úterý 31. prosince 2019

Zkušenost s energetickým polem islámu

Bezprostředně po návštěvě synagogy ve Staré Káhiře navštívila naše skupina mešitu Al Ghuri, kde jsme si uvědomili skrytou problematiku islámské stezky znovuspojení*. V každé jednotlivé místnosti nás průvodce upozorňoval na dveře odkazující na směr, ve kterém se nachází Mekka.



Z geomantického hlediska jsem byl vždy fascinován fenoménem, kdy stovky milionů věřících po celém světě pravidelně obracejí svou pozornost k jednomu jedinému bodu zemského povrchu, k bodu označenému posvátným černým meteoritem Kaaba v Mekce. Nenajdeme žádné jiné náboženství, které by rozumělo důležitosti toho, jak pečovat a kultivovat své centrum stejně dobře, jako to dělá islám. Ten je uspořádán jako kruhovitá síť okolo posvátného středu světa neboli omphalu. Z hlediska lidského těla se jedná o energii, která je soustředěna v solar plexu. Můžeme si uvědomit, o jak neobyčejnou silně centrující energii se jedná, když je opakovaně v rytmických intervalech posilována obrovským množstvím lidí po celém světě.


Už jsem měl dříve mnoho možností pocítit sílu tohoto kolektivního centrování v sarajevských mešitách. Při kontaktu s tak mocně do středu směřujícím polem je lokalita, ve které se nacházíte, ať už je to v Africe, Asii, nebo na Balkáně, víceméně nepodstatná. Identita místa není důležitá, protože všichni jsme přitahováni do jednoho a téhož bodu - "pupku světa", k černému kameni Kaaba. Koncentrace na tento jeden bod by měla sloužit ke společnému snadnějšímu vnímání božské všemohoucnosti, jasnosti záměru, psychologického bezpečí a k tomu, aby se těmito kvalitami cítil věřící pevně obklopen. Přesto mě však zajímala otázka, co se v takovém poli děje s individuální stránkou cesty znovuspojení. Neznamená tato výlučně kolektivní cesta ohrožení pro různorodost individuálních stezek k celistvosti? Nepřináší s sebou ohrožení naší tolerance k ostatním?


10. dubna 2001, když jsem stál v mešitě Al Ghuri, byly oči mé duše znovu otevřeny ke vnímání centrujícího energetického pole muslimského světa. Znenadání mě zasáhlo děsivé tušení, že tento idylický obraz kolektivního spojení se všemocným božstvím je ve skutečnosti výsledkem určitých iluzorních představ. Samozřejmě jsem chtěl tento dojem hned prověřit. V tom okamžiku se celosvětové, do středu orientované silové pole islámu začalo divoce pohybovat. K pocitu nesmírného úžasu a údivu přibylo také vnímání velkého ohrožení. Pravděpodobně tento druhý pocit vedl tomu, že se přede mnou náhle objevila postava džina. Stál jsem tváří v tvář jednomu z mocných strážců islámské kultury, který dal jasně najevo přísný zákaz jakéhokoliv dalšího průzkumu. Podrobil jsem se mu.

(přeloženo z knihy How wide the heart o geomantických zážitcích z putování do Svaté země)

*znovuspojení - doslovný překlad slova religio z latiny
fotografie - internet


středa 11. prosince 2019

Zlatý podzim v Jeseníkách

Ve druhé a třetí dekádě letošního října byla příroda lidem ve střední Evropě zvlášť příznivě nakloněna. Teplé a slunečné počasí přineslo celou řadu až neuvěřitelně nádherných dnů, kdy stačilo vyjít do lesů a hor a bylo dobře. I ve vnitřních krajinách bylo jasno a slunečno, vše se dařilo. Teplý podzim není v posledních letech výjimkou, letos jakoby však ve vzduchu bylo ještě něco jiného.


Nebylo to jen listím a teplem a sluncem. Pohled na panorama Hrubého Jeseníku byl úchvatný jako vždy a zároveň nový, jakoby se zářivá centra jednotlivých kopců spojila a rozsvítila celé pásmo hor celistvou zlatou aurou. Najednou se zdálo, že i v tomto koutu země, poznamenaném temnou minulostí, není ani stopy po stínech a tíži křivd. Že zdejší draci, andělé zemského kosmu, mohou svobodně plout celými horami. Byl to dobrý čas k práci a posunu vpřed v mnoha oblastech, i příležitost k tomu jen tak se kochat a být...

