Petrovy kameny jsou podivuhodnou skálou, nápadně čnějící na holém hřebeni přímo naproti Pradědu. K tomuto tajemnému místu se váže plno legend, z nichž některé byly zneužity i ve faktické historii v období inkvizičních procesů. V původních legendách, které pocházejí z období starověku a středověku, se však žádné zmínky o čarodějnicích neobjevují. Pověsti vyprávějí o malých mužíčcích - permonících, žijících v podzemních jeskyních pod Petrovou skálou, nad níž se za jasných měsíčních nocí objevovala zlatá světýlka, vycházející z jejich lampiček, když tancovali kolem obrovských kamenů na vrcholu hory.
Pozoruhodné je, že přítomnost světýlek, rudé záře a všelijakých jiných světelných úkazů se připomíná v mnoha zdejších pověstech. V jedné z nich se dokonce vypráví o oslnivém kuželu světla, který často býval vidět i ve dne a prozařoval celou krajinu.
Až teprve v mnohem pozdějších pověstech se začalo objevovat téma čarodějnic. Mnozí poutníci se podle starých záznamů údajně stali svědky toho, jak se o Valpuržině noci Petrovy skály ponořily do rudé záře ohňů a mezi nimi se míhaly stíny čarodějnic a čarodějů. Ti se sem slétali na sněmy, kterým předsedal sám ďábel po boku královny čarodějnic. Lidé si začali vyprávět o strašných věcech a orgiích, které se tam měly odehrávat. Tyto pověsti, jako by někým nebo něčím zinscenované, se staly v 17. století jedním z justičních argumentů čarodějnických procesů. Dokonce i sám císař Leopold I. podlehl této hysterii a nechal pokropit Petrovy kameny svěcenou vodou, aby zamezil řádění pekelných mocností.
V této souvislosti je poněkud paradoxní, že podle staré legendy dostala skála svůj název původně po sv. Petrovi, který se tu kdysi zjevoval v podobě starce, nad jehož hlavou zářila zlatá gloriola, a žehnal poutníkům vztyčeným prstem, na němž měl navlečený velký prsten s modře zářícím drahokamem.
(text z knihy Tepny krajiny, fotografie - Petr Pavlíček www.rohace.cz)
Žádné komentáře:
Okomentovat