...nahoru, na Praděd nešli po asfaltu, ale jinudy a popisoval, jak jim vrchol Praděda s mohutným vysílačem mizel v mlze a zase se rozkrýval. Prý to bylo impozantní…
Podobný zážitek není v našich ani jiných horách žádnou zvláštností. V případě vrcholu Pradědu má ale téma "mizení" poněkud hlubší rozměr.
Kde je? (řešení na konci článku)
Při středoškolském výletu do Jeseníků nám třídní vyprávěl, jak se jednou společně se studenty fotili s vrcholem Pradědu a vysílačem v pozadí. Za krásného jasného počasí. Po vyvolání fotografie na ní vrcholek hory byl, věž vysílače ovšem ne. Jako by tam vůbec nestála.
(Šlo tedy o opačnou situaci než v roce 1995, kdy se maďarský iluzionista Rafael pokusil v Ostravě nechat zmizet věž Nové radnice. Což se mu k velkému zklamání přihlížejících třiceti tisíc lidí nepodařilo. Prý za to mohly živly, hlavně vítr. Zkrátka v Jeseníkách a blízkém okolí je mizení i nemizení věží tématem.)
A to není vše. Výsledkem geomantického průzkumu vrcholu Pradědu byla - mimo jiné - tato charakteristika místa: "je tu a přitom tu není".
Nemusí být tak těžké tomu porozumět. Možná to znáte lépe, než byste čekali. A nemusí jít o žádné "copperfieldovské" kousky:
Představte si, že jste se ocitli v situaci, která vám není příjemná. Někdo vás k smrti nudí, nebo vás zkouší obalamutit, tlačí vám do hlavy určité své záměry a podobně. Protože není možné odejít (ze schůze, představení, jedoucího autobusu), tak se ztratíte "vnitřně". Vaše myšlenky a vědomí bloudí kdesi daleko. Jste duchem nepřítomní. Nebo usnete, v krajním případě omdlíte.
Takto nemusí reagovat jen lidé. Hora, jezero či řeka nemohou utéct, když na nich postaví lidé nějakou tu hrůzu. Třeba vysílač. Krajina, půda, voda, vzduch pak mohou zůstat přítomny pouze fyzicky. Krajinné fenomény se ztrácejí. To je stav mnoha míst moderního světa, problém vztahu přírody, krajiny, lidí a jejich techniky a architektury. Citově, duchovně či vitálně vyprázdněný prostor, to nejcennější a podstatné mizí kamsi. Slovy Nekonečného příběhu: svět pohlcuje Nicota a Prázdnota.
V případě Jeseníků si představte, že se to týká "obsahu" centrální, nejvyšší hory. V předivu krajiny je "duchem nepřítomný" ředitel či předseda. Nebo spíše moudrý stařešina, ke kterému všichni v širém okolí vzhlížejí jako ke vzoru a nejvyšší autoritě.
To nejvyšší, střed středu… tu je a přitom tu není. Jestli žijete někde v severovýchodní části ČR, tato situace se s velkou pravděpodobností nějakým způsobem odráží i ve vašich duševních krajinách.
Pokusit se o nápravu, nebo aspoň o zlepšení, je jedním z cílů projektu Pocta krajině Jeseníků. S veškerou pokorou, ale také nadějí. I malé dárky mohou někdy pomoci napravit velké křivdy.
Tady je.
