Trosečník

Když jsem přišel minulé úterý domů, čekalo mě tam překvapení. V proutěném košíčku za oknem seděl rorýs. Našli ho moji náctiletí švagři, jak bezmocně visí na našem plotu. Hoši, kteří jsou u nás v Jeseníku na prázdninách, jej z plotu vzali a dali do košíčku. Nasypali mu trochu zrní, kterého se ovšem nečekaný host ani nedotkl.

---

Celý večer jsme průběžně řešili, co s krásným, vlaštovce podobným opeřencem uděláme. Zda jej necháme na noc venku, jak a čím jej budeme krmit. Jestli půjdeme k veterináři. Zda jej povezeme kamsi za hory do záchranné stanice pro živočichy. Co mu vlastně je a co uděláme, aby nám do rána nepošel.

"No jo, ale to je život," pronesl třináctiletý švagr na začátku puberty a myslel tím, že když pojde, o nic nejde. Bez naší pomoci by pošel tak jako tak. Přežívají jen silní. A snaha někomu pomáhat je zbytečná a taky trochu trapná. Což je svatá pravda a v dnešní době víc než kdykoli dřív.

Na internetu jsme zjistili, že rorýsi se živí hmyzem, což vysvětlovalo totální nezájem o nasypané zrní. Kdosi si vzpomněl, že rorýsi jsou ptáci, kteří dokážou spát za letu. Rorýs mezitím trochu povylezl z košíku a smutně nám koukal do okna. Vypadal zcela zdravě.

Vše vyřešil tříminutový telefonát kamarádce, odbornici na zvířata. "Rorýsi mají dlouhá křídla a když někdy skončí náhodou na zemi, neumí sami vzlétnout. Pokud nejsou zranění, většinou jen potřebují malou výpomoc, aby se dostali zpátky do vzduchu, kde tráví téměř celý svůj život…"

Šel jsem ven, šetrně vzal trosečníka do dlaní a nadhodil opatrně do vzduchu. Příliš opatrně. Mávl dvakrát křídly a přistál v záhonu trvalek. Podruhé jsem jej vyhodil pořádně, výš, nad hlavu. Rorýs opsal oblouk, zhoupl se nad plotem a zmizel kamsi nad střechou. Vše dobře dopadlo.

"Tohle je taky život," chtělo se mně říct švagrovi. Nebylo třeba, viděl to na vlastní oči.

(starší článek, z července 2011)

Projekt Trojhora

Praděd je nejvyšší horou Jeseníků, Moravy, Slezska i Moravskoslezského kraje a přirozenou dominantou širokého okolí. Vrcholová oblast i širší okolí hory je zároveň významným a hojně navštěvovaným turistickým cílem, na vrchol vede silnice z nedalekého střediska Ovčárna. Přítomnost mohutné budovy televizního vysílače, silnice a další prvky však dávají nejvyššímu místu Jeseníků do velké míry industriálně-technický charakter. Přírodní a starobylá tvář vrcholků hor ustupuje do pozadí. Předmětem projektu "Trojhora"­ je vytvoření uměleckého artefaktu, který esteticky obohatí vrcholovou lokalitu, bude v souladu s přírodním charakterem centra Jeseníků a posílí "identitu místa". Místo by mělo působit harmonizujícím způsobem do širokého okolí, zejména do oblasti jižně od hory.

---

Cíl projektu

a) vytvoření estetického prvku, zajímavého pro návštěvníky a turisty

b) prostřednictvím uměleckého projektu a instalace upozornit na přírodní fenomén této oblasti - trojhoru Praděd-Velký Děd-Malý Děd

c) posílení přírodního charakteru místa a přirozeného vyzařování vrcholu hory v souladu s moderní geomantií (viz níže)

Podoba realizace, technické údaje:

Tři žulové kamenné stély - výška cca 3 metry, z toho 0,5 m zapuštěné do terénu (u paty, pod úrovní terénu zpevněné štěrkem a kameny, nebudou pevně spojeny se zemí) šířka cca 1m a tloušťka 0,5 metru. Hmotnost jednotlivých kamenů cca 5000 kg. Rozmístění v rovnostranném trojúhelníku ve vzdálenosti 3 metry.

