O vlčím vytí se vypráví spousta mýtů. Podívejme se na některé z nich a uvidíme, jestli je na nich něco pravdy: Ne, vlci nevyjí na měsíc, přestože tento obraz je rád využíván v romantických nebo strašidelných filmech. Pokud vyjí spíše ve fázi úplňku, pak to má spojitost toliko s lepšími světelnými podmínkami, které vlci využívají, aby například vyrazili na lov.
Při mých cestách za vlky je to pokaždé mimořádný okamžik, když slyšíme výt vlky.
Každý, kdo v divočině poprvé zaslechl vlčí vytí, je hluboce zasažen. Mnozí pláčou. Jakoby se tón vytí dotýkal naší duše. Něčeho v našem nejhlubším nitru. Směs úcty, radosti a strachu. Jsem vděčná, že jsem mohla tento zvuk sdílet s jinými lidmi. Podívám se do očí těch, kteří poprvé zaslechli výt divokého vlka, a vím, že my všichni jsme ještě spjati s přírodou - a nezáleží na tom, jak moc je náš život přetechnizovaný.
(Elli Radingerová - z knihy Moudrost vlků)
