Je čtvrtek 10. ledna, předvečer prvních "svobodných" prezidentských voleb, a národ sleduje poslední televizní debatu všech kandidátů. Na pódiu před moderátorem Moravcem stojí a mluví devět kandidátů a je to úžas budící pohled. Devět naprosto odlišných osobností, nelze nalézt dva, kteří by se v základních rysech byť jen trochu podobali. Živý enneagram současnosti národa žijícího v srdci Evropy.
Devítka kandidátů měla jediný společný rys - uhlazenost a eleganci oděvů. Tím končí veškerá podoba například s americkými volbami, kde si jsou budoucí prezidenti svým zjevem a vystupováním často podobní jako vejce vejci (s čestnou výjimkou pleti Baracka Obamy). Kde jsou vybíráni podle toho, zda ztělesňují obecnou dokonalou představu o prvním muži národa a americkém snu. Tady u nás by mohla lehce bizarní devítka z pódia rovnou obsadit hlavní role celovečerní pohádky. Český národ se nespokojí jen s vnější formou, vnímá obsah. Lépe by už přijal knížete Schwarzenberga v kostýmu Rumburaka, Miloše Zemana v medvědím kožichu a Vladimíra Franze jako rytíře Jedi z Hvězdných válek než kandidáty v podobě instantních, lehce prošedivělých hezounů s dokonalými úsměvy, sebevědomou gestikulací a bezchybnou rétorikou.
Z pohádkového hlediska byla nejzajímavějším momentem voleb kandidatura Táni Fischerové. Její "jinakost" byla i přes noblesní formu nejvýraznější, všimli si jí i političtí komentátoři. "Víly do politiky nepatří," napsal jeden z nich. "Je moc hodná a idealistická, realita taková není," shodovali se unisono další, aniž by si byli vědomi toho, že podobná charakteristika přísluší ve všech pohádkách právě těm hrdinům, kteří nakonec zachrání království před zlem.
Hluboký pocit smysluplnosti její kandidatury, který mě provázel od začátku sběru podpisů, až po volební den, jsem si dlouho neuměl vysvětlit. Stejně jako politickým komentátorům mi bylo jasné, že paní Táňa je "bez reálné šance". V posledním předvolebním týdnu jsem řešil dilema, zda raději nedat hlas někomu, kdo má větší naději na "úspěch". Nakonec jsem to neudělal a volil srdcem, v čemž mi pomohl jeden velice silný sen na téma prezidentské volby. S pokojem v duši jsem si pak užil luxus volit někoho, koho opravdu volit chci a ne jen nějaké to menší zlo. Vždyť v kolika volbách má člověk tuhle možnost? A je opravdu těžké nepodlehnout tlaku médií a nepřisoudit větší důležitost tomu, zda můj hlas "nepropadne", nýbrž tomu, že můj hlas bude skutečně můj.
Na základě onoho snu, jehož obsahem byl neobyčejně slavnostní pocit, šířící se zemí po zvolení Táni Fischerové, jsem začal pátrat po tom, z čeho pramení onen pocit smysluplnosti. K hlubšímu pochopení snu i vyluštění hádanky mi pomohlo video, které lze nalézt na stránkách prezidentka.cz pod názvem "Poselství stromů k volbě prezidenta".
My lidé nejsme jedinými obyvateli českých zemí. Jsou zde s námi zvířata, stromy, skály, studánky, řeky, hory, údolí... A jejich rozliční obyvatelé, tvorové viditelní i neviditelní. Bytosti z atlasů biologie i pohádkových a esoterických knih. Anebo řečí moderní fyziky - naše země, stejně jako planeta, má své paralelní prostory a dimenze. Toto možná tušila i paní Táňa, která v předvolebních rozhovorech několikrát zmínila pohádkové motivy, které naznačují hluboké souvislosti mezi hlavou státu a děním v celé zemi.
V těchto volbách totiž zdaleka nešlo jen o to, kdo z nich vzejde jako vítěz. Byly zrcadlem a zviditelněním aktuálního stavu českého národa na počátku roku 2013. Byly impulsem do budoucnosti pro celou společnost i každého z nás. Čemu jsme věnovali pozornost, či v tomto případě hlasovací lístek, to poroste. V našem okolí i v našich duších. Kdyby paní Táňa nekandidovala, naše země by byla jiná. Kdyby dostala o 100 tisíc hlasů méně či více, následujících šest let by bylo jiných…
V naší lidské realitě se o Hrad ve 2. kole uchází zeman s velkým Z, žijící ve tvrzi ze 16. století, a kníže, majitel zámků, lesů, polností a rybníků. Ale v tušených, paralelních světech okolo mohou vypadat výsledky těchto voleb úplně jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat