Umělecká tvořivost formuje naši každodenní realitu

Umělecká tvořivost je příliš často chápána jako pouhá kulturní nadstavba a nikoli jako rozhodující spolutvůrce naší každodenní reality. Renesanční mistři prostorové perspektivy, jako Ucello, Mantegna, nebo Leonardo da Vinci, změnili způsob, jakým moderní lidské bytosti vidí svět kolem sebe. Perspektiva, kterou tito mistři objevili, nás naučila vnímat tvary materializovaného světa daleko více trojdimenzionálním a přesným způsobem. Následkem toho se v následujících staletích vyvíjel precizní a objektivní vědecký výzkum.

Paolo Ucello - Zázrak zneuctěné hostie

---

Moderní umělecké hnutí, které začalo v devatenáctém století impresionismem, abstraktní malbou a dalšími proudy jako surrealismus, znamenalo další revoluční krok ve vnímání. Naše oči se otevřely pro alternativní vidění reality. Bylo možné vizualizovat jiné světy a dimenze než ty, které jsou určeny přísnou logikou racionálně strukturovaného světa. Konceptuální umění šedesátých let 20. století, se svými koncepty, performancemi a instalacemi, šlo ještě dál. Podnítilo úvahy o úhlu pohledu každého z nás a možnostech změny perspektivy, tentokrát na spirituální úrovni. Umění tak umožnilo nové způsoby vidění a tvoření prostoru reality.

Vladimír Kush - surrealistický obraz a lá Dalí

Holistický a ekologicky angažovaný přístup ke krajině a umění inspirovaný geomantickým věděním představuje další krok v tomto procesu. Nová éra, která začala v polovině osmdesátých let, přinesla nové způsoby vnímání a chápání života a prostoru, které jsou více praktické. Umělecká činnost se pro lidi stala nástrojem interakce s jinými rozměry naší každodenní reality. Jazyk umění například umožňuje pracovat na dekódování esence určité krajiny nebo může přispět k léčení jejích ekologických problémů.

Earthworks Garden, Nový Zéland

Zde jsme nyní. Myslíme, představujeme si a realizujeme alternativní přístupy k planetě Zemi a různým jejím krajinám a dimenzím na prahu 21. století. Do značné míry revoluční cesta myšlení, cítění a tvoření, prošlapaná mnoha generacemi umělců nás pomáhala přivést na naši pouť do světa posvátné geografie.

(Marko Pogačnik - Sacred Geography)

Světla a stíny Petrových kamenů

Petrovy kameny jsou podivuhodnou skálou, nápadně čnějící na holém hřebeni přímo naproti Pradědu. K tomuto tajemnému místu se váže plno legend, z nichž některé byly zneužity i ve faktické historii v období inkvizičních procesů. V původních legendách, které pocházejí z období starověku a středověku, se však žádné zmínky o čarodějnicích neobjevují. Pověsti vyprávějí o malých mužíčcích - permonících, žijících v podzemních jeskyních pod Petrovou skálou, nad níž se za jasných měsíčních nocí objevovala zlatá světýlka, vycházející z jejich lampiček, když tancovali kolem obrovských kamenů na vrcholu hory.

---

Pozoruhodné je, že přítomnost světýlek, rudé záře a všelijakých jiných světelných úkazů se připomíná v mnoha zdejších pověstech. V jedné z nich se dokonce vypráví o oslnivém kuželu světla, který často býval vidět i ve dne a prozařoval celou krajinu.

Až teprve v mnohem pozdějších pověstech se začalo objevovat téma čarodějnic. Mnozí poutníci se podle starých záznamů údajně stali svědky toho, jak se o Valpuržině noci Petrovy skály ponořily do rudé záře ohňů a mezi nimi se míhaly stíny čarodějnic a čarodějů. Ti se sem slétali na sněmy, kterým předsedal sám ďábel po boku královny čarodějnic. Lidé si začali vyprávět o strašných věcech a orgiích, které se tam měly odehrávat. Tyto pověsti, jako by někým nebo něčím zinscenované, se staly v 17. století jedním z justičních argumentů čarodějnických procesů. Dokonce i sám císař Leopold I. podlehl této hysterii a nechal pokropit Petrovy kameny svěcenou vodou, aby zamezil řádění pekelných mocností.

V této souvislosti je poněkud paradoxní, že podle staré legendy dostala skála svůj název původně po sv. Petrovi, který se tu kdysi zjevoval v podobě starce, nad jehož hlavou zářila zlatá gloriola, a žehnal poutníkům vztyčeným prstem, na němž měl navlečený velký prsten s modře zářícím drahokamem.

(text z knihy Tepny krajiny, fotografie - Petr Pavlíček www.rohace.cz)