Adršpašsko-teplické skalní město je jedinečným výtvorem přírody. Na malé ploše najdeme velké množství skalních věží, vysokých až devadesát metrů, mnohé z nich mají značně neobvyklé tvary. Oblast, která je od roku 1933 národní přírodní rezervací, navštíví každoročně desetitisíce návštěvníků. A právě na tomto krásném místě proběhl 10. - 11. května 2014 krajinný seminář pod vedením slovinského umělce a geomanta Marka Pogačnika, autora knih Elementární bytosti, Cesty léčení Země a mnoha dalších titulů.
Přírodní velkoměsto
"Zdejší skalní město by se svým tvarem a vlastnostmi dalo přirovnat k mozku české krajiny. Až budeme zítra chodit po cestách mezi skalami, budeme se vlastně pohybovat v mozkových závitech," uvedl Marko Pogačnik na přednášce, která předcházela dvoudennímu semináři. Na úvod vysvětloval základní postupy moderní evropské geomantie - práci s tělem, hlasem, imaginací, princip rezonance mezi tělem člověka a krajiny. "Planeta Země není nic jiného než hlava, která má své vlastní vědomí. Nelze ji považovat jen za hmotu, to je jako by si někdo o vaší hlavě myslel, že v ní není žádné vědomí, že je to jen taková koule s kůží a vlasy," uvedl slovinský sochař, který svou uměleckou tvorbu zaměřuje na krajinu a vše, co je s ní spojeno.
V sobotu ráno vyrazilo čtyřicet účastníků semináře do útrob skalního města. "Tam, kde Země v minulosti zhustila své vědomí, vznikly skály, které mají v krajině nezastupitelnou funkci. Každá skalní věž v sobě nese jednu informaci důležitou pro život na Zemi i mimo ni - dohromady je adršpašské skalní město vlastně taková vesmírná knihovna," uvedl Marko Pogačnik. Zmínil se přitom o roli křemíku, na nějž je bohatý pískovec, který skály tvoří.
A ještě jedno přirovnání od něj slyšeli účastníci semináře ohledně Adršpachu. To když známý geomant hovořil o světě elementárních bytostí, tedy o původní civilizaci Země, která byla obrazně ztvárněna jako lid Na´vi ve filmu Avatar. "Tyto bytosti, žijící v jemněhmotných sférách krajiny, se stáhly do ostrovů, které jsou neporušené negativními vlivy civilizace. Adršpašské skalní město je jedním z nich. Je to takový vílí Manhattan."
Dar skalám
Každý z nás má schopnost vnímat skryté dimenze přírody a komunikovat s planetou Zemí. Markovy semináře jsou zaměřeny na rozvoj těchto schopností. Jejich cílem je však také udělat pro navštívená místa "kus práce", tedy vtisknout duši krajiny ozdravné impulsy.
"Chtěl bych spolu s vámi dát zdejším skalám dva dary. První z nich bude podnět skalnímu městu, aby navázalo kontakt s elementem vody v zatopené pískovně. To je zde nový, nepřirozený prvek, který vznikl poměrně nedávno a skály s ním nejsou spojeny. Ani krajinám, které jsou přírodními rezervacemi, se nevyhýbají nesnáze. Jen jsou jiného druhu než v případě obydlených míst," řekl Marko. Pak popsal, jak negativně se na Adršpachu projevuje, že se na skály dívají lidé pouze jako na neživé objekty. "To je problém mnoha posvátných míst, která se stala turistickými destinacemi. U nás ve Slovinsku jde například o okolí jezera Bled." Účastníci semináře měli poté možnost zapojit se do imaginace, která by tuto neviditelnou zátěž eliminovala. To byl druhý dar skalnímu městu.
Poškozený mužský princip
První den zakončila skupina u tří solitérních skal před vstupem do přírodního "velkoměsta". Tato trojice vyjadřuje mužský aspekt zdejší krajiny a na její kondici se zrcadlí poškozený mužský princip současné lidské civilizace, která po staletí plýtvá silou v agresivních válkách a bojích všeho druhu. Seminaristé si zde vyzkoušeli cvičení, které mužskou sílu usměrňuje do tvoření a harmonickým způsobem ji spojuje s ženským prvkem. To ale nebylo vše.
Užaslí turisté opouštějící Adršpach okolo půl čtvrté nevěřícně hleděli na "zpívající skálu", rozezvučenou čtyřiceti hlasy účastníků semináře. Ti se natěsnali v úzkých útrobách skalního útvaru a po několik minut se pod Markovým vedením věnovali alikvótnímu zpěvu, aby této skalní věži pomohli ze "zakletí".
