Zkušenost s energetickým polem islámu

Bezprostředně po návštěvě synagogy ve Staré Káhiře navštívila naše skupina mešitu Al Ghuri, kde jsme si uvědomili skrytou problematiku islámské stezky znovuspojení*. V každé jednotlivé místnosti nás průvodce upozorňoval na dveře odkazující na směr, ve kterém se nachází Mekka.

---

Z geomantického hlediska jsem byl vždy fascinován fenoménem, kdy stovky milionů věřících po celém světě pravidelně obracejí svou pozornost k jednomu jedinému bodu zemského povrchu, k bodu označenému posvátným černým meteoritem Kaaba v Mekce. Nenajdeme žádné jiné náboženství, které by rozumělo důležitosti toho, jak pečovat a kultivovat své centrum stejně dobře, jako to dělá islám. Ten je uspořádán jako kruhovitá síť okolo posvátného středu světa neboli omphalu. Z hlediska lidského těla se jedná o energii, která je soustředěna v solar plexu. Můžeme si uvědomit, o jak neobyčejnou silně centrující energii se jedná, když je opakovaně v rytmických intervalech posilována obrovským množstvím lidí po celém světě.

Už jsem měl dříve mnoho možností pocítit sílu tohoto kolektivního centrování v sarajevských mešitách. Při kontaktu s tak mocně do středu směřujícím polem je lokalita, ve které se nacházíte, ať už je to v Africe, Asii, nebo na Balkáně, víceméně nepodstatná. Identita místa není důležitá, protože všichni jsme přitahováni do jednoho a téhož bodu - "pupku světa", k černému kameni Kaaba. Koncentrace na tento jeden bod by měla sloužit ke společnému snadnějšímu vnímání božské všemohoucnosti, jasnosti záměru, psychologického bezpečí a k tomu, aby se těmito kvalitami cítil věřící pevně obklopen. Přesto mě však zajímala otázka, co se v takovém poli děje s individuální stránkou cesty znovuspojení. Neznamená tato výlučně kolektivní cesta ohrožení pro různorodost individuálních stezek k celistvosti? Nepřináší s sebou ohrožení naší tolerance k ostatním?

10. dubna 2001, když jsem stál v mešitě Al Ghuri, byly oči mé duše znovu otevřeny ke vnímání centrujícího energetického pole muslimského světa. Znenadání mě zasáhlo děsivé tušení, že tento idylický obraz kolektivního spojení se všemocným božstvím je ve skutečnosti výsledkem určitých iluzorních představ. Samozřejmě jsem chtěl tento dojem hned prověřit. V tom okamžiku se celosvětové, do středu orientované silové pole islámu začalo divoce pohybovat. K pocitu nesmírného úžasu a údivu přibylo také vnímání velkého ohrožení. Pravděpodobně tento druhý pocit vedl tomu, že se přede mnou náhle objevila postava džina. Stál jsem tváří v tvář jednomu z mocných strážců islámské kultury, který dal jasně najevo přísný zákaz jakéhokoliv dalšího průzkumu. Podrobil jsem se mu.

(přeloženo z knihy How wide the heart o geomantických zážitcích z putování do Svaté země)

*znovuspojení - doslovný překlad slova religio z latiny

fotografie - internet

Zlatý podzim v Jeseníkách

Ve druhé a třetí dekádě letošního října byla příroda lidem ve střední Evropě zvlášť příznivě nakloněna. Teplé a slunečné počasí přineslo celou řadu až neuvěřitelně nádherných dnů, kdy stačilo vyjít do lesů a hor a bylo dobře. I ve vnitřních krajinách bylo jasno a slunečno, vše se dařilo. Teplý podzim není v posledních letech výjimkou, letos jakoby však ve vzduchu bylo ještě něco jiného.

---

Nebylo to jen listím a teplem a sluncem. Pohled na panorama Hrubého Jeseníku byl úchvatný jako vždy a zároveň nový, jakoby se zářivá centra jednotlivých kopců spojila a rozsvítila celé pásmo hor celistvou zlatou aurou. Najednou se zdálo, že i v tomto koutu země, poznamenaném temnou minulostí, není ani stopy po stínech a tíži křivd. Že zdejší draci, andělé zemského kosmu, mohou svobodně plout celými horami. Byl to dobrý čas k práci a posunu vpřed v mnoha oblastech, i příležitost k tomu jen tak se kochat a být...