Stély odkazují na starodávné menhiry a obelisky, obsahují však také prvky moderního umění - zdobné kruhové reliéfy o průměru cca 20 centimetrů. Každá stéla ponese 1-2 reliéfy, vyjadřující "genius loci" vrcholků Pradědu, Velkého Dědu a Malého Dědu. Umístěny budou za zábradlím jižní terasy vysílače.

Vizualizace výsledku projektu.

Umístění stél.

Geomantický význam Pradědu:

Praděd je významným centrem oblasti Slezska a Moravy. Trojhora Praděd, Velký Děd, Malý Děd ztělesňuje princip trojnosti, každý z vrcholů představuje jeden konkrétní aspekt (celostní, tvořivý, transformační). Hraje také roli jako "svorník" krajinných celků Čech, Moravy a Slezska. Praděd je negativně ovlivněn blokádou vitálních sil od jihu (směrem na Petrovy kameny). Kvůli této blokádě je zastaveno proudění síly ze severu (od Baltského moře) do široké oblasti, zahrnující velkou část Moravy . Zlepšení či náprava této situace je jedním z hlavních cílů projektu.

Časový horizont:

Umístění stél bude závěrečnou fází projektu. Počítáme s publicitou, která by měla vést k upozornění na fenomén "trojhory" a také popularizovat masív Hrubého Jeseníku a přilehlý region. Reliéfy budou vybírány veřejností z více soutěžních návrhů od českých i zahraničních autorů. Po vybrání vítězných návrhů proběhne krajinný seminář s autory. S realizací projektu se počítá v roce 2014.

Vysvětlivky:

Litopunktura je umělecká metoda podobná akupunktuře. Podobně jako na určitá místa lidského organismu aplikované akupunkturní jehly jsou na vybrané lokality stavěny kamenné stély. Účel je v obou případech stejný - vyvolání ozdravného účinku. Její součástí je tvorba kosmogramů, vizuálních uměleckých znaků.

Geomantie je nauka o jemnohmotných silách Země a práci s nimi. Nejznámější je dnes ve formě starého čínského feng-shuei, jde však o univerzální principy, které lze uplatnit kdekoliv na Zemi.

Hlas krajiny

Jak se postupem času dovídáme o krajině čím dál víc, zjišťujeme, že se jedná o složitý komplex jevů, který detailně nedokáže popsat ani špičková věda přelomu druhého a třetího tisíciletí. Nevěříte?

---

Z geologického hlediska poměrně nehluboko pod našima nohama proudí nepředstavitelné masy roztavených hornin ve stoupavých a klesavých proudech, jejichž energie prostupuje vzhůru, větví se, víří, takže na samém povrchu vytváří neviditelnou síť tvořenou různými anomáliemi a zónami. Do tohoto systému dodává další obrovská kvanta energie Slunce, Měsíc přispívá svým gravitačním vlivem. Tento "generátor" pak roztáčí další koloběh látek, v němž se proplétá voda, desítky prvků i statisíce komplikovanějších sloučenin. To vše pokrývá živoucí povlak organismů, které se pevně drží, pohybují se, jsou smýkány, kamsi odnášeny, navíc se navzájem konzumují a rozmnožují vlastní rod. Je to úkaz, nad kterým zůstáváme stát ohromení - jedno zapadá do druhého, druhé do pátého, jedenáctého a tisícího….

Pokud si dokážeme v duchu představit dění okolo sebe v geologických měřítkách, čeká nás další překvapení: krajina se chová jako skutečně živý organismus! Její části nejen umírají, ale i se rodí a vyvíjejí. Energetické toky se mění, mění se "hlas" či "tón", kterým k nám krajina mluví. Čím víc o ní víme, tím více se blížíme představám našich "hloupých" předků. Tady přestává jít o neživý objekt zkoumání. Stojíme před energeticky a biologicky složitou bytostí, která jakoby měla do jisté míry svou vlastní vůli, pravidla a jazyk. Ti, kteří chápou, se před ní sklánějí v hluboké úctě a my ostatní rychle ztrácíme jistotu, zda ji dokážeme přemoci. ..

