Je nutné říct, že skoro všechny české minerály jsou oproti světu málo nápadné a nějak tlumené. Málokterý je nějak úžasný, spektakulární nebo oslnivý. Mnoho let jsem sbíral minerály a roky jsem hovořil se sběrateli. Téměř všichni jsme prošli tím vývojem, že jsme nejprve sbírali na lokalitách, které byly v našem okolí. Celé roky jsme se k nim umanutě vraceli, pozorovali jejich vývoj a vzájemně si vyměňovali vzorky. Pak přišlo okouzlení velkými krystaly z Alp nebo Brazílie. Se zatajeným dechem jsme vyslovovali jména vzdálených lokalit někde v Kongu nebo Pákistánu.
Po dvaceti nebo třiceti letech jsme přišli na to, že nakonec máme nejraději ty trochu zašlé minerály z našich tradičních lokalit. Víme o nich všechno. Jak vypadají ty nejkrásnější vzorky, kde se našly a v jakém množství. Můžeme doufat, že jednou najdeme podobný kámen. Cizí kameny mohou být barevnější, ale jsou studenější, nemají takovou auru a jsou bez příběhu.
Píši kvůli tomuto oblouku: vyšli jsme z domova, prošli dalekou cizinou a opět se vrátili domů.
...
Je v povaze našich zemí, že většina přírodního i lidského bohatství je tlumená a nenápadná, ale občas zazáří nějaký světový zjev, jako je třeba Leoš Janáček, nebo šperkové, malinově červené krystaly rubelitu (červeného turmalínu) o velikosti krystalů až 10 centimetrů z Řečice u Nového Města na Moravě, jaké v Evropě nemají obdobu.
(Václav Cílek - Kameny domova)
Rubelit z Rečice. (foto-internet)
Žádné komentáře:
Okomentovat