Když jsem o uvedeném dění přemítal, pojmenoval jsem si tento čas v záblesku jedné z přicházejících myšlenek "zlatý podzim". A až o pár dnů později mně to došlo: Možná se ten zlatý podzim netýká jen jesenické krajiny.

Toto počasí se rozprostřelo nad "srdcem Evropy" od 11. a 12. října, kdy probíhalo v Praze rozloučení s pozoruhodným fenoménem české kultury, zlatým slavíkem Karlem Gottem.

Příroda funguje pro lidi z nemalé části jako zrcadlo. Po úmrtí Karla Gotta následovalo deset dní velkého neklidu, probíhaly různé diskuse a boje. V pátek 11. října, kdy se s ním lidé loučili na Žofíně, se rozprostřel klid a jas, ještě zesílený v sobotu tím, co se odehrálo v katedrále svatého Víta, a v mnoha tisících srdcí. I když toto dění nezasáhlo všechny, přesto šlo v podstatě o celonárodní záležitost a děje v "éteru" byly téměř hmatatelné.

Kdo ví, možná šlo o poslední Mistrův dar a pozdrav této zemi a všem, kteří ho měli rádi.

pondělí 2. prosince 2019

Jak snadné je zranit vílu

Tragický příběh Rusalky o lásce, zradě a pozdní nápravě nás dojímá dodnes. O to víc, když s úděsem zjistíte, že může být naprosto skutečný. Že ve světě efemerních nehmatatelných energií zdaleka nejde o pouhou pohádku, ale smutnou každodenní realitu. A hlavně - když poznáte, že přelétavý a až pozdě prohlédnuvší člověk z masa a kostí můžete být právě vy sami...



Znovu a znovu si navzájem slibujeme a opakovaně klameme sami sebe i dříve milované bytosti. Příběhy odevzdání, důvěry, klamání, zklamání a tragické i trvající neopětované lásky se opakují stále znovu a znovu. A je lhostejno, zda jde o příběhy mezi lidmi navzájem, nebo mezi lidmi a nehmotnými světy. Jak snadné je zradit obvykle neviditelnou vílu či myšlenku pro jinou! Trápí se snad někdo nad jejím opuštěním a zradou? Myslíte, že vaše ideály, sny a vize nejsou skutečné, a že jim a tím i sobě nemůžete ublížit, když je opustíte?


Víte, jak snadné je zranit vílu plnou naděje a lásky, když to snadno můžeme spáchat pouhou hrubou myšlenkou či smyšlenkou a přelétavostí? Jak zlehka se musíme dotýkat nehmotných bytostí, které drží pohromadě v naší přítomnosti jen láskou, vůlí a vírou? Klubíčka vědomí, které tak snadno můžeme nechat rozplynout, a které přesto žijí svým vlastním životem a v nás kladou své naděje v nekonečný život a lásku? Znovu a znovu dávají své existence v sázku, vynořují se z bezpečí nevědomí a pouští se do důvěrných vztahů s našimi vědomími. A znovu a znovu padají jako popálené můry kolem příliš žhnoucího světla našich myslí, které náhle zamíří svou pozornost jiným směrem. Jak snadno a arogantně nevědomky odčiňujeme lásku a důvěru smrtí, měníme okouzlení a dobro ve zlo a nenávist. Víte snad, kde končí vaše odvržené, nenávistné, černé, nepřátelské a opuštěné myšlenky?


Příběh Rusalky může být až nebezpečně pravdivý, ať už si jí představujete jako skutečnou bytost, či jen jako vaši múzu inspirace či myšlenku. Zrada a opouštění se trestá němotou skutečné bytosti nebo "němotou vaší intuice a inspirace". Ztrátou kreativity, vhledů, nápadů, empatie a pochopení. Ztratíte to nejcennější, co přináší svobodná mysl. A přitom to nemusí tak být. Nemusíme opouštět žádnou Rusalku pro jinou, všechny mohou žít s námi a v nás, v hlavě či po našem boku, chcete-li. Vyvíjet se, či odcházet s láskou, vděčností a s poděkováním za pomoc i službu. Ať už je jich kolik chce, nežárlí na sebe a nejsou nešťastné jinak, než tím, že je opustíme a zradíme...

A zda teď mluvím o vílách či názorech, idejích a myšlenkách? Na to zeptejte měsíčku...

obrazy shora:
Harald Slott-Moeller - Moonlight
Edward Robert Hughes - Night
John Simmons - Hermia a Lysander, Sen noci svatojánské


Probuzený drak

Loňský geomantický  seminář Probuzení draka připomněl desáté výročí geomantických artefaktů v městské krajině Jeseníku. Letos jsme chtěli na...