Spíš začínáme mít nutkavý pocit, že by nebylo od věci položit někde nějakou tu obětinu, aby se na nás Paní Krajina nakonec nerozzlobila a nepotrestala nás.

Tuhle otázku řešili i naši prapředci, vyzbrojení několika primitivními nástroji a mozkem, o němž stále ještě nemáme to nejlepší mínění. Jak se dokázali s krajinou "domluvit"?

(z úvodu ke knize Utajené dějiny Čech od autorské trojice Česal -Dvořák - Mátl)

P.S: Kniha je zajímavým fenoménem. Cituji jednoho z autorů Otomara Dvořáka: "Schválně jsem to spočítal a zjistil jsem, že jde již o jubilejni DESÁTÉ vydáni. O počtu výtisků nemám ani přehled, zřejmě už se blíží 30 tisícům! ... Proč je tato kniha tak úspěšná, nedovedu dost dobře vysvětlit."

Od Nassau až k nám

Nassau, jak všichni dobře víme, je hlavní město Bahamských ostrovů. Historická Nassauská cesta na Studničním vrchu však s oblíbeným letoviskem v Atlantiku nijak nesouvisí. Nassau neboli Nasavsko je totiž také historické území v Německu, kde bylo vévodství. A vévoda Adolf z Nassau nechal v roce 1871 vybudovat v lesích Studničního vrchu (tehdy se kopec jmenoval Hirschbad - Jelení koupel) krásnou vycházkovou stezku.

---

Když jsme na jaře roku 2003 Nassauskou cestu procházeli (lépe řečeno hledali jsme ji, bloudili po jejím okolí a prodírali se lesem, kde měla vést), bylo to z ryze vlastivědných důvodů. S obnovami pramenů a stezek se teprve začínalo a že někdy bude opět schůdná Nassauská cesta, patřilo do oblasti krásných, ale naprosto nereálných snů. Jenže na Studničním vrchu se v posledních letech sny plní - a nejsou to sny ledajaké. Žádná dovolená v tropickém ráji někde na Bahamách. V letošním roce bude Nassauská cesta obnovena!

(z článku ve Zpravodaji Cesty ke kořenům 1-2013)

Když se toču spyraly

A poslední, červencový výtvor mého satirického alter ega...

---

Tož du vam po městě a naraz vidim, jak kolem projižďa v autě Arnošt Goldflam. Chtěl sem na něho zamavat, ale hned sem se vzpamatoval a došlo mi, že je to kravina, že by mě isto něpoznal. Ale připomnělo mi to, že se v muzeju otvira nova ekspozica s nazvem Spyrala času. Tož večer sem se tam vypravil a nestačim se divit: Akce zrušena! Fyrma, co to robila, se dostala do časove spyraly a nestihla termyn předavky. S takym nazvem produktu se to přihodi raz dva. Ale je od Arnošta fajne, že přijel, i když se vernisaž někonala, napadlo mě. Anebo, vyděsil sem se, že by tež nestihal termyn předani zakazky? Tež ho pohltila časova spirala Wassertvrze? Bo když je štika v rybnice plnym kapru, stat se može cokoli.

V každym připadku, časova spirala je furt lepši než finančni spyrala. Z teho duvodu sem radši tež podpisal to referendum o aquilaparku. Bo už se to pět roku nebezpečně roztača a čim del se to chysta a čim vjec se do připravy vrazilo, tym je očekavany vysledek investyce menši a dražši. Sem se doslechnul, že autoři te petlice byli pozvani na zastupitelstvo a zažili tam horke chvilky, jak byva zvykem, když obyčejny občan projevi aktivitu a přehnany zajem. Tož sem pravěl, že nas tam všeckych čtrnact set měli pozvat, co sme to podpisali. To by byla inša diskuza! To by jim z teho tepišku v Kapli moc nězostalo!

V červnu o sobě dala razantně vědět Mutter Přiroda a vynutila si od našeho sebevědomeho lidskeho druhu trochu respektu. Sražkove spyraly přinesly povodně do pulky Čech a za humnama v Krnově se roztočila spyrala vzduchu neboli tornado. Řeknu vam, zleva zprava to řadi kolem nas, tu konči veškery humor.

