neděle 24. ledna 2016

Nový geopunkturní kruh ve Zdoňově je zasvěcen zvířatům

Známý slovinský sochař a geomant Marko Pogačnik přesunul v loňském roce ohnisko svého působení v české krajině z Prahy do Adršpachu. Na začátku srpna tam letos se svými spolupracovníky vytvořil "kruh" kamenů s kosmogramy, které komunikují s různými zvířecími druhy.



Mudrc z říše fantasy
Marko je nenápadnou osobností světové spirituální scény. Své schopnosti v nazírání světů za oponou přírody nezískal na žádném placeném kurzu, ale dlouhodobým pobytem v čisté přírodě, pokorou a praktickou realizací přijatých inspirací. Klíčové bylo také jeho osobní nastavení, kdy jako sochař na začátku dráhy hledal způsob, jak svou tvorbou pomoci prostoru, do kterého jsou instalovány jím vytvořená díla. V jeho knihách a vystupování se odráží moudrost a uzemněná pokojná přítomnost. Jím sdělované myšlenky a inspirace jakoby přicházely z říší fantasy a sci-fi. A jsou nám blízké snad i proto, že z nich prozařuje slovanský svět.
Markovo povídání před inaugurací nového díla bylo věnováno vztahu lidí ke zvířatům. Ta jsou v dnešní době nejrůznějším způsobem zotročena a zneužívána, od laboratorních pokusů až po brutální a masové metody lovu: "Nejprve se musíme zbavit představy, že jsme zvířatům nadřazeni, že se jedná o nižší životní formu. Zvířata umožnila lidem vtělování, jsou to naši předchůdci na planetě Zemi. Současná genetika zjistila, že člověk je z 98 procent zvíře."

Sedmnáct kamenů, sedmnáct zvířat
Nová geopunkturní kompozice je umístěna na krásném místě mezi Křížovým vrchem a kopcem zvaným "Zbořeňák", v sousedství kapličky svatého Jana Nepomuckého. Podle Marka se jedná o staré posvátné místo, které bylo v dávných dobách zasvěceno právě zvířatům. Vztyčením kamenů byla jeho funkce obnovena.
Neobvyklá galerie v přírodě se skládá z pěti částí. První trojice kamenů představuje zvířata zemského živlu - krávu, hada a mořské korály. Další čtveřice představuje ohnivý element, najdeme zde krkavce, vlka, včely a kočkovité šelmy. Zvířata reprezentující živel vody zastupují ryby, delfíni a koně. Trojici vzdušného elementu tvoří ptáci, netopýři a motýli. Příslušnost k živlům není dána tím, v jakém prostředí jednotlivé druhy žijí. Například kůň je k vodnímu elementu přiřazen na základě své emocionální kvality.
Poslední čtveřici kamenů pak tvoří zvířecí archetypy, nebo též "předkové zvířat". Najdeme zde želvu jako symbol planety Země, kentaura jako zosobnění "zvířete v člověku", sovu jako vhodný symbol pro duši zvířat a kámen s dračím kosmogramem.
Kruh byl vytvořen v téměř rekordním čase, během jednoho týdne. Pečlivá příprava hrála při tvorbě důležitou roli, stejně jako improvizace. Kamenů mělo být podle původního plánu dvanáct, nakonec jich bylo vztyčeno sedmnáct. Marko to komentoval s úsměvem: "Některá zvířata se přihlásila na poslední chvíli."


Staré a nové instalace
Smyslem geopunkturních kruhů je ukotvení určitých kvalit v silovém předivu konkrétní krajiny i celé Země. Marko Pogačnik takto vytvořil například kruh v Kentucky v USA, který je věnován nové spiritualitě. V hlavním městě Slovinska Lublani se nachází kruh ztvárňující matrici míru.
Reliéfy s kosmogramy ve Zdoňově jsou vytesány do pískovce z lomu v nedalekém Božanově. Kruh je umístěn na pozemcích farmáře Bernarda Lainky, který byl také štědrým sponzorem a zodpovědným organizátorem celé akce. Autory kosmogramů jsou Marko a Marika Pogačnik, Neja Rojc, Simona Čudovan (Slovinsko), Jan Tajboš (Československo), Brian Newton (USA) a Barbara Buttinger-Foerster (Rakousko).
Kamenná kompozice se, stejně jako loni instalovaný kruh Equilibrium u Adršpachu, nachází na důležité energetické linii vedoucí z nitra skalního města severním směrem. Na stejné linii najdeme i sousední Křížový vrch a vrch Zbořeňák. "Shodou okolností se na těchto třech místech nacházejí církevní stavby. Křížová cesta, zřícenina poutního kostela a kaplička. Jedná se o dozvuk vnímání výjimečnosti těchto míst. Tyto stavby ale nemají co dělat s jejich prvotní funkcí, za jejich vznikem stála ideologie. Navíc je dnes už nikdo nepoužívá. V souladu s lokalitou je pouze kaplička vedle kruhu, která je dobře vyvážená dvěma vzrostlými lípami," uvedl Marko Pogačnik.

Posvátný okrsek
Podle Marka bylo teplicko-adršpašské skalní město v minulosti "posvátným okrskem". Ten byl zasvěcen nerušenému působení přírodních sil a elementárních bytostí. Jeho význam v jemných rovinách reality se dá bez nadsázky označit jako celoplanetární. Naši dávní předkové proto do skalního města nevstupovali, nebo jen velmi zřídka a s příslušnou úctou a naladěním.
K zasvěcení lidí do tajemství přírody sloužily tři skály, které se dnes nacházejí v obci Adršpach, před vstupem do skal. Ty takto "fungují" i dnes, současní lidé jejich působení nevnímají. Na jedinečné skalní věže pak hledí většina návštěvníků jako na "cirkus", který příroda vytvořila náhodně z nějakého svého rozmaru. Nejsou si vědomi jejich skutečného významu.

