Poslední dobou často přemýšlím nad praktickým významem geomantických projektů. Vždycky mě udiví, jak rychle a jednoduše umí přírodní dění vykolejit naši technicky vyspělou civilizaci, jako se to stalo nedávno v případě "ledovky". Vše je během pár hodin vzhůru nohama a různí experti všech možných oborů žasnou nad neuvěřitelnou "souhrou náhod", kterou si ještě včera nikdo nedokázal představit.
(Thomas Cole - Přítomnost)
Všeobecně se na počasí hledí jako na mechanicky fungující systém vzdušných proudů a dalších klimatických faktorů, kde vše je dílem náhody. Že by "to" mělo vlastní život a inteligenci, která nám může také dávat něco najevo a v případě podobných kalamit jde o svého druhu "vzkaz lidem", to je myšlenka, která zatím stále patří někam do sféry pohádek nebo fantasy literatury. A to nejen pro mainstream, ale i pro mnohé alternativně zaměřené.
Skutečnost je taková, že Příroda nás má "na lopatě". Marko Pogačnik jednou poznamenal, že planeta Země by mohla být s lidskou civilizací hotova za pár vteřin. Kdyby chtěla. Jenže nechce, a to i přesto, že si o to lidstvo v mnoha ohledech koleduje. Cílové určení našeho druhu je jiné a mnohé z toho, co se v lidech a skrze lidi odehrává, má velkou hodnotu. A tak za námi naše planeta zatím dveřmi nepráskla, přestože idylické soužití to pro ni není.
V geomantii se snažíme s tím, co nás obklopuje, komunikovat, navazovat vztah. Pokoušíme se harmonizovat poškozené přírodní systémy - či spíše naší civilizaci promítnutou na plátno okolní krajiny. Sehnat na to pár korun je úkol na hranici lidských možností (alespoň mých určitě). A přitom jedna taková povodeň, ledovka, vichřice, sucho vyjde co do následků na miliony, ba i stamiliony a miliardy. Možná bychom měli změnit rétoriku a v duchu současného na groš zaměřeného myšlení zdůvodňovat naše projekty (a vůbec vše, co se týká přírody, celostní ekologie apod.) hlavně návratností investovaných prostředků.
Co myslíte, pomohlo by to?
(Thomas Cole - Minulost)
