Zelené martyrium

Bylo mnoho napsáno o klidném a neuvěřitelně rychlém obrácení Irů, včetně samotných druidů. První irští misionáři praktikovali tzv. zelené martyrium, (na rozdíl od "rudého martyria" krve). Odmítali pohodlí lidských osad a dávali přednost prostému životu poustevníka na hoře, v posvátném háji, na opuštěném ostrově nebo pobřeží.

---

Mnohé z těchto původních pousteven se nacházely na vysokých stromech. Např. sv. Kevin žil od r. 510 sám v dutém stromě. V údolí Dee žil jeden poustevník v dutém tisu v blízkosti mohyl z doby bronzové. Sám svatý Patrik vysázel mnoho tisů včetně těch , které daly jméno klášteru Iubhar Chinntrechta (dnes Newry) a které byly později pokáceny Crommwelovými vojáky.

O sv. Columcillovi, zakladateli slavného kláštera na Ioně se říkalo: "Jakkoliv se bál smrti a pekla, zvuku sekery v Derry se bál ještě více." Jeho kostel byl zbudován vedle tisu, který pro něj znamenal velmi mnoho:

Toto je tis svatých

kde se oni a já

setkáváme

deset stovek andělů tu bylo

nad našimi hlavami, hustě bokem po boku.

…

Poustevny se rychle rozrůstaly v kostely a následně se vytvořila keltská církev jako sdružení klášterních společenství. Kmenová společnost Irska neměla žádná města, pročež neviděla žádný smysl v biskupech.

Nejdůležitější pozice zastávali opatové a abatyše, jako např. Brigid z Kildare, jejíž kostel začal jako poustevna pod obrovským dubem. Odtud také pochází také jméno kostela Kildare, "kostel dubu".

…

Také události na jednom církevním národním shromáždění v pozdním 6. století vrhají světlo na vztah mezi křesťanskou a předkřesťanskou kulturou v Irsku. Sv. Columcille reagoval na návrh potlačování bardů argumentem, že básnictví je podstatnou součástí irského života. Irsko by nemohlo být Irskem bez bardů. Columcille je navrhl nevyhánět nýbrž pouze jim nařídit, aby rozšířili svůj kruh a naučili ostatní tomu, co vědí. Zatímco Columcille pro sebe získával shromáždění, vmáčklo se na setkání dvanáct set radostných bardů a pěli chválu na tohoto světce, který zardělý vyhrnul kapuci své mnišské kutny výše, aby zakryl rozpaky.

(Fred Hagender - Velká kniha stromů)

Mozaika poznání a americká "kultura"

Je více forem, jimiž vnímáme nové informace v nejširším slova smyslu včetně emocí a mimosmyslového vnímání. Naše mysl zpracovává nové informace tak, že se je pokouší zařadit do naší dosavadní mozaiky poznání. Pokud se to nedaří, existují v podstatě dvě možnosti:

Buďto informaci odmítnout jako nepravdivou, nebo částečně změnit naši mozaiku poznání.

---

Je zřejmé, že druhá varianta je mnohem náročnějším procesem a vyžaduje většinou zapojení intuice (za předpokladu, že jsme informaci neodmítli použitím logiky). To ovšem předpokládá svobodnou, nezhypnotizovanou mysl a je otázka, kolik lidí v současné společnosti takovou mysl opravdu má. Vzhledem k takřka vším prostupujícím prostředkům k ovlivňování či zhypnotizování lidí to v dnešní době v takzvané západní civilizaci není jednoduché.

…

Uvedu jeden příklad. Filmy, knihy a televizní seriály jako Harry Potter, Hvězdné války, Hvězdná brána, Matrix, Pán prstenů a mnoho dalších nám předkládají verze reality, které mají něco společného, a myslím, že si to mnoho lidí neuvědomuje. Tím spojovacím motivem je víceméně naše bezmocnost proti temné síle, která je většinou charakterizována jako téměř absolutní zlo. Toto zlo je poraženo takřka vždy pouze díky několika málo výjimečným bytostem (hlavním hrdinům těchto děl) a jejich mimořádným schopnostem.

Odysseus přivázaný u stěžně slyšel zpěv sirén a přežil. Mozaika z muzea Bardo, Tunis.

Co je nám sdělováno tu podprahově, tu otevřeně a o čem se nás snaží přesvědčit? "Jste bezmocní a nemůžete nic dělat a jen doufat, že se objeví bytosti, které za vás budou bojovat a zachrání vás."

