Pocta krajině Jeseníků

Je to již téměř pět let, co jsme se začali vážně zabývat myšlenkou umístění "zemské akupunktury" na nejvyšší horu Hrubého Jeseníku. Po desítkách, možná stovkách hodin vysvětlování, podávání žádostí, mailování, zamítání, hledání možností, setkávání a práce s krajinou je nyní "cesta volná".

Vizualizace kamene u chaty Barborky, s Petrovými kameny v pozadí.

---

Letos na podzim chceme umístit v oblasti hory Praděd dva kameny. Velký žulový "menhir" k chatě Barborce, na linii mezi vrchol Pradědu a Petrovy kameny. A menší ležící mramorový solitér do Karlovy Studánky, vedle kostela. Co budou vyjadřovat? Jaký budou mít účel?

1. rovina umělecká

*půjde o esteticky hodnotné a působivé prvky v krajině. Kámen jako výtvor přírody bude zkrášlený drobným lidským dílem - kruhovým reliéfem, vytvořeným pro dané místo a účel (moderní variace na tzv. "oko menhiru" v dávnověku)

*bude to dar lidí jesenickým horám, vyjádření úcty a vděčnosti jejich samotnému středu

*lidstvo dnes z přírody všude bere a čerpá, svou činností ji poškozuje a zatěžuje, smyslem této instalace je něco jí věnovat, udělat konkrétní místo hezčí a harmoničtější

2. rovina "celostní ekologie"

*Celostní ekologie (geokultura, geomantie) vznikla z impulsu slovinského výtvarníka Marko Pogačnika. Pojímá krajinu a Zemi nikoli jako objekt a kulisu, ale jako partnera a spolutvůrce, jako živou entitu. Pracuje s hlubším vnímáním míst a vzájemným ovlivňováním se přírody a člověka.

*Ve vrcholové oblasti Hrubého Jeseníku existuje "blokáda", vzniklá v minulosti činnosti lidí a v současnosti podpořená novým zatížením (stavba vysílače, davová turistika). Cílem projektu je vložit podnět k uzdravení, obnově prapůvodního (akupunkturní jehla v těle krajiny).

*Praděd/Altvater byl pro naše předky kultovním místem, vnímali jej jako sluneční, ohňovou horu, nazývali ji Stará vatra. I dnes jde o klíčové místo pro široké okolí, jehož význam se odráží v řadě pověstí, i v křesťanské éře zůstala v povědomí obyvatelstva živá imaginace "vládce hor".

*Archetypální vyzařování hory bylo v minulosti cíleně poškozeno a negativně ovlivněno. Například Petrovy kameny byly až do 17. století čistým přírodním místem, bez jakýchkoli negativních přívlastků. Poté byly zneužity inkviziční mašinérií při čarodějnických procesech vytvořením řady negativních asociací.

*V širším rámci má projekt potenciál k propojení baltské a černomořské oblasti, k celostnímu impulsu pro trojhoří Praděd-Velký Děd-Malý Děd jako svorníku krajinných celků Čech, Moravy a Slezska. V nejbližším okolí je hora středem rovnostranného trojúhelníku, v jehož vrcholech vznikla města Jeseník-Šumperk-Bruntál.

Projekt je nyní v závěrečné fázi přípravy, zbývá pokrýt druhou polovinu rozpočtu a můžeme se pustit do díla. Líbí-li se vám toto Dění a chcete jej podpořit či být u něj, ozvěte se. Pocta krajině Jeseníků hledá "své lidi", mezi přírodně a spirituálně orientovanými osobami a vlastně kýmkoliv, kdo má rád planetu Zemi, Jeseníky a okolí. Jsme otevřeni komukoliv, kdo bude chtít projekt podpořit svým zájmem a vědomím. Potřebujeme také drobné podporovatele či sponzory, kteří nám pomohou vše dotáhnout do úspěšného a radostného konce.

Hledáme spojence pro vytvoření spojenectví lidí s horami.

Zájemcům nabízíme informace a pozvánky na setkání spojené s projektem. A v případě úspěšného završení také jeden zcela nevšední den v okolí Pradědu na podzim 2017.

Jiří Glabazňa, Spolek ZeZemě

mail: jiri.gl@centrum.cz, zezeme@centrum.cz,

č.ú. 2500512650/2010 (Fiobanka)

Kopretiny pro zámeckou paní

Věci se někdy dějí a vracejí podivuhodnými cestami. Včera odpoledne mi moje milá žena vyprávěla, jak před mnoha lety natrhala na stráni nedaleko nádraží, kde vždy v červnu kvetou v hojném množství, kytici kopretin. Když s ní pak odcházela domů, potkala jakéhosi pána, který ji naléhavě prosil, zda by mu kytici nevěnovala. Že právě takový dárek udělá doma velkou radost jeho paní...

---

Jako správná dobrá duše, Eva se nechala tímto argumentem přesvědčit a kytku mu dala. Vždyť šlo o to, udělat někomu radost! Teprve později, a možná teprve včera, jí to došlo. Že ten pán byl vlastně dost drzý. A taky líný: "Vždyť si stejnou kytici mohl natrhat sám, stálo by ho to jen chvilku času!"