Když jsem o uvedeném dění přemítal, pojmenoval jsem si tento čas v záblesku jedné z přicházejících myšlenek "zlatý podzim". A až o pár dnů později mně to došlo: Možná se ten zlatý podzim netýká jen jesenické krajiny.

Toto počasí se rozprostřelo nad "srdcem Evropy" od 11. a 12. října, kdy probíhalo v Praze rozloučení s pozoruhodným fenoménem české kultury, zlatým slavíkem Karlem Gottem.

Příroda funguje pro lidi z nemalé části jako zrcadlo. Po úmrtí Karla Gotta následovalo deset dní velkého neklidu, probíhaly různé diskuse a boje. V pátek 11. října, kdy se s ním lidé loučili na Žofíně, se rozprostřel klid a jas, ještě zesílený v sobotu tím, co se odehrálo v katedrále svatého Víta, a v mnoha tisících srdcí. I když toto dění nezasáhlo všechny, přesto šlo v podstatě o celonárodní záležitost a děje v "éteru" byly téměř hmatatelné.

Kdo ví, možná šlo o poslední Mistrův dar a pozdrav této zemi a všem, kteří ho měli rádi.

Jak snadné je zranit vílu

Tragický příběh Rusalky o lásce, zradě a pozdní nápravě nás dojímá dodnes. O to víc, když s úděsem zjistíte, že může být naprosto skutečný. Že ve světě efemerních nehmatatelných energií zdaleka nejde o pouhou pohádku, ale smutnou každodenní realitu. A hlavně - když poznáte, že přelétavý a až pozdě prohlédnuvší člověk z masa a kostí můžete být právě vy sami...

---

Znovu a znovu si navzájem slibujeme a opakovaně klameme sami sebe i dříve milované bytosti. Příběhy odevzdání, důvěry, klamání, zklamání a tragické i trvající neopětované lásky se opakují stále znovu a znovu. A je lhostejno, zda jde o příběhy mezi lidmi navzájem, nebo mezi lidmi a nehmotnými světy. Jak snadné je zradit obvykle neviditelnou vílu či myšlenku pro jinou! Trápí se snad někdo nad jejím opuštěním a zradou? Myslíte, že vaše ideály, sny a vize nejsou skutečné, a že jim a tím i sobě nemůžete ublížit, když je opustíte?

Víte, jak snadné je zranit vílu plnou naděje a lásky, když to snadno můžeme spáchat pouhou hrubou myšlenkou či smyšlenkou a přelétavostí? Jak zlehka se musíme dotýkat nehmotných bytostí, které drží pohromadě v naší přítomnosti jen láskou, vůlí a vírou? Klubíčka vědomí, které tak snadno můžeme nechat rozplynout, a které přesto žijí svým vlastním životem a v nás kladou své naděje v nekonečný život a lásku? Znovu a znovu dávají své existence v sázku, vynořují se z bezpečí nevědomí a pouští se do důvěrných vztahů s našimi vědomími. A znovu a znovu padají jako popálené můry kolem příliš žhnoucího světla našich myslí, které náhle zamíří svou pozornost jiným směrem. Jak snadno a arogantně nevědomky odčiňujeme lásku a důvěru smrtí, měníme okouzlení a dobro ve zlo a nenávist. Víte snad, kde končí vaše odvržené, nenávistné, černé, nepřátelské a opuštěné myšlenky?

Příběh Rusalky může být až nebezpečně pravdivý, ať už si jí představujete jako skutečnou bytost, či jen jako vaši múzu inspirace či myšlenku. Zrada a opouštění se trestá němotou skutečné bytosti nebo "němotou vaší intuice a inspirace". Ztrátou kreativity, vhledů, nápadů, empatie a pochopení. Ztratíte to nejcennější, co přináší svobodná mysl. A přitom to nemusí tak být. Nemusíme opouštět žádnou Rusalku pro jinou, všechny mohou žít s námi a v nás, v hlavě či po našem boku, chcete-li. Vyvíjet se, či odcházet s láskou, vděčností a s poděkováním za pomoc i službu. Ať už je jich kolik chce, nežárlí na sebe a nejsou nešťastné jinak, než tím, že je opustíme a zradíme...

