úterý 27. května 2014

Obrana ošklivosti

Příroda chtěla, aby se každý lidský obličej, pokud má působivost, individualitu a výraz, lišil od všech ostatních, jako se topol liší od dubu a jabloň od vrby.

Ale to, co udělali holandští zahradníci se stromy, udělali Řekové s lidským tělem; osekali vše jeho živé a rozrůstající se výhonky, aby je přizpůsobili určitému akademickému tvaru; přiřízli nosy a srovnali brady s příšerným klidem zahradních architektů. A opravdu se jim také podařilo nás donutit, že nazýváme některé velice výrazné a sympatické obličeje ošklivými a některé velice hloupé a odpuzující tváře krásnými.

(ze stejnojmenné eseje G.K. Chestertona)

středa 21. května 2014

Malé kulaté výročí

Máte nějaký nápad, jak udělat společnost kolem nás lepší, šťastnější, správnější? Vyzkoušeli jste si ho už v praxi? Pokud ano, jak fungoval? Nebo hledáte spojence pro realizaci nápadu? Či dokonce jste došli k přesvědčení, že se toho dá ovlivnit jen málo a lepší je zaměřit se na svůj vnitřní svět?

(Jesen - duben 2013)


Na podzim loňského roku uběhlo přesně deset let od víkendovky Svatoplukovy pruty, na které jsme v Sourozeneckém prameni pokřtili čerstvě narozené časopisové miminko Jesínek. Byla to krásná a slavnostní chvíle, po které následovala na Maxovce společná synchronizovaná četba dvaceti prvních výtisků. Jednalo se o tzv. nulté číslo a i když mělo jen šestnáct stran se skrovným obsahem, přesto vzbudilo nefalšované nadšení. Byl to také jediný Jesen v historii, který měl barevnou obálku.

Mohl tehdy někdo tušit, že bude Jesen vycházet celých deset let? Že bude mít dnes za sebou třicet vydání, což znamená tři čísla ročně? A kdo tuší, kolik to je práce, dát dohromady obsah a formu jednoho vydání, tomu je jasné, že těch deset let není vůbec žádná samozřejmost.

Čtenáři i autoři časopisu patří do společenství, které je ve vnějších krajinách propojeno Jesenickem a potkává se nejčastěji na Zastávce, na Studničním vrchu, či při kosení chráněných vstavačových luk. Ve vnitřních krajinách je pak spojeno nejen zájmem o určitou tématiku (příroda, ekologie, Brontosaurus, zážitková pedagogika), ale také tvořivostí (při troše nadsázky se dá říct, že vydělíme-li počet přispěvatelů Jesenu počtem čtenářů, dostaneme číslo blížící se jedné) a snad i jistými hodnotami a ideály. To poslední je možná nejcennější, v atmosféře vládnoucí ve společnosti dnes ještě více než před oněmi deseti roky. No řekněte, kde si dneska můžete přečíst článek (z něhož jsem převzal výše uvedené motto), zamýšlející se nad praktickými možnostmi směřování k ideální společnosti?

Ty kulaté narozeniny nejsou až tak důležité. Těší mě fakt, že se opakovaně našli lidé, kteří tvorbu Jesenu převzali na svá bedra a vydávání tohoto jedinečného periodika pokračuje ne z nějaké nostalgie či tradice, nýbrž stále s novým elánem a s plnohodnotným aktuálním obsahem.

Uvědomil jsem si, že můžu na otázky položené v dubnu 2013 odpovědět takto:

Máte nějaký nápad, jak udělat společnost kolem nás lepší, šťastnější, správnější? Ano, Jesen.
Vyzkoušeli jste si ho už v praxi? Ano!
Pokud ano, jak fungoval? Naprosto skvěle! Lépe a déle, než jsem se odvážil doufat.
Nebo hledáte spojence pro realizaci nápadu? Jesen si je našel sám. Jesen je pro hledání spojenců vůbec ideální.
Či dokonce jste došli k přesvědčení, že se toho dá ovlivnit jen málo a lepší je zaměřit se na svůj vnitřní svět? Ano, to také, i pro tento případ je Jesen to nejlepší řešení.

(Zajímavé na tomto rozhovoruje také skutečnost, že Jesen je zde odpovědí na otázky, které sám pokládá, čímž se nenápadně posouvá do roviny metafyzických jsoucen.)

Chci tímto článkem poděkovat všem, kdo se na tomto malém velkém díle jakkoliv podíleli a podílejí. Zejména těm na pozici "šéfredaktora", bez nichž by to nešlo, ale i všem ostatním. Vždyť díky Jesenu je nejeden kousek našeho světa opravdu lepším a přívětivějším místem, než by byl bez něj. A my si společně s velkým vizionářem Martinem Lutherem Kingem můžeme říci: "Máme sen. Jesen!"


Slavnostní osvětlení je u křtu důležité. Ne ale tolik jako vnitřní světlo.

Sudičky a sudičáci.

Byl to už od narození odolný časopisek. Při křtu vůbec neplakal.

První synchronizované čtení, první nadšené pohledy... :-)



pátek 16. května 2014

Nová kaplička u Pekla

Čas od času si říkám, v jakém roztodivném místě jsem se to usadil. Ač o jeho podivuhodnosti nemám nejmenších pochyb, vždy znovu mně zdejší kraj a jeho obyvatelé dokáží překvapit. Posuďte sami nejnovější dění…


Co by párkrát kamenem dohodil od našeho domu se staví nová kaplička. Rozhodli se jí vybudovat dva, mohu-li to tak říct, sousedi, kteří hodně cestují, "aby bylo kde zapálit svíčku za šťastný návrat". Bude zasvěcena svatému Kryštofovi jako patronovi poutníků.

Zatím nic extra zvláštního. Ale poslouchejte dál:

* Oba iniciátoři a také "sponzoři" výstavby kapličky jsou ateisté.
* Ke slavnostnímu svěcení v létě se rozhodli pozvat zástupce všech místních církví, včetně evangelíků, kteří svěcení staveb ani svaté neuznávají.
* Stavba probíhá načerno a také majitel pozemku bude informován až dodatečně, aby to náhodou hned na začátku nepokazil. (Tento princip: nejprve uděláme v krajině hezké místo a majiteli pozemku o tom dáme vědět raději až pak se mně - po zkušenostech s vyřizováním povolení k umístění kamenů na Praděd - velmi, velmi líbí!)
* Stavební práce provádí jeden z místních trpaslíků.
* A aby toho nebylo málo, kaplička je na dohled od restaurace jménem Peklo.

Až by si člověk řekl, že tady něco nehraje. Ale není to tak, tady na Jesenicku, v kraji Vincenze Priessnitze, je tento příběh dokonalým vyjádřením místního pohádkového koloritu.

Bez zajímavosti není ani to, že se jedná o první podobnou (tedy sakrální) stavbu v oblasti jesenických lázní, všude kolem je plno pramenů a pomníčků, ale kaplička (boží muka) tohoto druhu žádná.

Shrnuto: Ateisté staví nad Peklem načerno kapličku svatého Kryštofa a organizují její ekumenické svěcení. Není to nádhera?



Probuzený drak

Loňský geomantický  seminář Probuzení draka připomněl desáté výročí geomantických artefaktů v městské krajině Jeseníku. Letos jsme chtěli na...