Čedič a obří architektura

No dobře, dejme tomu, že všechny ty skalní varhany, obří schody a ďáblovy věže jsou opravdu dílem "sloupcové odlučnosti čediče", jak káže současná přírodní věda. Vyžaduje to jistou námahu tomu uvěřit, ale proč ne. Koneckonců, na sloupové odlučnosti není zhola nic špatného.

Panská skála u Kamenického Šenova aneb kudy prchala pyšná princezna.

---

Přesto coby zahradník, který dává na obhospodařovaném pozemku aspoň malý prostor divočině, ponechávám si kus mysli přístupný pro jiný druh příčinnosti a vysvětlení zcela odlišná. A tak může v divoké části mého vědomí spokojeně kvést třeba legenda o tom, jak povstal Giant´s Causeway neboli Obří chodník v severním Irsku (tedy ten, který se měl už dávno jmenovat Chodník sloupcové odlučnosti):

Před dávnými časy, když Britské ostrovy obývali obři, zuřivě mezi sebou bojovali o rozšíření svých území. Irský obr Finn MacCool byl vyzván na souboj skotským obrem Benandonnerem. Finn výzvu přijal a vystavěl zemský most, Giant´s Causeway, z Irska do Skotska napříč Severním kanálem, aby mohl na Benandonnera zaútočit.

Obrův chodník.

Po dokončení si to namířil přes Giant´s Causeway, avšak když zahlédl zdálky Benandonnera, uvědomil si, že jeho sok je mnohem větší než on, tak se raději schoval a rozhodl se pro jinou strategii. Finnova žena Úna ho oblékla jako mimino a položila do kolébky na irském konci chodníku. Když dorazil z druhého břehu Benandoner a uviděl obrovské "mimino", došlo mu, že jeho otec Finn musí být skutečný obr mezi obry. Rychle proto utíkal zpátky do Skotska, ničíce za sebou Giant´s Causeway, aby ho Finn nemohl následovat.

Nezní tento příběh mnohem věrohodněji než moderní mýtus o sloupcové odlučnosti? A nepřijde vám toto zdůvodnění prastarého názvu Obří chodník jaksi logické?

Fingalova jeskyně u skotského pobřeží. Dílo sloupcové odlučnosti, nebo důmyslu pravěkého architekta? Nebo směs obojího?

P.S: A o kyklopském zdivu už jste slyšeli? Wikipedie o jeho názvu s despektem praví: "Termín vznikl na základě domněnek starověkých Řeků, že pouze mýtičtí Kyklopové měli dostatek sil k postavení takových zdí." Jak ovšem toto zdivo vzniklo, když ne dílem obrů, a jak by se tedy mělo správně jmenovat, to už wikipedie nepraví. Ale to už je jiný příběh, který si necháme na příště.

(fotografie - internet)

A ty prameny, ach ty prameny

A ty prameny, ach ty prameny Gräfeneberku! Procházíte-li jinými krajinami, pak se můžete třeba po řadu hodin namáhat, než se vám podaří spatřit osvěžující vodu. Jinak je tomu na Gräfenberku. Tam pokaždé, když ujdete pár stovek kroků, otevře se klín mateřské země a poskytne vám v bohatém množství vzácnou vodu k osvěžení.

---

Kdo chce obohatit své nitro o oživující vzpomínky, kdo chce zakusit, jak tím prapůvodním způsobem působí ten bezprostřední dotyk Boží přírody na lidský organizmus, nechť jednoho jarního nebo podzimního dne navštíví časně zrána gräfenberské lesy a gräfenberské prameny. Napřed si pochutná na Domácím prameni, pak vyjde do blízkého smrkového lesa, jde kolem Mariina, Josefova a Ferdinandova pramene, až dojde k Priessnitzovu prameni a zvolí si za cíl jako odměňující vyhlídku Medvědí kámen. Na cestě k tomu příkrému kamennému hrotu najde osvěžení u pramene Šárka, Zlatého a Louisina pramene, Vídeňského a Ledového pramene.

Malý kvíz pro znalce gräfenberských pramenů: který v článku zmíněný pramen je zachycen na této fotografii?

Nebo jde prudkou cestou, která vede k Jitřnímu prameni, odtud podél Priessnitzova pramene na hřeben k prameni Jelení koupel. Tam se posílí křišťálovou vodou, poputuje k prameni Svornosti, k prameni Přátelství, k nejvýše položenému Německému prameni s mocným proudem vody a odtud ke skále, která dostala název Oswaldovo odpočívadlo. Z ní je odměnou za jeho námahu nádherný obraz krajiny.

Nebo si vyhledá Sofiin pramen a od něj se obrátí k Pruskému a pak k Smrkovému prameni. Když poté navštívil Jelení koupel, pramen Dobré naděje, pramen Pokroku a Myslivecký pramen, pak před sebou spatří Sokolí vrch. Když na tuto horu vystoupí, pak se mu za jasného dne otevře nádherný pohled do dálky, do úrodného pruského Slezska.

Když pak nastoupí zpáteční cestu na Gräfenberk skrze blízké majestátní smrkové lesy, kde je Štýrský, Finský, Čeňkův a Diamantový pramen, pak může jít jistě vstříc nezvyklému požitku. Pocítí ve svých žilách nový, svěží život a naděje na znovuzískání toho cenného statku zdraví jej přivede do té nejveselejší nálady.

(z knihy Životní příběh Vincenze Priessnitze, vydané ve Vídni roku 1852, v češtině vydala Společnost Vincenze Priessnitze 2014)