Práce s traumatem Sudet
V neděli se pak seminář odehrával v oblasti Křížového vrchu, severně od skalního města. Tam, kde se odráží ženská polarita této krajiny. Cílem bylo dokončit práci na uvolnění spoutané síly Adršpachu a odstranit závoj manipulace a zneužívání, zanechaný zde v minulosti. "Síly temnoty se objeví vždy tam, kde člověk sejde z pravé cesty. A navíc, místo aby se poučili a vrátili zpět, někteří lidé se s nimi ještě více zapletou ve snaze využít je ve svůj prospěch. Doba, kdy toto bylo možné, ale končí," uvedl Marko Pogačnik a seznámil českou skupinu se cvičením, které s tímto tématem pracuje. Zmínil také, že bylo poprvé "použito" na podzim 2012 v italských Benátkách.
Tato část semináře se odehrávala na vršku zvaném Zbořeňák u zříceniny kostela Panny Marie, kde bylo na první pohled patrné, že minulé století nebylo pro tuto krajinu zrovna idylické. Marko zde vzpomněl své první angažmá v české krajině před šestnácti lety, kdy spolu s holandskou skupinou pracoval v oblasti Šumavy na léčbě "sudetského traumatu", a prozradil, že tato zátěž je zde také zřetelná.
Cesta Equilibria
Součástí celé akce byla inaugurace geopunkturního kruhu Equilibrium, zaměřeného na podporu planetární rovnováhy. Ten byl umístěn uprostřed mezi oběma výše zmíněnými polaritními oblastmi adršpašské krajiny. Umělecké dílo, skládající se z 39 žulových kamenů s odlitky kosmogramů, se sem přestěhovalo z pražské botanické zahrady, kde bylo umístěno v letech 2007-2012. Nový domov našlo díky majiteli Farmy Zdoňov Bernardu Lainkovi, který ve zdejší krajině hospodaří a snaží se o zdroj svého živobytí pečovat po všech stránkách, "celostně".
"Na naší planetě panuje rovnováha. Nejvyšší hory jsou stejně vysoké, jako jsou hluboké nejhlubší oceány. My lidé můžeme svou činností a tvorbou tuto rovnováhu podporovat a posilovat," uvedl při inauguraci Marko Pogačnik.
Equilibrium vyjadřuje kvality rozličných krajin Evropy a dalších pěti kontinentů a dává jim tvůrčí impuls. Patří k němu také nový prvek v podobě trojice žulových menhirů, které vedle něj instaloval český spoluautor Equilibria Jan Tajboš. Tyto kameny mají "za úkol" sladit celoplanetární povahu díla s místní krajinou.
Další realizace od Marko Pogačnika by měla na Adršpašsku vzniknout v roce 2015 a bude opět "uvedena" krajinným seminářem.
Pocta krajině
Adršpaský geomantický víkend byl součástí rozsáhlého projektu Pocta krajině, který v loňském roce zahájil Jan Tajboš. "To nejpodstatnější na všem, je náš záměr, tedy proč to či ono vůbec děláme. Mým záměrem v tomto nově vzniklém konceptu je propojit krajinu Čech, Moravy a Slezska do spolupracujícího celku lidí a Přírody naší planety. Vytvořit podmínky pro vložení a rozvinutí impulsů ke změně dosavadního vnímání Prostoru Života, ve kterém žijeme. V současné době probíhají konkrétní aktivity na Pálavě, Křivoklátsku, v Praze, proběhla setkání v Opavě a Ostravě."
Součástí projektu se stala také kniha Jinosvět skalních měst, kde Jan Tajboš ve formě příběhů popsal své prožitky z krajiny Broumovského výběžku a okolí a zpracoval je do geomantické mapy. "Adršpašsko-teplická a broumovská skalní města jsou jedno vedle druhého poseta unikátními variacemi rozmanitých motivů zcela osobitých tvarů, velikostí a struktur. Působí jako výstava několika umělců rozdílných stylů, kteří se rozhodli tvořit ze stejného materiálu," uvádí v knize mimo jiné autor. Názvy některých kapitol (Zapomenuté cihly základů Světa, Kapky vesmírné rosy, Třetí oko sokola, Srdce Země v kleci, Tři hrby podpírající nebesa) naznačují, že na své by si při čtení Jinosvěta mohli přijít i příznivci literatury sci-fi, či literatury nového paradigmatu.
"Homeopatie" Země
Krátce před návštěvou Adršpachu pracoval Marko Pogačnik v Německu, předtím v Brazílii, a ještě dříve v oblasti Mrtvého moře v Izraeli. Podobně náročný program má již několik desetiletí, jeho semináře se konají po celém světě. "Dáváme krajinám a planetě Zemi jemné, homeopatické impulsy, abychom jí a jejím obyvatelům pomohli při náročném procesu proměny, kterým všichni procházíme," říká o své práci Marko Pogačnik.
(psáno pro časopis Meduňka, vyjde v srpnovém čísle)
