Stromy jako mniši v zimním negližé

Nedávno jsem se ocitl mezi letitými anglickými stromy a měl jsem dojem, že se vzpínají ke hvězdám jako mýtický jasan Yggdrasil, z něhož vyrůstá vesmír. A když jsem se procházel v tom živém sloupořadí, poznenáhlu jsem si uvědomoval, že hovor vesničanů, kteří žijí a umírají v jejich stínu, je zvláštním způsobem podbarven. Zdálo se, že se neustále za ty stromy omlouvají, že poskytují jen velmi chabou podívanou. Důkladným zkoumáním jsem zjistil, že jejich pochmurné a kající řeči mají příčinu v tom, že je zima a že všechny stromy jsou holé.

---

Ujistil jsem je, že mi to vůbec nevadí, že vím, že tomu tak bylo i dřív a že žádné opatření z jejich strany nemohlo odvrátit tuto ránu osudu. Ale nikterak se mi nepodařilo je smířit s tím, že je zima. Zřejmě panoval všeobecný dojem, že jsem stromy zastihl v jakémsi potupném negližé a že neměly být spatřeny, jako první lidé vyhnaní z ráje, dokud se nepokryjí listím.

…

Představa, že listí je hlavní ozdobou stromu, je rozhodně primitivní a na stejné úrovni s představou, že vlasy jsou hlavní okrasou pianisty. Když zima zdravě a asketicky přejede svou obrovskou břitvou kopce a údolí a oholí všechny stromy jako mnichy, máme dojem, že se všechny víc podobají stromům, jsou-li ostříhány, jako mnozí malíři a hudebníci by se víc podobali lidem, kdyby se méně podobali mopům.

(G.K. Chesterton)

Jestli nevěříš na zázraky

Jestli nevěříš na zázraky, možná jsi zapomněl...

---

...že jsi jedním z nich.

Jaký byl Návrat k pramenům

Když jsme se v pátek konečně "prokousali" složitým labyrintem dveří, zámků, skladů a vztahů v sídle HBJ a konečně mířili v bílém fordu transit s logem švýcarských fondů a Nadace Partnerství na Studniční vrch, vládla mezi námi spíše zakřiknutá a rozpačitá nálada. Přípravě víkendu jsme věnovali rozhodně méně času, než bychom se přáli, a nikomu z nás se tam nahoru na kopec moc nechtělo. Maxovka a její okolí nepatří k místům, které by člověka lákaly otevřeností a pohostinností. To vše ale během následujících hodin zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku.

---

Retro

Snad k tomu přispěl oblíbený seriál Vyprávěj, který začínal ve stejný čas jako naše víkendovka. V pátek večer, na samém začátku, se mezi účastníky-pamětníky téměř okamžitě rozšířilo označení "retro", vztahující se k této akci a polovině jejího osazenstva. Několikrát zazněl také pojem "brontosauří senior", který se snad hodil ještě ke mně jako k již několikaletému třicátníkovi. Ale co ti teprve nedávno pětadvacetiletí, jak k tomu přijdou? V každém případě bylo veselo.

Řetězová reakce z Hranic

Úvodní kolečko a odpovědi na otázku, jak jste se dostali na tuhle víkendovku?

Jarda: O téhle víkendovce mi řekla Kristýnka.

Kristýnka: O akci jsem se dověděla od Míši…

Míša: Mně o víkendovce řekla Vendy.

Vendy: Já jsem chtěla strávit víkend někde na horách.

Poučení pro organizátory: Pokud potřebujete větší množství sympatických účastníků z Hranic na Moravě, domluvte se s Vendy.

Vyprávěj

V pátek, tedy v předvečer Priessnitzových (nedožitých) 213.narozenin se účastníci, kteří na Maxovku zavítali poprvé, dověděli základní informace o staré i té novodobé brontosauří historii pramenů a Studničního vrchu. V sobotu už ji během práce na pramenech sami vyprávěli kolemjdoucím lázeňským hostům, putujícím po Stezce živé vody.

