Tož zamiřil sem na koňcu zaři na ten ezoteroristicky jarmark Jesenicke něbo. A dobře sem zrobil, bo tam bylo mimořadně veselo.
Už před branum mě vitala grupa aktivistu a hned mi dividi a jakysik letak do ruky vtiskli. "Synci, vy sče su už ten festival? A čemu tu stojiče na chodniku?" povědam jim. "Ni, ni, ni," krutili hlavama uraženě, "my s tym něchcemy měč nic společneho!" Chvilu mi trvalo, než sem to pobral, že s tym něchcu měč nic společneho a pravě kvuli temu sem přišli travit volny deň, ale bylo to tak. Byli to obranci prave viry. Když mi to konečně došlo, že přišli protestovat proti konkurenci, povědam jim: "Tož to ja, to se mi ulevilo, ja už sem se leknul, že sče jehovisti!" Něvypadali, že by jich to potěšilo, ale myslim, že to němysleli zle a že su to dobři synci.
Když sem prošel přes to křesťanske kontrolni stanoviště, ocitnul sem se už v arealu. Před vchodem do budovy stali čtyři ezoteoretici a vykuřovali jeden věc jak druhy. Věděl sem, že v programu ma byč seminař "Cesta dymu", tož sem ku nim šel a zeptal se, esli to je ono. Ale tvařili se ganc vyjeveně a ja sem pochopil, že se tu mlčky realizuje maximalně tak cesta modreho dymu.
Potym už sem se něchal pohltit tym mumrajem. Prošel sem stanky, ve kerych se prodavalo všecko možne. Opravněně o tym festivalu někeři hovořili jako o festivalu zahad a tajemna, bo u někerych stanku sem anizanic něbyl schopny pochopit, k čemu je to zboži vlastně dobre. Ani když mi to prodavač dopodrobna vysvětlil, něbyl sem chytřejši. Prostě zahada.
Navštivil sem přednašku o veštěni z ruky, ale byl sem z tych všeckych čar taky domotany, že sem radši odešel do bufetu. Chtěl sem tež jit na přednašku "Všecky sme Bohyně", ale něpustili mě dovnitř, že pry to je enem pro baby. Zpočatku sem byl zhrzeny, že to je dyskryminace, bo pro chlapy žadna přednáška "Všeci sme bohove" něbyla. "Sme snad jaky podřadny druh, či co?" chtělo se mi začit jak feministkam rozčilovat. Ale zabranil sem hysteriji, ukaznil se a uklidnil. Došlo mi, že to vlastně je tak dobře, bo nas chlapy o čimsik takym prostě něni potřeba na seminařu přesvědčovat. (Ale prozradim vam, že sem tu přednašajici tež viděl o přestavce letět na WC, tak to s tym božstvim něbudě až take horke.)
To mě tam zaujalo, že někeři ti ezoterici si přidavaju nove jmena. Ta bohyňa se pomenovala Astalavista, nebo tak jaksi. Vědma Weisova si přidala eště Ester Bačiba. Anebo tam byly dvě mlade děvuchy Samijera a Pamijena. Tož to přidavani složitych jmen obdivuju, ja bych si cosik takeho nězapamatal. No ale Samijena a Pamijera byly fajne a prodavaly jakesik lečive symboly pry až z Atlantydy. Dobře se s nima povědalo, ale nic sem si někupil. "Na ja, děvuchy, ale viče, jak ta Atlantyda dopadla? To ja nehodlam riskovat!" řeknul sem jim nakoněc.
To už se ale bližil večer a s nim neoficijalni vrcholy festivalu. A hned dva: brazilsky šaman z Brna a orijentalni břišni tanečnica z Ostravy. A stalo to za to, ta Ostravačka byla ganc fajna roba a blondyna, taku by nam cela Azija zaviděla. No ale ten brněnsky šaman namisto hantecu mluvil španělsky, to byl isto jakysik import.
Co povědač nakoněc? Freiwaldauhimmelfest přines humor, pozytivni energiju, nalezy z Atlantydy, ale tež rozčilovani a napor na nervy někerych "ctihodnych občanu". Rozvířil tu naše stojate vody a Ester Bačiba pry už připravuje na jaro dalši fest. Tož vyrazim tam zase, mezi tu ňu-ejdž sebranku!
Občan Jeseniku puvodem z Prajzske
(vyšlo v kulturním zpravodaji "Jeseník - město a lázně")
