Máte nějaký nápad, jak udělat společnost kolem nás lepší, šťastnější, správnější? Vyzkoušeli jste si ho už v praxi? Pokud ano, jak fungoval? Nebo hledáte spojence pro realizaci nápadu? Či dokonce jste došli k přesvědčení, že se toho dá ovlivnit jen málo a lepší je zaměřit se na svůj vnitřní svět?
(Jesen - duben 2013)
Na podzim loňského roku uběhlo přesně deset let od víkendovky Svatoplukovy pruty, na které jsme v Sourozeneckém prameni pokřtili čerstvě narozené časopisové miminko Jesínek. Byla to krásná a slavnostní chvíle, po které následovala na Maxovce společná synchronizovaná četba dvaceti prvních výtisků. Jednalo se o tzv. nulté číslo a i když mělo jen šestnáct stran se skrovným obsahem, přesto vzbudilo nefalšované nadšení. Byl to také jediný Jesen v historii, který měl barevnou obálku.
Mohl tehdy někdo tušit, že bude Jesen vycházet celých deset let? Že bude mít dnes za sebou třicet vydání, což znamená tři čísla ročně? A kdo tuší, kolik to je práce, dát dohromady obsah a formu jednoho vydání, tomu je jasné, že těch deset let není vůbec žádná samozřejmost.
Čtenáři i autoři časopisu patří do společenství, které je ve vnějších krajinách propojeno Jesenickem a potkává se nejčastěji na Zastávce, na Studničním vrchu, či při kosení chráněných vstavačových luk. Ve vnitřních krajinách je pak spojeno nejen zájmem o určitou tématiku (příroda, ekologie, Brontosaurus, zážitková pedagogika), ale také tvořivostí (při troše nadsázky se dá říct, že vydělíme-li počet přispěvatelů Jesenu počtem čtenářů, dostaneme číslo blížící se jedné) a snad i jistými hodnotami a ideály. To poslední je možná nejcennější, v atmosféře vládnoucí ve společnosti dnes ještě více než před oněmi deseti roky. No řekněte, kde si dneska můžete přečíst článek (z něhož jsem převzal výše uvedené motto), zamýšlející se nad praktickými možnostmi směřování k ideální společnosti?
Ty kulaté narozeniny nejsou až tak důležité. Těší mě fakt, že se opakovaně našli lidé, kteří tvorbu Jesenu převzali na svá bedra a vydávání tohoto jedinečného periodika pokračuje ne z nějaké nostalgie či tradice, nýbrž stále s novým elánem a s plnohodnotným aktuálním obsahem.
Uvědomil jsem si, že můžu na otázky položené v dubnu 2013 odpovědět takto:
Máte nějaký nápad, jak udělat společnost kolem nás lepší, šťastnější, správnější? Ano, Jesen.
Vyzkoušeli jste si ho už v praxi? Ano!
Pokud ano, jak fungoval? Naprosto skvěle! Lépe a déle, než jsem se odvážil doufat.
Nebo hledáte spojence pro realizaci nápadu? Jesen si je našel sám. Jesen je pro hledání spojenců vůbec ideální.
Či dokonce jste došli k přesvědčení, že se toho dá ovlivnit jen málo a lepší je zaměřit se na svůj vnitřní svět? Ano, to také, i pro tento případ je Jesen to nejlepší řešení.
(Zajímavé na tomto rozhovoruje také skutečnost, že Jesen je zde odpovědí na otázky, které sám pokládá, čímž se nenápadně posouvá do roviny metafyzických jsoucen.)
Chci tímto článkem poděkovat všem, kdo se na tomto malém velkém díle jakkoliv podíleli a podílejí. Zejména těm na pozici "šéfredaktora", bez nichž by to nešlo, ale i všem ostatním.
Vždyť díky Jesenu je nejeden kousek našeho světa opravdu lepším a přívětivějším místem, než by byl bez něj. A my si společně s velkým vizionářem Martinem Lutherem Kingem můžeme říci:
"Máme sen. Jesen!"
Slavnostní osvětlení je u křtu důležité. Ne ale tolik jako vnitřní světlo.
Sudičky a sudičáci.
Byl to už od narození odolný časopisek. Při křtu vůbec neplakal.
První synchronizované čtení, první nadšené pohledy... :-)
