Deset let kosmogramů

 V květnu uplynulo 10 let od inaugurace projektu Jesenické kosmogramy, který na čtyři lokality města umístil osm výtvarných realizací s tímto názvem. U příležitosti výročí se na konci jara konal víkendový krajinný seminář pod  vedením autora projektu Jana Tajboše.

„Cílem projektu bylo oživit městskou krajinu spojením s vitálními silami okolních kopců. Když jsem do Jeseníku poprvé přijel, vnímal jsem jej přikrytý téměř nepropustnou, nepřátelsky působící substancí, tvořenou spletenci do sebe zhroucených energií. Pod touto “poklicí” jsem se několikrát doslova ztratil a jen nesnadno získával orientaci ve městě. Byl to velký  kontrast oproti tomu, s jakou atmosférou a jakými kvalitami jsem se pak setkal v jeho okolí, v oblasti lázní a na Křížovém vrchu,“ zavzpomínal v úvodu semináře Jan Tajboš. „S potěšením jsem shledal, že po deseti letech je situace lepší, atmosféra ve městě je světlejší a živější. Temné shluky, notně prořídlé, se nyní drží výš v atmosféře, zejména nad prostorem kolem autobusového nádraží. Ale i zde jsem vnímal, jak jsou stále více pronikány a prozařovány světlými, ba přímo světelnými liniemi. Dalo by se říct, že “temnota je na ústupu. A věřím, že navždy.“

Účastníci semináře se v sobotu pohybovali mezi lázněmi, městem a  Křížovým vrchem. Mohli tak během jednoho dne  procítit všechna „témata“ městské krajiny. Město se nachází mezi lázeňským kopcem, s jemnou "jinovou" ženskou esencí a Křížovým vrchem, s aktivní „jangovou“  mužskou kvalitou. „Taková poloha nabízí příležitost vytvořit novou kvalitu, která bude harmonickou syntézou obou zdejších přírodních ohnisek,“ říká Jan Tajboš.

Druhý den semináře pokračoval na Pradědu a v Karlově Studánce. „Praděd vnímám jako centrum, důležité pro celou severovýchodní část České republiky i rozsáhlé polské území, s vlivem sahajícím k oblasti Baltského moře a dále na sever. Zcela mimořádným místem planetárního významu  jsou také Petrovy kameny,“ vysvětlil autor kosmogramů tuto souvislost. „Novým objevem jsou pro mě poznatky o lipovské části jižního systému Rychlebských hor. Odtěžením mramorových kopců je přerušeno původní spojení dvou jeho částí, oddělených sedlem Na Pomezí. Krajina tím byla donucena vytvořit si náhradní systém. Je to určitá výzva pro práci do budoucna.“ 

Soudobá Geomantie patří mezi moderní tvůrčí disciplíny naší kultury a je pilířem rodící se Geokultury.
Při práci a tvorbě využívají její představitelé přirozenou schopnost lidského organizmu vnímat jemněhmotné skutečnosti. Prostřednictvím imaginace, zvuků, práce s tělem a dalšími technikami získávají vhled do podstaty dění.

„Někdy se naše práce s místy dá přirovnat k prošťouchnutí ucpaného nebo zaneseného pramene. Někdy stačí velmi málo a Život tu znovu proudí, místu se vrací jeho ztracený smysl a vitalita. Jde o důležitou lidskou pomoc Přírodě, o vědomý vztah lidí s krajinou a se Zemí“, uzavírá Jan Tajboš.