A zda teď mluvím o vílách či názorech, idejích a myšlenkách? Na to zeptejte měsíčku...

obrazy shora:

Harald Slott-Moeller - Moonlight

Edward Robert Hughes - Night

John Simmons - Hermia a Lysander, Sen noci svatojánské

plná verze textu zde: http://www.putujici.cz/?p=p_633&sName=Tvar-ze-stinu

Z tajného deníku vévody von Mecklenburg

Dnes jsem udělal velký pokrok. Anebo, spíš se dá říci, že mě zdejší genius loci nechal přijít blíže k sobě. Ano, to co jsem tušil, se potvrdilo: prameny mají mnohem hlubší význam, než se zdá. Vyzařují silnou pozitivní energii, která má několik účinků, různé druhy, jak na lidi, tak na okolní přírodu. Tato energie je jedním z důvodů, proč se zde uzdravilo a uzdravuje tolik lidí. A to není vše, zjistil jsem, že jednotlivé prameny jsou neviditelně propojeny a jejich působení se tak zesiluje. Celý Hirschbad působí ve zdejší krajině jako maják.

---

Vzhledem k charakteru neviditelné dimenze zdejších pramenů je velmi důležité, kdo se na jejich stavbě podílí. Pro uzdravující a jiné účinky je potřeba, aby to byli lidé, jejichž osobní vyzařování je silné a dobré. Takové budu pro stavbu svého díla pramene vyžadovat.

Dnes jsem uzavřel své zkoumání ohledně toho, kde nechám postavit nový pramen. Výsledky jsou:

*Osa stříbrného vyzařování je dána Štýrským a Finským pramenem, které dávají soustavě světlo této barvy.

*Osa žlutočerveného světla začíná Německým a pokračuje přes Eintracht Quelle, bez této energie by byly místní účinky na zdraví fyzického organismu sotva poloviční.

*Nejdůležitější, zlatá linie prochází Zlatým pramenem a vede dále nahoru na Hirschbad k prameni, kde údajně vše začalo. Bez zlaté síly by chyběl celé oblasti onen lidský, humánní duch bratrství, který člověka zcela přirozeně osloví už při příjezdu.

(výpisky z fragmentů deníku, červenec 2004, tábor Prázdniny s Brontosaurem "Pán pramenů" na chatě Maxovce na Studničním vrchu, dříve Hirschbad)

Setkání s enty

V této meditaci nebudeme oslovovat samotnou bytost stromu a nebudeme oslovovat ani jeho elementární bytost. Přejeme si spojit se s Entem stromu. Entové jsou stvoření, která obývají velmi staré stromy. Vzpomínáte na Pána prstenů a prastaré chodící stromy, které pomohly svrhnout království temnoty? Jejich moc a moudrost pochází od Entů, kteří sídlí v těle starých stromů.

---

Entové jsou hosté ze vzdálené hvězdy, které Gaia pozvala, aby se usadili ve starých stromech a pomohli jí komunikovat zkušenosti se svojí sesterskou hvězdou - domovem Entů - kde nyní začínají podobné procesy vývoje, jaké jsou už po tisíciletí v běhu na planetě Zemi. Konkrétně jde o schopnost vyjádřit vědomé myšlenky a tvořivost prostřednictvím poměrně husté hmoty.

Jako výraz vděčnosti jsou Entové připraveni pomoci Zemi a lidstvu projít obtížnými fázemi jejich proměny/transmutace.

*Vyberte si jeden ze starých stromů, s nimiž jste se v minulosti setkali.

*Představte si, že tento strom stojí kousek za vašimi zády. Dotkněte se svým vědomím a svou láskyplnou pozorností některého z detailů stromu, aby vás strom mohl rozeznat. Ujistěte se, že se vám povedlo vytvořit resonanční most mezi vámi a stromem.

*Potom si představujte, jak pomalu jdete pozpátku, dokud nejste uvnitř prostoru kmene nebo prostě uvnitř stromu.

*Otevřete své vnímání a srdce, abyste se seznámili s domovem Enta a setkali se s jeho přítomností. Věnujte čas této fázi meditace, aby bylo znovu navázáno spojení mezi lidskými bytostmi a Enty.

*Nyní začíná tvořivá fáze meditace, Můžete požádat strom společně s jeho Entem, aby vás doprovázeli na místo, kde je potřebná pomoc. Dělejte, co cítíte jako vhodné. Nebo jen tak s radostí prožívejte entí přítomnost.

