Soubor barokních kašen ze začátku 18. století je chloubou města Olomouce. Spolu s morovým a trojičním sloupem patří mezi národní kulturní památky. Jde o kamenosochařská díla, jejichž zhotovení znamenalo obrovské množství financí, času a pracovního úsilí. Kulturně-historický význam kašen je dobře popsán v desítkách publikací. Může existovat ještě něco, co o nich všeobecně známo není? Jaká je (řečeno jazykem literární výchovy) "hlavní myšlenka" tohoto díla? Jaké je jejich poselství, s jakým cílem byly vytvořeny či objednány? Co šeptají Olomoučanům do myšlenek a do snů?
Chci nabídnout nový, mírně provokativní pohled na tyto památky, vycházející z geomantického a intuitivního poznání. Bude podepřený argumenty, jejichž přijetí či nepřijetí je ovšem zcela na čtenáři. Cenné může být i pouhé zamyšlení a připuštění možnosti, že "na tom něco může být". Není cílem snižovat hodnotu těchto cenných památek, nýbrž upozornit na to, že jsou zde i jiné roviny vytváření a působení uměleckých děl. A že skrze osobní vnímání a zkušenost můžeme do těchto rovin nahlédnout, i když třeba jen v náznaku.
Jak se v Olomouci a zvláště v blízkosti tamních kašen cítíte? Jak na vás působí? Jaké pocity a obrazy vyvolávají?
Kašny tvoři jednotně působící celek, který je silnou instalací, jež výrazně ovlivňuje "energii", či "duši" města a okolí. Jejich působení nebudeme měřit žádnou virgulí ani přístrojem, žádný channeling s "andělem na telefonu", nic podobného. Postačí řeč těla, fyziognomie, symbolika a prostá logika.
Než se dostaneme k samotným jednotlivým kašnám, podíváme se na jednu jejich zdánlivě okrajovou, přesto znepokojující stránku.
V sochařské výzdobě tří z nich je moravská orlice, dvakrát jako socha, jednou jako reliéf. Majestátnost a hrdost heraldického zvířete je zde ovšem buď nepřítomná, nebo zpochybněná. Jednou vidíme symbol Moravy na zemi u Jupiterových nohou. Vystrašeně působící orel (který je s Jupiterem tradičně spojován) jakoby připomínal bajku o do kurníku vloženém orlím vejci, z nějž se posléze vylíhl dravec. Ten ovšem po vzoru svých sourozenců z kurníku běhal po zemi, vyhrabával potravu a o nebeských výšinách jen snil.
Na další, Herkulově kašně je orlice přikrčená, jakoby ustrašená, sedí na paži antického hrdiny, který ji chrání (nebo možná ohrožuje) kyjem.
Potřetí máme moravskou orlici jako obraz na štítu, na Ceasarově kašně. Tentokrát je to opravdu orlice, jak má být. Ovšem štít s erbem je držen postavou, která se nachází pod kopyty vzepjatého hřebce! Kdyby sousoší ožilo, už v příštím okamžiku dopadnou kopyta Caesarova koně na hlavy vousáče, třímajícího hrdě štít s moravským symbolem.
Heraldický symbol Moravy zde máme třikrát a pokaždé v nelichotivém zobrazení či pozici. Dvakrát nesamostanost až ustrašenost, jednou sice hrdost a vzepětí, ale pod kopyty římského císaře. Bylo to takto myšleno, byl to záměr? Nebo je to nedopatření, kterého si olomoučtí patrioté v 18. století nevšimli? (U Herkulovy kašny víme, že se dochovala objednávka olomoucké městské rady, která byla zcela konkrétní a obsahovala přesné požadavky na podobu sousoší.)
Dalo by se namítnout, že šlo "jen" o uměleckou výzdobu města a významy či provedení "detailů" nikdo příliš neřešil. I to je možné, zvláště dnes, v 18. století by se však jednalo o ojedinělý případ. Po celé dějiny umělecké tvorby byla naopak detailům, symbolům a významům věnována neobyčejně velká pozornost.
Někdy můžeme mít určitou věc přímo před očima, a přece ji nevidíme. Možná jsou olomoucké kašny jedním z takových případů. Kostýmy kamenných herců jsou nepochybně ušity s velkým umem a dovedností a zasloužily by si nějakého toho sochařského "Oscara" nebo "Unesca". Ale o čem je ta hra? Jaký měla smysl? A má ho stále?
(pokračování příště)
(fotografie - internet)
Žádné komentáře:
Okomentovat