No ale hlavni udalosti měsice června bylo eště cosik uplně inše. Politicke spiraly. Když začali v přimym přenosu pobihat policajti v kuklach po uřadu vlady a vodit poslance a generaly s želizkama na rukach, stejně jak cely narod sem se zaradoval, že už to začalo. "Už je to tady!", skandoval kolega, skalni volič KSČ, jak by byl na Letne v osmdesatym devatym. Ale dluho se neradoval, že konečně začali velkozloděje stěhovat z ministerstev do lochu. Jake bylo jeho i moje překvapeni, když na tiskove konferenci policejni tym hrdě oznamil hlavni skandal a podstatu trestneho činu: od Nečasa milenka nasadila loni na jeseň špiony na jeho manželku! Tož kurnik, že taku hovadinu musela URNA nočnim zasahem řešit, to mi hlava nebere. A navic to ani ze žarlivosti něbylo, ale světedivse - kvuli svědkum Jehovovym! To su tež boraci ludě v tych sektach, všecko se na ně dycky svede. Ale bych to sledovani tak jaksik chapal, bo vidět od ministerskeho předsedy robu, jak stoji u vchodu do metra a nabizi Stražne věže, to si něumim představič.

Je to cele jakesik divne, ale pro par věci to bylo jedině dobře. Zaprve, uspokojil se na chvilu hněv lidu. Zadruhe, všeci zatčeni synci se podivali na par dni do Ostravy a budu vědět, jak to vypada v tym našim kutě republiky. A děvucha Naďova jakbysmet. A za třeti, narod se trochu umravni a bude obecně větši ucta k manželskym svazkum. Bo dneska je tych všemožnych trojuhelniku všade plno. A po tym, co se stalo, si žaden nemože byt jisty, že pro něho nepřiběhne utvar pro odhalovani organizovaneho zločinu se zatykačem za nezakone sledovani osob.

No ale abych něbyl moc velky optymista, nakoněc se musim trochu postěžovat. Už sem nasrany, jak se furt prohlašuje, že neschopni politici by měli cosik pořadneho robit a dostavat na starost trafiky. Tož furt dokola se o tym mluvi - trafiky pro politiky, trafiky pro politiky, ale žadneho z parlamentu sem jaktěživ prodavat noviny neviděl! Su to všecko enem dřisty!

Občan Jeseniku puvodem z Prajzske

Cyklistyka, cyklistyka

Červnový fejeton z městského kulturního zpravodaje - opožděně, ale zato bez cenzury!

---

"Už si zaplačil letošni přispěvek na akvapark?" pta se mě sušid. "Ni," povědam, "a ani to němam v planu." "No ale temu se něvyhněš, plači se to jako daň z nemovitosti," smal se un. A měl recht, hned druheho rana mi přišla složenka z finančniho uřadu a stala tam vyměřena dva razy vyšši častka než loni. Zavolal sem na ten uřad a ptal se, esli za to dostaněmy aspoň permanentku do teho noveho bazena, ale pani evidentně něměla smysl pro humor.

Ja ja, všeci na teho Kalouska nadavaju, ale navyšovani přijmove strany rozpočtu se u něho naučili jeden jak druhy.

Na koňcu maja zavital do našeho města obnoveny Zavod miru a to je hned několik pozitivnich signalu naraz. Neni to s našima vozovkama tu v horach tak zle, jak se tvrdi. Sice synci od silničařu lepili v poslednim tydňu ďury jak o zavod, ale podařilo se, cyklokros z teho něbyl. Od bahnhofu až navrch do lazni to vyjeli za pět a pul minuty! Hrome, to mam co zlepšovat, to ani na mopedu nezvladnu tak rychlo. A že to Dani vyhrali, kdo by to čekal? Když doma trenuju na rovinach u mořa, s najvyššim kopcem, že by u nas na nim ani děcka něsankovali?

Snad se cyklisticka špička vrati i v přištich rokach. A až buděmy mječ ten akvapark, cely ten Frydensfart se tam može jit vykupat, aby zrobil městu kšeft.