(meditace O krok dále ve spolupráci se stromy pro měsíc listopad 2019, přeloženo z originálu na stránkách http://www.markopogacnik.com/)

Některé stromy jsou přirozeně krásné. Některé jsou obrovské, jiné jsou staré, jiné bohatě rozvětvené. A u některých najdeme mnoho těchto kvalit pohromadě. Tento Andělský dub v Charlestonu v Jižní Karolině potřebuje pomoc, aby zůstal stát.

Když se podíváte pozorněji, uvidíte sloupky, trány a dráty, které drží a podpírají jeho větve. Občas i aristokrat v pokročilém věku potřebuje hůlku, bez ohledu na svou vznešenost a královský rodokmen. Vždyť kdo by snesl pohled na pád takového majestátu?

(překlad komentáře k fotografii na stránkách http://koshersamurai.wordpress.com/2013/09/02/awe-inspiring-trees-6-angel-oak-charleston-sc/)

(horní fotografie: Lars van der Goor, https://larsvandegoor.com/product/meeting-with-the-ents/)

Možná si myslíte

Opusťte všechny staré představy o duchovním růstu a svém současném stupni vývoje. Možná si myslíte, že jako duchovně vyvinutí byste měli mít vzpomínky na minulé životy, promeditovat celé hodiny, žít ve stavech nepřetržité blaženosti a dosáhnout nadlidských schopností. Tak to ovšem není.

---

Vyvinuté duše dnes najdete při práci na pozdvihnutí lidstva ve všech možných oblastech. Dělají ve svých životech mnoho praktických věcí a vytváří mnoho pozitivních výsledků. Jejich práce jim slouží jako meditace a poskytuje příležitost k duchovnímu rozvoji.

(fotografie: Sebastiao Salgado - Workers)

Sophiin pramen

Obnovený Sophiin pramen v jesenických lázních na Gräfenberku nese jméno manželky zakladatele lázní. Jmenovala se Sophie, podle řeckého sophia, což česky znamená moudrost. Vincenz Priessnitz si před dvěma sty lety vybral a vzal za manželku dívku s tímto jménem. O tisíc let dříve se sedmiletému Konstantinovi v řecké Soluni zdál sen, jak si ze sálu plného dívek volí za ženu Sophii, Moudrost. Později se stal mnichem a získal přezdívku Filosof, tedy "přítel moudrosti". Oproti tomu pastýř Paris si ze tří krásných bohyní nevybral jako tu "nej" bohyni moudrosti. Místo ní zvolil s Afroditou lásku a krásu, a tím později v řetězci následků také trojskou válku a pád slavné Tróje.

---

Nedaleko Sophiina pramene je Český pomník, kde antická bohyně zdraví a čistoty Hygie klade pomyslný věnec vítězství na hlavu pana Priessnitze. A není to jediná nehmotná ženská bytost, které se okolo zakladatele lázní "točily". Už stopadesát let před jeho narozením pronáší víla pramene zaslíbení tomuto rodu, že se do něj narodí člověk, který bude pro kraj požehnáním. Vévoda Adolf z Nassau popisuje ve své básni znepokojivou scénu, v níž líbezná vodní bytost z dalekých slezských lesů prosí vládce všeho vodstva Neptuna, aby mohla svou přízeň věnovat mladíkovi, který je naplněn přáním pomáhat lidem a uzdravovat je z neduhů a nemocí.

Zdá se, že výběr partnerek a manželek není to jediné, čím může člověk vyhrát či zpackat (v mírnější verzi vylepšit či pohnojit) svůj život. A i když to jeden trefí a zvolí moudře - třeba Sophii z České Vsi - není to jediná důležitá volba, byť ty ostatní jsou pro svou nefyzičnost poněkud méně zřejmé. "Priessnitz v ní měl poklad, bez kterého by nebyl tím, čím je," praví gräfenberský klasik a mluví jen o jednom ze svazků a pokladů. Mohlo jich být i více a měli k nim co říci nejen českoveský šoltys, ale i vodní bůh Neptun, jakož i mnozí další z toho i onoho světa...

Sophiin pramen byl slavnostně odhalen 4. října 2019. Zdobí jej bronzový reliéf obličeje s dopadajícím pramínkem vody a nejkrásnější je ve slunečném pozdím odpoledni a navečer. Stojí za to si u něj chvíli pobýt a popřemítat.

O moudré volbě, spojeních mezi světy či o vděčnosti za dar vody.

