít. Ležím takhle večer v ložnici a léčím jednu z nemocí, které do naší rodiny přinesla letošní nekonečná zima. Najednou z kuchyně křik a volání o pomoc. Teplota neteplota, zvedám se z postele a běžím do kuchyně. Tam nad večeřící rodinou poletuje v místnosti něco… netopýr.
Kde se vzal, tu se vzal, v bytě, v přízemí dvoupatrového domu, malá záhada. Eva volá, že s tím mám něco dělat, Vítek se děsí z nezvyklé situace a máminy paniky a taky že mu létající savec sní kašičku.
Odesílám své milé blízké do bezpečí ložnice a zavírám dveře. Přemýšlím, co s netopýrem, s nímž jsem zůstal v místnosti sám. Otevírám okno, on ale přelétává na druhou stranu, sedá na roletu a leze po ní z druhé strany. Volám přítelkyni přírodovědkyni na telefonu. Je to sice botanička, ale o netopýrech toho ví pořád víc než já (tedy víc než nic). Varuje mě před tím, abych se pokusil jej chytat do holé ruky, protože koušou a někteří mají vzteklinu. Jelikož jde o věc, kterou jsem před chvílí bral zcela vážně do úvahy, zapisuju si to za uši. Mezitím uskuteční létavec dalších několik přeletů naším obývákem a kuchyní a nakonec mizí otevřeným oknem v chladném dubnovém podvečeru. Řešíme ještě, zda mu venku nehrozí smrt chladem, což ani jeden netušíme, ale stejně už se nedá nic dělat. Problém je vyřešen, rodina zachráněna.
A od té doby v následujících třech týdnech nalézáme skoro všude, kam se podíváme, nějaké netopýry. V obrázkových a pohádkových knížkách, které čteme Vítkovi, v novinách, na internetu, v náhodně puštěných písních na youtube. Byly tam i dřív, nebo se vyrojili po této příhodě?
P.S: Co nám sděluje netopýr (dle zvířecích esencí):
Pomáhá nám vidět a orientovat se v osobní temnotě.
Dává důvěru pro řešení a léčení nedokončených témat.
Pro respektování a rozpoznání Božského v našem stínu.
Pomáhá nám vědět, kým jsme a kde jsme.
