O druhém jarním víkendu jsem se ocitl pod Tatrami na Janově geomantickém semináři. Rozhodnutí "jet" přišlo několik týdnů předtím na základě upozorňujícího snu, kdy jsem následně objednal (a zaplatil) ubytování i jízdenku Poprad tam a zpět. Před odjezdem jsem samozřejmě, jak mívám ve zvyku, trpce litoval. Odjet a vytrhnout se z běžného života pro mě bývá v poslední době dost těžké. Naštěstí již bylo vše zaplaceno, a tak jsem se o dva dny později vracel jako jiný člověk z jiného světa, plný klidu, spokojenosti a optimismu, prozářený esencí Slovenska a podtatranské krajiny, okraje Spiše a prastarého systému Baba.
Bylo nás devět účastníků, šest místních a symbolicky po jednom zástupci Čech, Moravy a Slezska. Po dva dny jsme putovali krajinou a Přírodou. Ta nám byla zrcadlem, za níž se rozprostírá pohádková říše divů, do které jsme se jako Alenka pokoušeli nahlížet.
Svit je jedno z více než třiceti "baťovských" měst, které v první polovině dvacátého století založili či z vesnic do průmyslových sídel rozvinuli bratři Baťové ze Zlína. Stojí na úpatí pohoří Baba, na dohled Vysokých Tater a narodil se tu Jan, což je také důvod, proč se zde nachází tři pískovcové litopunkturní stély.
Podivné bytosti v kulisách moderního města. Stéla s kosmogramem ve skleněné čočce, s tématem "prima materia".
Kostel svatého Egidia je přívětivou oázou uprostřed rušného Popradu. Naladění na vnitřní kvality místa.
Výjezd na Štrbské pleso, chůze po zamrzlém jezeře kolem sídla "krále tatranských skřítků" až na toto místo, které by se dalo charakterizovat jako srdeční centrum systému Vysokých Tater. Krátké pobytí zde bylo radostnou odměnou na závěr náročného sobotního dne.
Neděle ráno, na snímku však Sobota. Spišská Sobota. Kostel sv. Juraja, který z jakéhosi důvodu navštívila před lety i britská královna. My jsme zde v sobotu zazpívali a zaměřili pozornost na to, co je stavbou "přikryto". Pár kroků odtud jsem bydlel. Při nedělní ranní procházce jsem zřetelně vnímal, že je to jiné místo, než bylo v pátek večer, když jsem přijížděl.
Nedělní putování po Babě, trochu jako v pohádce. Člověk jen čekal, zpoza kterého stromu vykoukne nějaký ten Dědeček Hříbeček.
Stará sluneční svatyně, kde jsme měli s Přírodou "individuální pohovory". Samozřejmě beze slov.
Tvary stromů a slunce...
Jano a Tatry.
Jakož i u mnoha jiných putování, celý jejich smysl se plně vyjeví až setkáním na samotném konci. Čekala na nás v zahradě novostavby rodinného domu ve Spišské Teplici, na linii vedoucí z nitra Baby směrem ke Spišské Sobotě.
"Geopunkturní stéla představuje tvořivý přístup člověka v komunikaci s krajinným organismem, ve kterém žije. Její další významnou funkcí je souladné propojení tří dosud oddělených center vědomí krajiny Přírody naší planety: Systému Baba u města Svit (zde planeta vytvořila soběstačný zdroj sil podporujících novou kvalitu života), spišského krajinného organismu s centrem u Spišského hradu (uvolnili jsme blokádu tvořivého potenciálu ohniska ve Spišské Sobotě a zpřítomnili si existenci elementárního vědomí vázaného kostelem sv. Egidia v Popradu) a organismu horského masivu Vysokých Tater."
Oficiální text: Geopunktúrna stéla vo svojej funkcii vyjadruje spojenie troch krajinných celkov podtatranskej krajiny. Bola inštalovaná 23. marca 2019. Obsahuje vytesaný kosmogram, komunikujúci s vitálnymi silami krajinného organizmu Spišskej krajiny a plastiku z liateho/taveného skla vyjadrujúcu funkciu systému Baba pri Svite. Samotná stéla je prírodným výtvorom vyťaženým v marmorovom lome v Ondřejovicích v Sliezsku. Stéla reprezentuje tvorivosť Prírody a predstavuje potenciál masívu organizmu Vysokých Tatier. Táto stéla bola v plnej miere financovaná rodinou Filipských a je umiestnená na ich súkromnom pozemku v Spiškej Teplici. Rodina Filipských je majiteľom stély. Autorom diela je Ján Tajboš, www.jantajbos.cz, ktorý pri jej realizácii využil metódu Geomantie.
