Vztah lidí a kamenů je starý jako život sám, ne nadarmo se nejstarší časy lidstva nazývají dobou kamennou. První kamenné zídky prý souvisely se snahou rolníků zbavit ornou půdu kamení. Ale kdoví, možná už lovci a sběrači, kteří měli několikanásobně více volného času než my, lidé věku průmyslového a elektronického, se bavili vršením jednoho kamene na druhý. A třeba to ani nesouviselo s jakýmkoliv praktickým využitím.
Kamenné zídky se budují pro různé účely: zpevnění svahu, rozčlenění krajiny, zlepšení přístupnosti či využitelnosti míst. Ale to není vše. Patří k nim totiž i svébytná, tichá, archetypální estetika, kterou mnoho lidí nevnímá, přinejmenším ne na první pohled. Jiní jsou jí však naprosto okouzleni a pohlceni. Jaké je tajemství této krásy? Čím nás kameny po celé věky přitahují? "Snad tím, že i jediný kámen v sobě ukrývá bohatství přírodního dění. Nebo jen obdivujeme tu pevnost a odolnost a chtěli bychom načerpat něco ze síly ukryté uvnitř. Když držíme v dlani kámen, jako bychom se dotýkali kousku zhmotnělého času," píše Laurel Sauvilleová v knize Kámen v zahradě.
Možná sehrává roli vnitřní kontrast uklidňující přírodní barevnosti kamenů a přísně formálního tvaru zídky, možná je nás oslovuje atmosféra pevnosti a trvání. Dobře postavená a citlivě udržovaná kamenná zeď si může uchovat svou drsnou krásu, nestárnoucí estetiku a bytelnou funkčnost po celá staletí. Můžeme připomenout pramen Sjednocení (dříve Louisin), který umění jeho tvůrců ve spolupráci se silami přírody drží a drží pohromadě i bez údržby už déle než 150 let. (Možná mu pomáhá i staré antické nomen - omen.)
Prameny v okolí Jeseníku jsou s kamennými zídkami neodmyslitelně spjaty. Přestože se jedná o výtvory lidí, jde o neodmyslitelnou součást zdejší krajiny. Stavění a udržování kamenných zídek, zvláště těch suchých, je totiž vlastně stavěním přírody. Stavební materiál je jejím dílem a výsledek posléze prostřednictvím lišejníků, mechů, ještěrek a dalších organismů završuje také ona.
Snad si toto umění, pro něž se hodí mít velké ruce, silná záda a dobré oko, a vztah lidí ke kamenům, pramenům a vůbec všemu starému a dobrému, najde mezi lidmi své místo i ve 21. století. Na Studničním vrchu i jinde.
Kamenné zídky se obecně dělí na dva typy: zdi suché a zděné maltou. Zdi stavěné nasucho využívají ke své stabilitě gravitaci, tvar kamenů a dovednost zedníka, kameny zděných zdí drží pohromadě malta. Suché zídky bývají pravidelně skládané z kamenných kvádrů, které tvoří pravidelné a vzájemně provázané řady, méně časté jsou neformální zídky vršené z valounů či oblejších kamenů. Maltou zpevněné zdi dovolují více popustit uzdu fantazii, protože kladou menší důraz na přesné umístění každého kamene. … Stavba však trvá déle, protože musíte čekat, než malta ztuhne, a chybně usazený kámen jen tak neopravíte. Pro mnoho puristů existuje jediný způsob, jak docílit pravé, archetypální estetiky kamenné zdi, a sice obejít se bez malty. (Laurel Sauvilleová)
Postavit zeď, to není jen skládat kameny na sebe. Pravé umění stojí na pochopení vztahů mezi jednotlivými kameny. Výsledkem by mělo být dílo, které je čitelné jako celek a přitom se skládá z mnoha drobných prvků.
(Andrea Morganteová)
(Z připravovaného Zpravodaje Cesty ke kořenům 1-2013, speciálu o pramenech a Studničním vrchu.)
Žádné komentáře:
Okomentovat