V srpnu jsme strávili týden u Sečské přehrady v Železných horách. Ačkoliv jejich název zní značně drsně, ve srovnání s jemnozvučnějšími Jeseníky jde o krajinu mírnou a "domáčtější". Bydleli jsme v Hoješíně, v rokokovém zámečku, kde je dnes klášter sester františkánek.
Byl to tak trochu návrat do minulých staletí. Zámecké sochy a kašny, vtiskující do bezprostředního i vzdálenějšího okolí zámku rokokovou krajinářskou geometrii 18. století. Interiéry a atmosféra kláštera, připomínající 20. století, včetně cen výborné domácí kuchyně, vařené sestřičkami. Tajnosnubná zámecká zahrada, ve svých zákoutích evokující staletí, kdy po světě chodil svatý František.
Podnikli jsme výpravu na zříceninu hradu Oheb v bukové rezervaci na skále nad řekou, poseděli v domácké trampské hospodě Pod Drnem, naslouchali hovorům s východočeským přízvukem, procházeli se po břehu přehrady, koupali se v ni, caparti vyráběli z písku, bláta a vody "chleba".
A mnoho dalšího.
Byl to příjemný a hojivě prožitý čas, v létě, v Hoješíně.
Bukové větve, podávající si "ruce", aneb pozoruhodné "větvové okno" v zámeckém parku v Hoješíně:
Žádné komentáře:
Okomentovat