Jen pár hodin po tomto rozhovoru... Na Procházce v Tichu se brodíme kvetoucími červnovými loukami nad městem. Dvě účastnice procházky u toho trhají kytice, jedna z nich velkou kopretinovou. Při návratu mně pak nabízí její větší část. Jestli prý bych si to nechtěl vzít domů pro svoji paní. "To by jí udělalo radost," usmál jsem se a přijal.

"Tady máš zpátky tu kytici, kterou ti před lety vzal ten pán u nádraží," řekl jsem ženě, když jsem jí večer kopretiny dával.

Tajná řeč olomouckých kašen

Soubor barokních kašen ze začátku 18. století je chloubou města Olomouce. Spolu s morovým a trojičním sloupem patří mezi národní kulturní památky. Jde o kamenosochařská díla, jejichž zhotovení znamenalo obrovské množství financí, času a pracovního úsilí. Kulturně-historický význam kašen je dobře popsán v desítkách publikací. Může existovat ještě něco, co o nich všeobecně známo není? Jaká je (řečeno jazykem literární výchovy) "hlavní myšlenka" tohoto díla? Jaké je jejich poselství, s jakým cílem byly vytvořeny či objednány? Co šeptají Olomoučanům do myšlenek a do snů?

---

Chci nabídnout nový, mírně provokativní pohled na tyto památky, vycházející z geomantického a intuitivního poznání. Bude podepřený argumenty, jejichž přijetí či nepřijetí je ovšem zcela na čtenáři. Cenné může být i pouhé zamyšlení a připuštění možnosti, že "na tom něco může být". Není cílem snižovat hodnotu těchto cenných památek, nýbrž upozornit na to, že jsou zde i jiné roviny vytváření a působení uměleckých děl. A že skrze osobní vnímání a zkušenost můžeme do těchto rovin nahlédnout, i když třeba jen v náznaku.

Jak se v Olomouci a zvláště v blízkosti tamních kašen cítíte? Jak na vás působí? Jaké pocity a obrazy vyvolávají?

Kašny tvoři jednotně působící celek, který je silnou instalací, jež výrazně ovlivňuje "energii", či "duši" města a okolí. Jejich působení nebudeme měřit žádnou virgulí ani přístrojem, žádný channeling s "andělem na telefonu", nic podobného. Postačí řeč těla, fyziognomie, symbolika a prostá logika.

Než se dostaneme k samotným jednotlivým kašnám, podíváme se na jednu jejich zdánlivě okrajovou, přesto znepokojující stránku.

V sochařské výzdobě tří z nich je moravská orlice, dvakrát jako socha, jednou jako reliéf. Majestátnost a hrdost heraldického zvířete je zde ovšem buď nepřítomná, nebo zpochybněná. Jednou vidíme symbol Moravy na zemi u Jupiterových nohou. Vystrašeně působící orel (který je s Jupiterem tradičně spojován) jakoby připomínal bajku o do kurníku vloženém orlím vejci, z nějž se posléze vylíhl dravec. Ten ovšem po vzoru svých sourozenců z kurníku běhal po zemi, vyhrabával potravu a o nebeských výšinách jen snil.

Na další, Herkulově kašně je orlice přikrčená, jakoby ustrašená, sedí na paži antického hrdiny, který ji chrání (nebo možná ohrožuje) kyjem.

Potřetí máme moravskou orlici jako obraz na štítu, na Ceasarově kašně. Tentokrát je to opravdu orlice, jak má být. Ovšem štít s erbem je držen postavou, která se nachází pod kopyty vzepjatého hřebce! Kdyby sousoší ožilo, už v příštím okamžiku dopadnou kopyta Caesarova koně na hlavy vousáče, třímajícího hrdě štít s moravským symbolem.

Heraldický symbol Moravy zde máme třikrát a pokaždé v nelichotivém zobrazení či pozici. Dvakrát nesamostanost až ustrašenost, jednou sice hrdost a vzepětí, ale pod kopyty římského císaře. Bylo to takto myšleno, byl to záměr? Nebo je to nedopatření, kterého si olomoučtí patrioté v 18. století nevšimli? (U Herkulovy kašny víme, že se dochovala objednávka olomoucké městské rady, která byla zcela konkrétní a obsahovala přesné požadavky na podobu sousoší.)

Dalo by se namítnout, že šlo "jen" o uměleckou výzdobu města a významy či provedení "detailů" nikdo příliš neřešil. I to je možné, zvláště dnes, v 18. století by se však jednalo o ojedinělý případ. Po celé dějiny umělecké tvorby byla naopak detailům, symbolům a významům věnována neobyčejně velká pozornost.

Někdy můžeme mít určitou věc přímo před očima, a přece ji nevidíme. Možná jsou olomoucké kašny jedním z takových případů. Kostýmy kamenných herců jsou nepochybně ušity s velkým umem a dovedností a zasloužily by si nějakého toho sochařského "Oscara" nebo "Unesca". Ale o čem je ta hra? Jaký měla smysl? A má ho stále?

(pokračování příště)

(fotografie - internet)