Ve Svitu

O druhém jarním víkendu jsem se ocitl pod Tatrami na Janově geomantickém semináři. Rozhodnutí "jet" přišlo několik týdnů předtím na základě upozorňujícího snu, kdy jsem následně objednal (a zaplatil) ubytování i jízdenku Poprad tam a zpět. Před odjezdem jsem samozřejmě, jak mívám ve zvyku, trpce litoval. Odjet a vytrhnout se z běžného života pro mě bývá v poslední době dost těžké. Naštěstí již bylo vše zaplaceno, a tak jsem se o dva dny později vracel jako jiný člověk z jiného světa, plný klidu, spokojenosti a optimismu, prozářený esencí Slovenska a podtatranské krajiny, okraje Spiše a prastarého systému Baba.

---

Bylo nás devět účastníků, šest místních a symbolicky po jednom zástupci Čech, Moravy a Slezska. Po dva dny jsme putovali krajinou a Přírodou. Ta nám byla zrcadlem, za níž se rozprostírá pohádková říše divů, do které jsme se jako Alenka pokoušeli nahlížet.

Svit je jedno z více než třiceti "baťovských" měst, které v první polovině dvacátého století založili či z vesnic do průmyslových sídel rozvinuli bratři Baťové ze Zlína. Stojí na úpatí pohoří Baba, na dohled Vysokých Tater a narodil se tu Jan, což je také důvod, proč se zde nachází tři pískovcové litopunkturní stély.

Podivné bytosti v kulisách moderního města. Stéla s kosmogramem ve skleněné čočce, s tématem "prima materia".

Kostel svatého Egidia je přívětivou oázou uprostřed rušného Popradu. Naladění na vnitřní kvality místa.

Výjezd na Štrbské pleso, chůze po zamrzlém jezeře kolem sídla "krále tatranských skřítků" až na toto místo, které by se dalo charakterizovat jako srdeční centrum systému Vysokých Tater. Krátké pobytí zde bylo radostnou odměnou na závěr náročného sobotního dne.

Neděle ráno, na snímku však Sobota. Spišská Sobota. Kostel sv. Juraja, který z jakéhosi důvodu navštívila před lety i britská královna. My jsme zde v sobotu zazpívali a zaměřili pozornost na to, co je stavbou "přikryto". Pár kroků odtud jsem bydlel. Při nedělní ranní procházce jsem zřetelně vnímal, že je to jiné místo, než bylo v pátek večer, když jsem přijížděl.

Nedělní putování po Babě, trochu jako v pohádce. Člověk jen čekal, zpoza kterého stromu vykoukne nějaký ten Dědeček Hříbeček.

Stará sluneční svatyně, kde jsme měli s Přírodou "individuální pohovory". Samozřejmě beze slov.

Tvary stromů a slunce...

Jano a Tatry.

Jakož i u mnoha jiných putování, celý jejich smysl se plně vyjeví až setkáním na samotném konci. Čekala na nás v zahradě novostavby rodinného domu ve Spišské Teplici, na linii vedoucí z nitra Baby směrem ke Spišské Sobotě.

"Geopunkturní stéla představuje tvořivý přístup člověka v komunikaci s krajinným organismem, ve kterém žije. Její další významnou funkcí je souladné propojení tří dosud oddělených center vědomí krajiny Přírody naší planety: Systému Baba u města Svit (zde planeta vytvořila soběstačný zdroj sil podporujících novou kvalitu života), spišského krajinného organismu s centrem u Spišského hradu (uvolnili jsme blokádu tvořivého potenciálu ohniska ve Spišské Sobotě a zpřítomnili si existenci elementárního vědomí vázaného kostelem sv. Egidia v Popradu) a organismu horského masivu Vysokých Tater."

Oficiální text: Geopunktúrna stéla vo svojej funkcii vyjadruje spojenie troch krajinných celkov podtatranskej krajiny. Bola inštalovaná 23. marca 2019. Obsahuje vytesaný kosmogram, komunikujúci s vitálnymi silami krajinného organizmu Spišskej krajiny a plastiku z liateho/taveného skla vyjadrujúcu funkciu systému Baba pri Svite. Samotná stéla je prírodným výtvorom vyťaženým v marmorovom lome v Ondřejovicích v Sliezsku. Stéla reprezentuje tvorivosť Prírody a predstavuje potenciál masívu organizmu Vysokých Tatier. Táto stéla bola v plnej miere financovaná rodinou Filipských a je umiestnená na ich súkromnom pozemku v Spiškej Teplici. Rodina Filipských je majiteľom stély. Autorom diela je Ján Tajboš, www.jantajbos.cz, ktorý pri jej realizácii využil metódu Geomantie.