Nacismus, Tibet a Adršpach
Představení nového geopunkturního kruhu veřejnosti doprovázel seminář, kterého se zúčastnilo přes šedesát návštěvníků. Ti se podíleli na různých kreativních rituálech, imaginacích a vyzkoušeli si na vlastní kůži vnímání skrytých dimenzí krajiny. Účastníci semináře si mohli vyzkoušet například cvičení se zvířecími čakrami, kterými jsou "čenich" na špičce nosu a horní části ušního boltce. Pod Křížovým vrchem se celá skupina věnovala imaginaci, jejímž cílem byla neutralizace negativního vlivu výše zmíněných církevních staveb.
"V adršpašské krajině je stále zřetelná zátěž spojená s nacismem. Nacistický režim byl projektem na ovládnutí planety a měl silné esoterické pozadí. K temné manipulaci zneužíval i geomantické vědění, které si přivlastnil od jednoho tibetského kláštera. Do Berlína byl přestěhován celý jeden klášter se stovkou mnichů. Když později zjistili, k čemu byli zneužiti, spáchali všichni sebevraždu," uvedl Marko. Tibetu bylo následně věnováno cvičení s názvem "slza milosti". Himalájská náhorní plošina, kde se Tibet nachází, je mužským pólem planety. Na opačné straně zeměkoule se nachází ženský pól, kterým je amazonská nížina. Příčinou současných problémů Tibetu je i změna dominance těchto pólů.
V Adršpachu je dodnes patrný emocionální "poklop", který vznikl na konci války, kdy se místní obyvatelstvo děsilo příchodu Rudé armády a vkládalo své naděje do Hitlera. Na odstranění tohoto "poklopu" bylo určeno cvičení, doprovázené skupinovým zpěvem.

Bytosti přírody nabízejí pomoc
Celý seminář probíhal i přes náročné horké počasí v poklidné a radostné atmosféře. Nechyběly však momenty, kdy zazněla ve slovech světoznámého sochaře hluboká vážnost. Při vyprávění o esoterickém pozadí nacistické říše Marko zmínil, že podobným projektem jako nacismus jsou i komunizmus a spotřební kapitalismus: "Prvotní příčinou všech těchto pohrom je však to, že se lidstvo odvrátilo od přirozenosti."
Na dotaz po původu cvičení, která známý geomant účastníkům předává, odpověděl, že jsou inspirovaná elementárními bytostmi, které si o lidstvo dělají velkou starost a snaží se ze všech sil pomáhat. Když mu byl jedním z návštěvníků nabízen vstup do klubu osobností, které by světu navrhovaly ekologické metody řešení současných problémů, Marko to odmítl se slovy: "Ekologická cesta je skončena, v destrukci přírody jsme už zašli příliš daleko. Jedinou nadějí je cesta transformace, ke které směřuje i moje práce." Při jiném proslovu pak na adresu současné lidské civilizace řekl: "Už nemáme právo zde být, žijeme jen z milosti…"

Geopunkturní "kruh" zvířat se nachází u žluté turistické značky, která vede z Adršpachu do Zdoňova. Zaparkovat můžete ve Zdoňově u nového meditačního centra č.p. 84. Po polní cestě naproti přes silnici dojdete po necelých pěti stech metrech ke kapličce, za kterou se kompozice nachází.

(článek vyšel v časopise Meduňka 12/2015)

neděle 3. ledna 2016

Zpěv domova

Jsem napojen světelným jasem, svěžestí horských míst.
Jsem prostoupen silicí sosen, jsem jak vzduch lesní čist,
a něco jak tajemství jezírek hlubin a houští jich dřímá
v mé duši a cosi jak starobylá hrdost měst,
cos ve mně jak modravá dálka hor pohraničných dýmá
a cosi mou zažíhá krev jak stará šlechtická čest.





Já v sobě zašlou a smutnou krásu
již zpustlých parků si chovám, měst malých tíseň si nesu,
vsí vyspělost zakřiknutou a zádumčivost lesů
i rybníků záblesky jako výkřiky z daleka
z těch zelení tmavých rozsvětleného, bílého žasu,
kde hlasy to šumí a haleká
pastevců, oráčů, chodců a hlídačů, z houštin kde vzdychá
ran střelných zadušená, tajemná echa a tichá.


Já černými, zemnatými hrudami čpím polí
a nížím se od nich po svazích lučnatých do údolí
a mořem tam žlutých pryskyřníků zakvétám.
Tam v zatáčkách tvořím zbystřené rybnaté potoky,
by v samotářských pak tůních olše, vrby a břízy
se zhlížely do únavy ve mně a listnaté řízy
střásaly lkavých vln do sloky,
zvonící opuštěností pokorného klidu
a přizpůsobené stromům, zvířatům, travinám, lidu...



(První třetina málo známé, neobyčejně krásné básně, vystihující hloubku a šíři propojení lidské duše s okolním prostředím, krajinou, domovem.)

Probuzený drak

Loňský geomantický  seminář Probuzení draka připomněl desáté výročí geomantických artefaktů v městské krajině Jeseníku. Letos jsme chtěli na...