Co mě ale udivilo, že na tu trasu něnaplanovali okruh přes ten naš Masarykplatz. Take fajně obnovene naměsti to je! A všeci pamětnici slavnych času teho cyklistyckeho podniku dobře vju, že to su divacky najatraktivnějši okamžiky a chvile, když peloton vjede na kočiči hlavy. Ja ja, to byly časy, když sme dycky v maju seděli u televiznich přijimaču a čuměli na cyklistyku skoro jak na hokejove mistrovstvi. Ale bylo to enem pro silne povahy, rok za rokem sledovat, jak se ve žlutych trikotach střidaju dederoni se sovětama. Dluho to trvalo, než přišli Regec a Svorada. Až potym to bylo cosik inše.

Jak se to všecko měni… Kdysik Praha-Berlin-Varšava, dneska Jesenik-Bruntal!

A co mě hlavně udivilo, že ten pojizdny cyklobar při tym Frydensfartu něvyužili, bo sem se aji myslel, že pro ten učel to Augustyn v Lipove stavjal. Mohli se zavodnici občerstvovač s noblesum, ale misto teho zas ta nedustojna podivana, když boraci asistenti s flašum běhali podel silnice nebo ju na motorce za jizdy předavali.

Tož, Rychlebske stezky za humnama, Zavod miru, cyklostezka skrz město se bliži dokončeni... A samozřejmě Jesenicky šnek, tradični zavod o najpomalšeho cyklistu okresu - musim přiznat, že taka sutěž je mi aji bližši než Frydensfart. Tu v tym našim regijonu eště vjec než kaj indě si prostě možeme řeknut: Cyklistyka, cyklistyka, koho z nas se nědotyka?

Občan Jeseniku puvodem z Prajzske

První měsíc Procházek v Tichu

Procházky v Tichu se v červnu konaly čtyřikrát. Poprvé se navzdory studenému počasí počasí a krajině mokré po deštích sešlo dvanáct zájemců (třináctá paní dorazila v sandálkách a nakonec na procházku nešla). Podmračené, vlhké a lehce mlžné počasí dalo vycházce zcela specifickou, podmanivou atmosféru, les byl plný ptačího zpěvu, více než za slunečných večerů.

---

Podruhé nás bylo pět, při třetí vycházce v předvečer letního slunovratu sedm, z toho jeden předškolák. A počtvrté, večer před rozdáváním vysvědčení ve školách přišlo devět lidí. Počty účastníků tedy mají sklon k tomu, být pohádkovými čísly, což je dobré znamení. Zajímavé je pro mě zjištění, že při vyšším počtu účastníků probíhá vše lépe a s hlubším "nábojem".

Oproti mým původním plánům trvají procházky poněkud déle, než zamyšlených 75-90 minut. Proto jsem i zkrátil trasu, kterou v plné délce absolvovala pouze první skupina. Čtvrtý čtvrtek jsem dal účastníkům na výběr mezi krátkou a dlouhou trasou, nakonec jsme zvolili tu kratší a přestože jsme se téměř vešli do plánovaných 90 minut, ještě další půlhodinu jsme se pak zapovídali.

Také zatím panují drobné zmatky ohledně místa srazu, který je u bylinkové zahrádky. Dvakrát se stalo, že někdo čekal jinde (tedy aspoň z těch, co dorazili).

Naposledy, tedy minulý čtvrtek (první červencový) procházka odpadla pro nepříznivě se tvářící počasí. Ještě v šest to vypadalo, že se sbírá bouřka a před začátkem docela hustě pršelo, do lázní jsem se tedy ani nevypravoval. Ovšem pak se vyčasilo, takže procházka proběhnout mohla... Čekající účastnici, která mi telefonovala, nezbývalo, než pozvat na příští čtvrtek (tedy na dnešek, kdy se počasí opět tváří dost nevlídně).

Uvidíme, jak to půjde dále, v každém případě lze první měsíc této netradiční aktivity považovat za hodně vydařený. Přinesl čtyři příjemně prožité večery s milými a zajímavými lidmi.

Jaké byly jejich ohlasy? O tom zase příště.