Něco napsat... Pár tisíc let zpátky to znamenalo pořádnou dřinu a moře času. Palice a dláto, hrubá síla a trpělivost. I čtení dalo zabrat jako dnes návštěva posilovny. Holt kamenné desky jsou kamenné desky. Anebo hliněné, trochu lehčí a křehčí a s nutností vypalování.
S vynálezem papyru a papíru se situace psavců i čtenářů zjednodušila. Vše se zrychlilo, ubylo nároků na prostor. Přesto zůstávalo čtení a psaní dlouho výsadou úzkých kruhů. Vědění znamená moc. Je to jen pár století, co se v našich poměrech tato znalost rozšířila a ve školách se i prostí lidé začali učit číst, psát, počítat.
Dnes je ovšem na pořadu dne počítačová gramotnost. Ťukáme do klávesnic počítačů a internet nám poskytuje inteligentní a téměř všudypřítomnou moderní "Alexandrijskou knihovnu". Informace ze všech oborů a činností v obrovském množství, spojení s celým světem - úžasné, fascinující, nepochopitelné… Místo hliněných desek vypalujeme CD a DVD s informacemi, které by i na papíru zabraly celé budovy. Je to stále novinka, časem neprověřená a není jisté, jak to s ním dopadne. Jestli to jednoho dne samo "spadne", někdo ho omezí nebo zakáže a tak podobně… Vždyť alexandrijské i jiné knihovny se nechávaly shořet a s nimi informace o celých kulturách a civilizacích.
Jsou však i jiné knihovny a jiné způsoby zápisu a šíření informací. V prapůvodních civilizacích běžné, dnes zapomenuté, ale znovu ožívající. Jsou prosté, ale nikoli triviální, protože jen s rozumem u nich nevystačíte, ba dokonce se s ním možná ocitnete v koncích.
Třeba Adršpašské skalní město je jednou z knihoven samotné Přírody. Každá ze skal uchovává a vysílá jednu zásadní informaci. Další, menší "úschovny" vytvořili lidé. Kamenné kruhy, kromlechy, dolmeny, viklany. Ukotvení informace, "formátování" prostoru. S rozumem nevystačíte, toto je posvátný jazyk pro celé stvoření. Je třeba být živý, jako vše kolem vás. Pak je možné rozumět, hovořit, zapisovat. I tyto knihovny se kdysi bořily, odtesávaly, přestavovaly. Vždyť šlo o moc, o ovládnutí prostoru.
Výsměch zde není na místě. Křemík je srdcem pískovcových skal Adršpachu, stejně jako vašeho PC. V Křemíkovém údolí (Silicon Valley) o tom vědí své. I skrze klávesnici píšeme do kamenného krystalu, ukrytého uvnitř mikroprocesoru.
Počítačová gramotnost dnes zastiňuje staré dobré trivium. Setkáváme se s pozoruhodným jevem, někteří lidé sice umí číst, ale obsahu textu vlastně nerozumí. O gramotnosti "posvátné" se nehovoří. Být naživu a nerozumět Životu? Nad tím se nikdo nepohoršuje.