Moc minulosti

Druhá příčina stále se opakujících konfliktů na Blízkém východě spočívá ve vzorci chování, který lze nejlépe popsat jako "absence přítomnosti". V mém dramatickém snu bylo skryté nebezpečí nepřítomné přítomnosti vyjádřeno tím, že dav považoval popravu za něco úplně normálního. Záchrana v tomto snu přišla přišla až ve chvíli, kdy jsem si uvědomil odpovědnost za život v těle položením otázky: co řeknou má žena a děti, až se dozví, že jsem si nechal dobrovolně useknout hlavu ve vzdálené zemi? Přímé tělesné spojení s realitou okamžiku uzdravilo přítomnost s plnou silou, obnovilo mou schopnost činit nezávislá rozhodnutí a vymazalo nadvládu minulosti společně se všemi utkvělými představami a zabetonovanými tradicemi, které potlačovaly sílu a rozsah současných proudů života. Trvalý léčebný proces mohl začít.

---

Po geomantické stránce je absence přítomného ve Svaté zemi zřejmá ve specifických historických rolích a náboženských významech, které jsou přisuzovány jejím jednotlivým ohniskům životní energie. Je docela dobře možné, že se vůbec nikdo nikdy nezajímal o jejich současnou roli v energetickém organismu země. Relativní důležitost míst je odvozena ne jejich aktuální geomatickou funkcí v krajině jako celku (to znamená v holonu Izraele nebo Země), ale jejich pravděpodobnou rolí v daleké minulosti, podle toho, jak jsou místa citována v Bibli nebo Koránu. Jako turistům jsou nám vyprávěny všechny možné detaily biblické minulosti a někdy dokonce prorokované budoucnosti místa, ale nikdy nic o jeho současné, pravé identitě. Následkem toho uvízla krajina a její jednotlivá místa v náboženské a ideologické dualitě minulosti a zůstává ve stavu trvalého odcizení.

Spojení se skutečností tady a teď úplně chybí. Toto neuzemnění nabízí nekonečné příležitosti manipulovat zemi a její lidské obyvatele a tlačit je proti jejich vůli do zdánlivě bezvýchodných situací. Příčinou tohoto útěku do minulosti a budoucnosti je způsob, jakým obyvatelé země přemýšlejí a žijí, a tak jsou jejich nesnáze ve skutečnosti případem sebe-manipulace. K započetí léčebného procesu v této téměř beznadějné situaci by měl být rozvinut odlišný postoj k životu a krajině. Na prvním místě musíme zohlednit blaho konkrétních etnických skupin, jednotlivců nebo míst bez ohledu na předjímané myšlenky nebo ideologické normy. A dále, musíme najít jednoduché cesty k přeměně nešťastného současného stavu v hojnost života.

Dobré uzemnění je potřebné v každém okamžiku na každém místě Blízkého východu. Setkali jsme se s takovým příkladem uzemněného způsobu jednání v komunitě Sekem v deltě Nilu. Tato komunita proměnila rozsáhlé oblasti pouště v zemědělskou půdu a kombinuje biodynamické zemědělství s obecně prospěšnými projekty i vzdělávacími a kulturními příležitostmi. Pro naši poutnickou skupinu byla návštěva Sekemu vítanou změnou: místo na Blízkém východě, které nereflektuje dopad starověkých historických, náboženských a politických břemen, ale funguje v přítomnosti a je zakotveno v moderním spirituálním úsilí.

V Sekemu je možné vnímat původní plnost pole životní energie Egypta, bohatstvím oplývající éterný svět, který je jinak výše zmíněnými rozkladnými faktory potlačen a vypuzen do podsvětí. Byli jsme hluboce pohnuti krásou a silou éterických rozměrů prostoru, které starověká egyptská kultura zajisté kultivovala zcela vědomě.

Vnímali jsme Sekem jako vítanou bránu, přes kterou se vyhoštěné kvality prostoru mohou znovu svobodně projevovat v přítomné době.

