Na začátku února přijel do končin, kde jsem se narodil, Jan. V klobouku a lá Indiana Jones a s flétnou koncovkou, která jej vždy doprovází, chodil po silových místech kraje, který je výstižně charakterizován souslovím "daleko od Prahy", a nahlížel do světů za oponou.
V Opavě jsem měl tu čest jej doprovázet. Ze základny v renesančním domě U Zavřené brány jsme podnikli dvě pěší výpravy po městě a jednou automobilovou tour po okolí.
Co jsme objevili?
K jednomu z nejdůležitějších bodů Opavy to bylo co by kamenem dohodil: Kostel sv. Ducha a přilehlou zahradu minoritského kláštera jsme měli hned naproti. Zajímavá, i když trochu děsivá nápověda pro tajemství opavské krajiny je přímo u vchodu do kostela sv. Ducha v podobě soch čtyř minoritských mučedníků, s kordy zabodnutými do různých částí těla (ve skutečnosti jim všem byla uťata hlava). V zahradě kláštera se nalézá mimo jiné "koutek" elementárních bytostí, zapomenutých a utlačovaných, jako je tomu dnes téměř všude. "Ještě že máme v evropských městech ty parky, co si mají počít v takovém Bagdádu?" poznamenal k tématu Jan při průjezdu kolem městského parku v Ratiboři.
Zajímavý je prostor jihozápadně od konkatedrály, přes Rybí trh, Dvořákovy sady až k budově archívu (bývalý evangelický kostel). Zde hraje specifickou roli památník Petra Bezruče, zpřítomňující jeho osobnost a dílo, a vyvolávající otázku: Co s ním? Nikoliv tedy s Bezručem, ale jeho doslova nešťastným památníkem.
Dále jsme prošli levý břeh řeky za Kolofíkovým nábřežím se třemi zajímavými místy, našli bolavé místo městské krajiny u Zámeckého okruhu. Navštívili jsme staré hradiště s kostelem sv. Petra a Pavla v Jaktaři, kde nám z obzoru kynul Praděd, zajeli jsme na Palhanec a do sousedních polských Wiechowic. Prošli jsme "zasvěcovací" dubový háj u Stěbořic, prozkoumali kopec s názvem Lipina a široké jeho okolí. Navštívili jsme i polskou Ratiboř, která je vrcholem rovnostranného trojúhelníka, jehož základnu tvoří Opava a Ostrava.
Jaká je Opava? Kulturní a příjemná, s jemnou, nebeskou esencí. Z hlediska moderní urbanizace má vše, co se od města očekává. A z hlediska moderní geomantie? Je zde řada příležitostí, jak spojit v harmonický celek fragmenty, do nichž se okolní svět (a s ním i jeho obyvatelé) v posledních staletích rozpadl. Dát nový impuls vyčerpané městské krajině i lidem. A také všem ostatním, kdo Opavu obývají.
Socha svatá Anny v průčelí kostela ve Wiechowicích. Dvě protikladné síly, jejichž sjednocení je úkolem člověka.
Řeč těla a symbolů, vzkaz z minulosti.
