Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Ve světě, v Evropě, v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Nejbohatší 3 procenta populace vlastní 50 procent majetku na planetě, 5 procent vlastní 70 procent a 7 procent lidí má v rukou 90 procent celosvětového bohatství. Nůžky se rozevírají už po desetiletí a prý to tak je v pořádku. A zatímco stamiliony žijí v bídě a beznaději a nemají často ani to nejzákladnější, co je k životu třeba, nejbohatší obyvatelé planety žijí ve strachu, aby neztratili, neprodělali, nepřišli o to či ono. Aby naopak ještě více rozhojnili své jmění a zvětšili svůj vliv. A řeší, kam by investovali, aby to vyneslo, aby postoupili vzhůru v žebříčku nejbohatších lidí té či oné země.
Jsou ale i jiné druhy nerovnováhy. V posledních letech je na vzestupu takzvaná duchovní turistika do destinací spojených s náboženskou historií, na stará kultovní a posvátná místa. Od Jeruzaléma, Santiago de Compostely přes Stonehenge, Kilimandžáro až po Machu Picchu.
A zatímco známá místa úpí pod náporem, který v mnoha případech přesahuje jejich potenciál, o jiné podobné lokality téměř nezavadíme. Přitom nám mohou dát mnohem více než ty "profláknuté" celebrity mezi lokalitami. A to i tehdy, když jejich působení je řádově slabší. Protože když jste někde sami nebo v malé skupině, je to úplně jiné "kafe" než se zástupem povrchně naladěných turistů.
Představte si, že výjimečné místo máte třeba kousek za chalupou nebo o dvě ulice dál v městském parku. A vy se za "tímtéž v bleděmodrém" trmácíte přes půl zeměkoule. Doba je vůbec zvláštní, kolik je třeba dnes lidí, jejichž duše tvrdě pracovala na tom, aby se mohla vtělit v magickém prostoru střední Evropy a oni teď jezdí za naředěným posvátnem někam do Indie nebo Vatikánu. Úmyslně trochu přeháním, ale neuškodí se zamyslet nad životem i z této perspektivy.
Současný český venkov, scéna téměř typická.
S nerovnováhou v rozdělení bohatství toho moc nezmůžeme. Ale pokud jde o věnování pozornosti místům, která máme za humny a která mají pro naše životy stokrát větší význam než ta "v záři reflektorů", máme obrovské možnosti. Jen jestli to s námi není tak trochu jako s těmi boháči, kteří sice neví, kam s penězi, ale když jim předložíte smysluplný projekt na podporu lidí a krajiny za pár drobných, tak mu vůbec neporozumí.
Schválně, zkuste si přeložit názvy některých populárních světových "destinací". A pochlubit se známým, že jste byli ve Městě pokoje (Jeruzalém), ve Svatém Jakubovi (Santiago), u Kamenného kruhu (Stonehenge), na Bílé hoře (Kilimandžáro), nebo na Starém vrchu (Machu Picchu). Jistě, nezní to tak hrdě a komu jde hlavně o exotiku a obdiv okolí, ten rozumět nebude. Ale může to být krůček k pochopení, že cizokrajnost či roucho odlišné kultury neznamená automaticky rozdíl v kvalitě.
Žádné komentáře:
Okomentovat