Vyrazil jsem do Klentnice omrknout tamější kamenný kruh, který vytvořil Jan v rámci projektu "Transformační energie pro Moravu". Za těch pár let se kromlech prý stal malým poutním místem a zaslechl jsem dokonce přezdívku "pálavské Stonehenge". Jeho budoucí osud je trochu nejistý (majitel pozemku jej tam prý dále nechce), tak bylo o důvod víc dlouho plánovaný výlet na jih konečně uskutečnit.
Ke kruhu jsem šel v sobotu 20. července, pěšky z náměstí z Mikulova, od stánku Přírodní kuchyně Země a Ohně, kde byl Jan a jeho Ohniváci a Eva a její přírodní dobroty. Přes Turold, Kočičí skálu a Klentnici to nebylo daleko. Cestou jsem u klentnického ranče narazil na deset jezdců americké armády, kteří měli namířeno na nedalekou kulturní akci.
Cesta ke kruhu není nijak označena, ale pohled na údolí pod Klentnicí dával vcelku jednoznačně tušit, kde se místo nachází. Když jsem byl nedaleko od něj, potkal jsem skupinku lidí, kteří mi potvrdili, že jdu správně. Dali jsme se do řeči, zjistil jsem, že dva z nich pocházejí z Opavy a žijí v Olomouci, druzí dva jsou Krnováci. Vlastně skoro sousedi.
Nejprve jsem se dle Janových instrukcí vydal k osamocenému kameni, který stojí asi 50 metrů východně od kruhu, za plotem na vedlejší loučce. O tom se moc neví, ale tenhle kámen je důležitý pro "uzemnění" a vyjádření záměru před samotným vstupem dovnitř. "Vchod" do kompozice je pak také na východní straně, mezi kamenem 4. a 5. čakry, které jsou blíž sebe než ostatní. Na místě jsem pak pobyl docela dlouho, nejen v kruhu, ale taky v blízkém lese, který je moc hezký.
Kruh vznikl v době, kdy Jan se svoji spolupracovnicí objevili, že planeta vytváří místa s novými kvalitami. Místa podporující transformaci. A že na Moravě takové místo, narozdíl od Čech a Slovenska, nevzniklo, možná kvůli četným manipulacím s krajinnými systémy v minulosti. Bylo tedy třeba lidské kreativity a iniciativy. Ať už si o tom kdo myslí cokoliv, místo rozhodně stojí za návštěvu!
