Závěrečná fáze projektu Pocta krajině Jeseníků se pomalu dává do pohybu. Než se pohnou a vydají na cestu dva mnohasetkilové kameny, čeká nás ovšem jedno důležité rozhodnutí. Pro litopunkturní kámen na Barborce zvažujeme dvě možnosti.
Jsou oba žuloví, vysocí. Ten první pochází zdaleka, má jinou barvu pleti než místní. Je zaoblený, velmi starý a zkušený. Jeho síla se zdála nezpochybnitelná, nevede se mu ale příliš dobře, a tak jakoby "vadl". Nekoupíme-li jej, zůstane ležet a po letech snad skončí jako menhir, někde jinde než na Pradědu.
Druhý je místního původu, čerstvě narozený, plný linií a dramatického tvaru, dohranata. Zářící novotou po vylomení a k mání za mnohonásobně nižší cenu. Pokud jej nevezmeme, zpracují jej na menší kusy či kousky, nebude.
Která možnost pro hmotnou část daru do středu našich hor je lepší? Jaký nosič pro toto "spojení s kosmem" použijeme?
Začneme něčím menším. Tento mramor má trojúhelníkovitý půdorys o stranách asi 60 centimetrů. Pohled shora. Zlomenou "čepici" mu necháme uřezat, tím vznikne rovná plocha pro tesání. Přijde do Karlovy Studánky ke kostelu.
Představujeme dlouholetého hlavního kandidáta pro Praděd, výška přes 4 metry.. Takto jsme ho chystali v roce 2014. Tehdy bylo jeho charisma i postavení nezpochybnitelné. Kdyby člověk uměl předpovídat budoucnost, koupil by jej už tehdy a opečovával.
Loni na podzim vypadal už o něco hůře. Pohled shora.
Pohled zdola v tentýž den. I kameny potřebují pozornost a péči, jinak chřadnou. Zvětrávají a zarůstají. Dnes obrůstá ostružiním a je na něj ještě smutnější pohled. Nepřímo úměrně k jeho mizejícímu lesku, majitel mezitím výrazně zvedl cenu.
A tak jsme našli v lomu ležet druhou možnost, výška 3 a půl metru, poněkud "roztančený" tvar, stopa po vrtu a půvabná slepencová vlnka.
Co vy na to? Jak to vidíte? Poraďte!