(přeloženo z knihy How Wide the Heart: The Roots of Peace in Palestine and Israel)

(fotografie - internet: Starý Jeruzalém, Betlém, 4xSekem)

Mezi Zemí a Západozemí

Tolkienova Středozemě je na filmovém plátně výhradně novozélandská, s dnes nezbytným notným přispěním počítačové grafiky. Při natáčení seriálu Hry o trůny na to šli jinak. Různé kouty a lokality Západozemí byly posbírány a sestaveny z rozličných koutů Země, zejména Evropy, a opět dopracovány počítačovými grafiky a jinými kouzelníky. Například Dračí kámen (Dragonstone) je kombinací několika míst ve Španělsku a severním Irsku, jak je v grafickém konceptu navrhl Kieran Belshaw.

---

I to je dnes obsahem umění. Tvořit obrazy míst a krajin fantazijních a paralelních světů, s pomocí skutečných míst a krajin naší planety. Třeba takto byly kdysi vytvářeny i některé součásti našeho světa, jen to už dnes působí zcela přirozeně a zapomněli jsme na to. A snad nám dnešní počítačové "teramorfní" umění pomůže uvědomit si výjimečnost a krásu světa, který se rozprostírá kolem nás, i s jeho skrytými fantasy elementy.

(obrázky - Kieran Belshaw, fotografie - pláž Zumaia a ostrůvek San Juan de Gaztelugatxe, internet)

Symbolika požáru katedrály

Shoření tisíc let starého lesa 1200 dubů, které zakrývaly katedrálu Notre Dame, může být chápáno jako znamení, které by nemělo být přehlédnuto. Tyto duby představují nejvelkolepější úspěch spolupráce mezi Přírodou a Lidskou kulturou, jakého minulá epocha vůbec kdy dosáhla. Katedrála mohla existovat jako Katedrála až poté, co Země/Gaia poskytla dubový les k zastřešení jejího vnitřního prostoru.

---

Není žádné cesty zpět. Měli bychom se učit a vyvíjet snahu existovat v novém prostoru, který Gaia a její elementární a sub-elementární pomocníci vytvořili, aby zajistili pokračování života na planetě Zemi, všech jejích krajin, viditelných a neviditelných bytostí i lidské kultury, ve vší jeho kráse a intenzitě.

---

Poznámky k Markově textu:

Krov katedrály Notre Dame byl přezdíván "les".

Starým vzrostlým lesům se také říká "zelené katedrály"

Trámy byly vytesány z dubů až 400 let starých.

Není jisté, že v dnešní Francii či celé Evropě bude možné najít dostatečné množství dostatečně vysokých stromů pro výrobu nového dřevěného krovu.

Vize nové, moderní, skleněné střechy Notre Dame. Katedrála "v zeleni", biodiverzita, vzdělávání, permakultura, včely (vizualizace nahoře převzata z článku):

https://www.archdaily.com/915803/studio-nab-designs-a-greenhouse-roof-for-notre-dame

Bílý plamen pod Pradědem

V listopadu loňského roku jsme nechali pořídit noční fotografie geopunkturního kamene u chaty Barborky. Jejich autorem je Jirka Baják z Timefocus films.

---

V plném rozlišení a kvalitě bude fotografie použita na informační ceduli ve vstupním vestibulu chaty Barborky.

Najít nehledané

Lidský život je plný hledání a ve šťastnějších příbězích také nalézání. Když člověk najde, co hledal, bývá to spojeno s pocitem štěstí, vítězství a uspokojení až opojení. Výkřiky "heuréka", prožívání a-ha efektu a věty "to je přesně to, co jsem hledal" však nejsou konečným stavem, příběhy pokračují nebo dokonce teprve začínají.

---

Některé nálezy mohou být pociťovány jako šťastné pouze v daném okamžiku. Po dosažení hledaného má vše svůj další vývoj. Co člověk našel, může rychle omrzet. Nalezené může začít po nálezci cosi chtít, nebo jej změnit způsobem, který nečekal. Snadno nabyl, snadno pozbyl je jiný z reálných scénářů. Čas může ukázat, že hledané a chtěné je spojeno s něčím, o co není stát ani trochu (objevitelé prokletých pokladů by mohli vyprávět).

V mé hospodě by nikdo nesměl kázat o tom, co hledal a co nenalezl, píše Jan Skácel. Ale v básníkově hospůdce by se myslím nesmělo kázat ani o tom, co kdo hledal, nalezl a zklamalo jej to.

