Bylo mnoho napsáno o klidném a neuvěřitelně rychlém obrácení Irů, včetně samotných druidů. První irští misionáři praktikovali tzv. zelené martyrium, (na rozdíl od "rudého martyria" krve). Odmítali pohodlí lidských osad a dávali přednost prostému životu poustevníka na hoře, v posvátném háji, na opuštěném ostrově nebo pobřeží.
Mnohé z těchto původních pousteven se nacházely na vysokých stromech. Např. sv. Kevin žil od r. 510 sám v dutém stromě. V údolí Dee žil jeden poustevník v dutém tisu v blízkosti mohyl z doby bronzové. Sám svatý Patrik vysázel mnoho tisů včetně těch , které daly jméno klášteru Iubhar Chinntrechta (dnes Newry) a které byly později pokáceny Crommwelovými vojáky.
O sv. Columcillovi, zakladateli slavného kláštera na Ioně se říkalo: "Jakkoliv se bál smrti a pekla, zvuku sekery v Derry se bál ještě více." Jeho kostel byl zbudován vedle tisu, který pro něj znamenal velmi mnoho:
Toto je tis svatých
kde se oni a já
setkáváme
deset stovek andělů tu bylo
nad našimi hlavami, hustě bokem po boku.
…
Poustevny se rychle rozrůstaly v kostely a následně se vytvořila keltská církev jako sdružení klášterních společenství. Kmenová společnost Irska neměla žádná města, pročež neviděla žádný smysl v biskupech.
Nejdůležitější pozice zastávali opatové a abatyše, jako např. Brigid z Kildare, jejíž kostel začal jako poustevna pod obrovským dubem. Odtud také pochází také jméno kostela Kildare, "kostel dubu".
…
Také události na jednom církevním národním shromáždění v pozdním 6. století vrhají světlo na vztah mezi křesťanskou a předkřesťanskou kulturou v Irsku. Sv. Columcille reagoval na návrh potlačování bardů argumentem, že básnictví je podstatnou součástí irského života. Irsko by nemohlo být Irskem bez bardů. Columcille je navrhl nevyhánět nýbrž pouze jim nařídit, aby rozšířili svůj kruh a naučili ostatní tomu, co vědí. Zatímco Columcille pro sebe získával shromáždění, vmáčklo se na setkání dvanáct set radostných bardů a pěli chválu na tohoto světce, který zardělý vyhrnul kapuci své mnišské kutny výše, aby zakryl rozpaky.
(Fred Hagender - Velká kniha stromů)
Žádné komentáře:
Okomentovat