"Shromáždili jsme se dnes, abychom se rozloučili s naším drahým zesnulým XY, který zemřel minulou středu v 17 hodin a dvacet minut ve věku 78 let. Dosáhl váhy 64 kilo a výšky 170 centimetrů."
Představte si pohřební shromáždění, kde by se na zesnulého vzpomínalo v tomto duchu. Se smutečním projevem by vystoupil i kdosi, kdo nebožtíka znal ještě v době, kdy vážil celých 69 kilo a i na výšku měřil o pár centimetrů více! Než se k stáru nahrbil.
Ne, lidský život těmito měřítky nepoměřujeme. Po odchodu na onen svět se fyzikální parametry opuštěné tělesné schránky nehodnotí.
Z nějakého důvodu jsou však tyto údaje zásadní na samém začátku. Při vstupu do života. Do několika minut od narození odcházejí na telefonní čísla příbuzných a přátel zprávy typu: 4,30 kg, 48 cm. Tedy údaje, které dětský lékař pečlivě naměřil na křičícím novorozenci. Hmm, cvalík! pokyvují uznale hlavou příjemci zprávy.
Není jisté, jak tato míro-váhová tradice vznikla a zda se tak stalo ze zřejmého nedostatku jiných informací o nově narozeném človíčkovi.
V každém případě musí být hned v prvních minutách života novorozenec změřen a zvážen. A nepočká to ani tehdy, když rodiče tyto údaje pro rozesílání radostných sms nevyžadují.
Náš druhý syn se narodil v jedné z nejprogresivnějších českých porodnic. Nejprogresivnějších nikoli vybavením, ale myšlením. I po císařském řezu zde byl možný bonding, což znamenalo ochotu odložit měření a vážení o několik hodin a provést je třeba až odpoledne po ranním porodu. Aby mohl být drobeček s maminkou a hned první minuty a hodiny si důkladně prožil, že na světě je dobře a bezpečno.
Po třech letech jsme se trochu neprozřetelně rozhodli otestovat, zda pokrok dorazil i do našeho městečka. Svou roli sehrálo, že nám bonding byl sice neochotně, ale přesto přislíben. To, čemu zde říkali bonding, byla ovšem varianta snadno a rychle. Náš třetí syn si u maminky symbolicky pobyl nějakých třicet vteřin a už putoval tam, kam podle hluboce zažitých názorů zdravotnického personálu patří: na měření a vážení. "Však si ho ještě užijete," řekl dobrácky pan doktor. Pro navázání pevného pouta jsou přitom klíčové první hodiny po narození.
"Hmm, cvalík," řekl pan doktor, když naměřil těch plus minus 50 centimetrů a "něco do čtyř kil", ostatně jako téměř vždy. Poté nám službu konající sestra oznámila, že k mamince se malý vrátí až za dvacet čtyři hodin! Nechápal jsem, vždyť změřeného a zváženého už ho měli? Prý si maminka potřebuje odpočinout.
První chvíle, které v životě zažijete, vás ovlivní na celý život. Buď jste u maminky, nebo na sesterně, odděleni od toho nejbližšího a bezpečného, co dobře znáte a teprve před chvíli vás od toho oddělili.
A tak jsme svedli malý psychologický boj se zdravotnickým personálem a náš malý Honzík se navzdory zamračeným pohledům a "brblání" rychle vrátil tam, kde mu bylo nejlíp. K mamince.
Při odchodu z tohoto světa nás nikdo neváží a neměří. Na životě je podstatné něco jiného. Na samém začátku, to je ovšem úplně jiná situace. Protože, uznejte sami, je potřeba rychle vyplnit formulář.