Dějí se i příběhy opačné, příběhy třetích synů ze Žabky Carevny. Vystřelený šíp neboli přání přivádí careviče k cíli, který je pro něj zklamáním. A teprve další vývoj ukazuje, jakou obrovskou hodnotu nález, v tomto případě tedy žába coby manželka, má.

No ale jsou i šťastné příběhy jiného druhu. Uběhnou měsíce, ba i roky a z objevu už tak hodnotného se vyklube něco ještě lepšího, než si hrdina na začátku myslel. Věci do sebe zapadnou způsobem, který nebylo možné předpokládat. Najdete něco, o čem jste si ani netroufali snít, protože jste nevěděli, že něco takového je možné.

Z tohoto soudku se zdá být i náš litopunkturní kámen, umístěný u chaty Barborky, na svahu Pradědu. Jeho proporce, které "se" před dvěma lety vylomily při odstřelu ze skály u Černé Vody, totiž trošku něco připomínají. Zjistili jsme to až loni, dodatečně, když byla pocta krajině už déle než rok na místě svého určení.

A člověk žasne. Protože hledat vědomě šutr podobného tvaru by bylo čirým šílenstvím, v podstatě nesplnitelným úkolem. Nechat opracovávat kámen do konkrétního tvaru by zase stálo hromady peněz a výsledek by nemusel působit přirozeně.

Koneckonců, posuďte podle obrázku sami. Osobně to vnímám jako neokázalou lekci pokory vůči něčemu, co člověka vede a nasměrovává. A podnět k dávce dodatečného údivu nad tím, co se vlastně nevědomky podařilo.

Tzv. zlatý řez se v mnoha různých podobách uplatňuje ve tvarech rostlin, stavbě schránek a těl živočichů jako základní princip architektury přírody.

Vlčí hlas

O vlčím vytí se vypráví spousta mýtů. Podívejme se na některé z nich a uvidíme, jestli je na nich něco pravdy: Ne, vlci nevyjí na měsíc, přestože tento obraz je rád využíván v romantických nebo strašidelných filmech. Pokud vyjí spíše ve fázi úplňku, pak to má spojitost toliko s lepšími světelnými podmínkami, které vlci využívají, aby například vyrazili na lov.

---

Při mých cestách za vlky je to pokaždé mimořádný okamžik, když slyšíme výt vlky.

Každý, kdo v divočině poprvé zaslechl vlčí vytí, je hluboce zasažen. Mnozí pláčou. Jakoby se tón vytí dotýkal naší duše. Něčeho v našem nejhlubším nitru. Směs úcty, radosti a strachu. Jsem vděčná, že jsem mohla tento zvuk sdílet s jinými lidmi. Podívám se do očí těch, kteří poprvé zaslechli výt divokého vlka, a vím, že my všichni jsme ještě spjati s přírodou - a nezáleží na tom, jak moc je náš život přetechnizovaný.

(Elli Radingerová - z knihy Moudrost vlků)

Titáni na Pradědu

Při zajišťování projektu umístění geopunkturních kamenů v oblasti Pradědu jsme najezdili autem (a autobusem) stovky kilometrů. Jeden z jesenických přátel byl vždy ochotný se svým vozem zajet kamkoliv bylo potřeba, v podstatě dělal tomuto projektu taxikáře. Při cestách jsme pak vedli spoustu zajímavých rozhovorů a několikrát přišla řeč na malou titanovou pyramidu, kterou si kolega v tomto čase pořídil.

---

Když jsem si nedávno procházel na webu http://vmo.studiovirtualis.cz/rubriky/pro-badatele/sbirky-prirodovedneho-ustavu-vmo/mineralogie/ galerii mineralogické sbírky Vlastivědného muzea v Olomouci, narazil jsem na výše uvedenou fotografii anatasu.

Anatas je jednou ze tří forem výskytu oxidu titaničitého v přírodě, jeho drobné krystaly mají tvar dvojpyramid. Krystal na fotce je z vrcholu Pradědu.

Titan je mimořádně odolný, lehký a tvrdý kov, využívá se zejména v kosmických technologiích a ve speciálních aplikacích letectví. Dá se říci, že je to vlastně mezi kovy takový "nebešťan".

Fotografie 99,999 procentního titanu s viditelnými krystaly. (Autor a zdroj: Alexander C. Wimmer, CC BY-SA 3.0 at, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=13278343)