Zejména v poslední době se negativní programování rozšiřuje o strašení krizemi, válkami a podobnými událostmi. Jsme programováni, abychom nejen přijali války, krize a katastrofy všeho druhu, ale i spolupůsobili (byť nevědomě) při jejich vzniku.

Velkou roli hrají také televizní seriály, jež ovlivňují velmi početnou skupinu lidí. Tak zvaná americká kultura jejich prostřednictvím proniká do všech vrstev všech různých společností i národů a rozhodně se nejedná o jakousi shodu náhod, ale velice sofistikovaný program, jak vnutit ostatním její systém hodnot a jak hypnotizovat i do této doby nedotčené kultury a národy, jak zamerikanizovat celou světovou společnost.

Jedna z mnoha mozaik v bazilice svatého Apolináře v Ravenně, hlavním světovém městě raně křesťanské mozaiky.

Je to jedna z forem, jak ovládat svět, a to prostřednictvím kultury. Prostřednictvím televizních seriálů je nám vnucováno, jak je tento způsob života úžasný. Ne všichni pochopí, o jak jednostranný pohled na americkou společnost se jedná. Nejkrásnější ze všech světů je ten, ve kterém vlastníte tři mercedesy nebo jiná skvělá auta a máte ohromnou vilu. Zda jsou tito lidé, kteří takto žijí, opravdu ve svém životě šťastní, se už běžný divák nikdy nedoví. Je to systém zhypnotizování lidstva k jeho orientaci na čistě konzumní společnost. Systém, jak vytvořit z lidí roboty, kteří proměňují jídlo na energii, kterou pak odevzdávají v pracovním procesu.

(z článku Zhypnotizovaná společnost od Miroslava Zelenky)

Ostrava po roce

Krajinný seminář pro studenty feng shuej v Ostravě nás zavedl na stejná místa jako loni. Zde jsme zjistili, že ta místa jsou vlastně jiná a získali tak zkušenost s tím, jak je vše živé, mnohovrstevné a vyvíjející se. Anebo jsme se za ten rok proměnili my? Nebo jsme tatáž místa jen vnímali z jiné stránky? Kdoví.

---

Když nám Jan nahoře na věži Nové radnice položil otázku, jaký máme z ostravské krajiny pod námi a všude kolem pocit, uvědomil jsem si, že pokaždé při návštěvě Ostravy je to podobné. Pocit tíhy a hloubky a v něm něco světlého, neobyčejně živého, pohyblivého. A obyvatelé Ostravy? Už jsem na to narazil vícekrát - drsná, rázná slupka (někdy drsná a bolavá) a pod ní jemné, laskavé nitro.

Z Nové radnice míříme do sousedních Komenského sadů. Míjíme několik zajímavých ohnisek a tvoříme kruh u nádherných stromů nadohled od Památníku Rudé armády. Hned od začátku zde cítím brnění v rukou a získávám další důležitý poznatek - správně naladěná skupina může "energetické" místo i vytvořit. Na nějaký čas nebo trvale. Kolik má lidská bytost tvořivých darů, o nichž neví?

Jan nám na závěr říká, abychom vztáhli dlaně do středu kruhu. Vnímám teplo a "chvění". Kdo nás to přišel navštívit?

Samotný pomník rudoarmějců je postaven přesně na důležitém krajinném centru a vytlačuje tím do okolí spoustu energie. Urny s popelem padlých osvoboditelů a reliéfy s tématikou války na tak citlivém místě tvoří bariéru mezi vznešenou bytostí, která se "odtáhla nahoru", a elementáry v okolí, kterým s ní chybí spojení. Provádíme imaginaci ukazující "směr řešení".

V neděli navštěvujeme po roce Landek. V mlze a čerstvě napadaném sněhu putujeme mezi roztodivně tvarovanými stromy až k rozhledně. Město dnes není vidět, jen slyšet. Landek je pro Ostravu klíčovým bodem, souvisí s její identitou, nachází se ovšem zcela stranou, polozapomenutý a poškozený, "vytěžený". Po tanečních variacích ve sněhu provádíme léčbu ostravského Ikara světlem a pomáháme mu se vznést.

Identita krajiny. Identita města a jeho obyvatel. Co to znamená být z Ostravy? Jaké téma je zde doma, co je tu charakteristické a jedinečné? Co Ostravu vystihuje?

Nalezená identita je zdrojem sebevědomí. Když je přítomná, hovoří i skrze ticho. Když není, ani tři vykřičníky za názvem města nepomohou.