Skutečné vzdělávání

Sobotní Elfova přednáška o pramenech a vodě přechází v druhé části naprosto samovolně ve směs diskuse, sokratovského dialogu a interaktivního vyučování. Na vyřezávané lavičce u pramene Sjednocení není mnoho místa, a tak většina posluchačů déle než hodinu stojí, nevypadají však vůbec unaveně. Jen Pája si na začátku trochu zdřímne (vestoje) a Filip si později stěžuje, že vždy bývá na přednáškách a exkurzích jediným diskutujícím, zatímco zde se téměř nedostal ke slovu.

My a nádoby

Každý z nás si přivezl jednu nádobu, která jej nějakým způsobem vyjadřuje. O tom jsme si povídali v závěru sobotního večera. Pája se svým "hrnkem pozitivní energie" nás baví několik minut. Tento zážitek je však skrze text nesdělitelný

Hry a (h)říčky

Sobotní rozcvičku obstaral závod v nošení vody dlaněmi od pramene Tůňka do dvou stejně velkých hrnců. Dívky proti chlapcům. Křehké dívky s drobnými dlaněmi vyvracejí všechny papírové předpoklady o handicapech a porážejí humpolácky cákající rivaly o několik decilitrů. Večerní soutěž družstev v "přehazování" vody na vzdálenost 3,14 m je výzvou pro mozkové závity účastníků. Vítěznému družstvu se podaří "vytratit" jen několik mililitrů. Filip s Pajdou předvádějí jako prolog ke svému soutěžnímu pokusu nefalšovaný hasičský útok. V neděli ráno pak Pája obohacuje tradiční stolní plácanou o zcela novou dimenzi (jeden úder pěstí - pokračuje se ob jednu ruku, dva údery pěstí - pokračuje se ob jednu ruku v protisměru).

O vodních krystalech

Filipovo hodnocení sobotního večerního povídání o výjimečných vlastnostech vody: Je to sice zajímavé, ale jsem vůči tomu dost skeptický. Rozhodně nebudu stavět vodu před repráky a pouštět ji klasickou hudbu, abych ji pak vypil.

Nakonec se na víkendovku s podtitulem Oslava vody dostavila i sama oslavenkyně - nedělní ráno i většinu dne propršelo. Scházíme s batohy a pláštěnkami dolů do města, z lesů do civilizace. "Na Maxovku se mi nikdy nechce, ale vždycky je mi tam nakonec hrozně dobře," říká výstižně Linda. Navzdory dešti je na všech patrná pohoda a spokojenost. My organizátoři si zpětně uvědomujeme, že se vlastně vše dařilo a plynulo ladně, skoro bez námahy. Jako sama voda.

(Střípky z víkendovky na Maxovce do časopisu Jesen)

Starobylý pramen Sjednocení a dvanáct posluchačů na Elfově přednášce o pramenech a vodě.

Indián o základních ctnostech

Slovenské video s neobyčejným, hlubokým výkladem čerokíjského šamana o jednom z nejzneužívanějších slov současnosti:

Sto let technologie a komerce a všeho na prodej, vytvořily toto falešné chápání: musíš mít určitou kartičku, určitý druh kytky, určitý druh srdce nebo obrázku nebo věci, v určitém období roku, které je mimořádné. A lidé to následují a myslí si, že vše, co je potřeba udělat, je dát jednou za rok matce tuhle kartičku. Píše se tam "miluju tě", takže se to nemusí ani říkat. Ale to vše je lež.

---

A matka lže taky: "Ó, děkuju ti, miláčku, dal jsi mi takový krásný pohled, jsou tam srdíčka a motýlci, a je tam napsáno MILUJU TĚ. Ó děkuju ti…" Takto matka učí dítě lhát nazpět.

Lidé dneska neznají lásku, říkají prázdná slova, která nic neznamenají. Tohle způsobila komerční činnost - oddělila lidi od opravdového duchovního spojení s druhými.

Lidé cítí, že něco není v pořádku, ale nikdo o tom nemluví. Proto o tom mluvím já.

...

Co je láska? Je to pocit, jsou to všechny ty kvality, o kterých všichni mluví. Ale co některé z těch věcí, kterým se říká ctnosti a které umožňují, aby láska byla pochopena a plně vyjádřena?

Já věřím, tak hluboce, jak jsem mohl tuto záležitost probrat s duchovními vůdci jiných starých kultur, že na celosvětové úrovni sdílejí tito lidé určité společné hodnoty, kvality, schopnosti, které jsou předpokladem k lásce.