Japonská řemeslná tradice zaujímá v kulturních dějinách lidstva mimořádné místo. Dělení mezi prací a soukromým životem, jak je chápeme my v západním světě, zde nenaleznete. Jejich přístup k opracovávanému materiálu přesahuje hranice běžné logiky. Práce je pro ně zvnitřněním a meditací...
Například kusy nábytku, které nepovažují za spotřební předměty. Vznikají po celá desetiletí a jsou to pro ně nadčasové hodnoty, celoživotní průvodci několika generací. Nebo tamější největší historické dřevěné stavby na Zemi - ony mohutné klášterní objekty, jejichž působivé konstrukce vyrostly jakoby přímo z přírody... Tyto chrámy postavené ze dřeva nebude asi nikdy nutné zlikvidovat. Mniši dovedně opracovali pouze holé dřevo a přidali kámen a hlínu a - jinak nic. Pro příští generace nezůstane žádný odpad. Dnešní vědomí a myšlení lidí o tom, že vše má svůj přirozený koloběh, nám odhaluje nové možnosti řešení. Krásné na uvedených případech bylo pro mne poznání, že se tím neomezujeme ani my a neomezuje nás ani příroda svým nějakým ekologickým diktátem. Mnohem spíše se pro nás, budeme-li respektovat komplexnost a celistvost života a podle toho i jednat a hospodařit, budou otevírat nové cesty a kvality života.
(z knihy Tajná řeč stromů, fotografie: internet)
Žádné komentáře:
Okomentovat