Rostliny jsou při svém růstu utvářeny podle spirály. Každý další list vyrůstá ze stonku ve stejném úhlu od toho předcházejícího. Nejčastěji se jedná o 2/5 plného kruhu, tedy 144 stupňů, nebo jiný podobný úhel blížící se tzv. zlatému úhlu. Biologové uvádějí, že jde o spirálu "pomyslnou", tedy existující jen abstraktně v našich myšlenkách. Rostliny ovšem myšlenky nemají. Jak o ní vědí?
Je možné, že se jedná o skutečnou spirálu, pouze neviditelnou našim očím? O vzor v jemných plánech reality, kde jej rostliny mohou "vypátrat" stejně jako jej tam může odhalit naše logické myšlení?
Rostlina (zeleně) a prostorová spirála (červeně), podle které se formuje růst listů.
Co vše se skrývá za oponou viditelné přírody?
Také v krajině zřejmě existují siločáry, pomyslné i skutečné, které mají co do činění s uspořádáním a vlastnostmi prostoru. Je to celá síť či několik druhů sítí? Jakou má podobu? Můžeme dospět k jejich "vystopování" s pomocí logiky? Nebo je možné je jinak vytušit, vycítit či vnímat?
U nás v Jeseníkách máme viditelnou fyzickou nápovědu v rovnoramenném trojúhelníku s vrcholy Jeseník-Šumperk-Bruntál a středem na vrcholu Pradědu. Je to zvláštní náhoda, že tři okresní města a nejvyšší hora oblasti se nacházejí v pravidelném geometrickém uspořádání. Přitom v době, kdy tato tři sídla vznikala, nebyla geografie zdaleka na takové úrovni, aby to někdo stanovil od "úředního stolu". Žádný pragocentrismus "o nás bez nás", žádné centrální plánování. Spíše můžeme předpokládat, že neuralgické body (křižovatky sítí) se v krajině vyznačují jistou kvalitou, která je odlišuje od běžného okolí. A vědomě nebo nevědomě zaujmou "zakladatele" měst více než jiná místa. Ostatně, co my víme o lidech, kteří od pravěku po středověk rozhodovali o tom, kde v krajině zakotví lidská civilizace. V jistých ohledech to mohly být kapacity, jaké by dneska pohledal.
Podle mnoha indicií se zdá, že základní stavební kameny krajinných sítí mají co do činění s rovnostrannými trojúhelníky, případně šestiúhelníky.
Strategická hra Civilization - že by její autoři něco podstatného tušili? Nebo věděli?
Geo-metrie (věda o měření země) nám může být dobrou pomůckou, ale v geo-mantii (umění "vhledu" do země) se učíme vnímat, co je skryto za fyzickou realitou. Vnímat takříkajíc "na vlastní kůži". A skrze tyto vjemy lépe porozumět tomu, co je kolem nás a co nás ovlivňuje a utváří možná i mnohem více, než tušíme. Ne že by našich pět a půl smyslu nestačilo pro dobrý život, ale srdci neporučíš. Jinými slovy, snažíme se skrze rozvoj vnímání stávat "celým člověkem". Nebo aspoň celistvějším.
Jednouché to ale není. Přece jen se naše pozornost v posledních několika staletích obracela k tomu, čeho se lze dotknout, co lze změřit a zvážit pomocí přístrojů, co je jednoznačné a nezpochybnitelné. Pátrání v mapě však může přinést zajímavé podněty i těm největším skeptikům. Třeba další rovnostranný trojúhelník (stejně jako u toho předchozího o straně v délce 30 kilometrů) s vrcholy ve Vrbně pod Pradědem, Starém Městě pod Sněžníkem a Vidnavě. Trojúhelník, v jehož středu se nachází - oblast Studničního vrchu s lázněmi na Grafenberku, kde působil (a v jistém smyslu dodnes působí) Vincenz Priessnitz.
Post scriptum pro případnou kritiku od našeho (tedy i mého) technicko-elektronicky přestimulovaného myšlení:
Čisté geometrické obrazce hledejme opravdu jen jako předlohu na "pomyslné" rovině. Promítnuté do krajiny mohou nabývat méně pravidelných podob tu s většími, tu s menšími odchylkami. V krajině nenajdeme strojově přesné tvary, předivo života není automatizovaná výrobní linka. Uniformita stranou, tady vznikají originály, a navíc živé. Tohle je, vážení, jiná "technologie", tady se jede na jinou "filozofii" i "produktivitu" než v továrně na škodovky!
Krunýř pásovce, želvy, nebo třeba včelí plástev - jejich geometrie není dokonalá, přesto jasně patrná. A je hezčí než matematicky dokonalá síť, protože živá. Tak tvoří Příroda.
Žádné komentáře:
Okomentovat