Setkal jsem se onehdy s člověkem, který nevěřil v pohádky. Vskutku měl tuto zvláštní nedůvěru. A jako všichni ostatní lidé, s nimiž jsem se kdy setkal, a kteří ji také měli, byl naprosto neschopen udati mi pro to nějaký rozumný důvod. Zkoušel to s přírodními zákony, ale brzy toho nechal.
Tento člověk mě přišel navštíviti ve spojitosti s jakýmsi potřeštěným spolkem, jehož jsem horlivým členem. Byl to mladík zdravé barvy, krátkozraký jako zabloudivší kurát, který nemůže ani nalézti cestu k Anglické církvi. Měl podivnou zelenou kravatu a velmi dlouhý krk; setkávám se stále s idealisty s dlouhými krky. Snad že jejich věčné tužby zvedají jim hlavy pomalu blíž a blíže ke hvězdám.
...
Takový byl tedy mladík, který nevěřil v pohádky; a zvláštní shodou okolností vstoupil do pokoje, právě když jsem zběžně prohlédl kupu současných románů a jako přirozený důsledek začal čísti "Grimmovy pohádky." Moderní romány byly nakupeny přede mnou; a dovedete si sami pedstavit jejich tituly. Byla tam "Předměstská studie: Psychologická povídka" a také "Psychologická studie: Předměstská povídka." Četl jsem je s opravdovým zájmem, ale ku podivu konečně mě omrzely a když jsem uzřel Grimmovy pohádky ležící náhodou na stole, vykřikl jsem až neslušně radostí. Zde konečně, jen zde mohl člověk nalézti trochu zdravého rozumu. Otevřel jsem knihu a mé zraky padly na tato skvostná a uspokojující slova Drakova babička. To bylo aspoň rozumné; to bylo aspoň pochopitelné; to bylo aspoň pravdivé. Drakova babička! Zatímco jsem převaloval na jazyku tento prvý dotek obyčejné lidské skutečnosti, vzhlédl jsem náhle a spatřil tuto obludu se zelenou kravatou státi ve dveřích.
...
Naslouchal jsem tomu, co říkal o spolku, dosti zdvořile, doufám; ale když se při té příležitosti zmínil, že nevěří v pohádky, ztratil jsem nad sebou vládu. "Člověče," řekl jsem, "kdo jste, že nevěříte v pohádky? Je mnohem snažší věřiti v modrovousa než věřiti ve vás. Modrý vous je neštěstím; ale jsou zelené vázanky, které jsou hříchy. Daleko snažší je věřiti v milion pohádek, než věřiti v jediného člověka, který nemá rád pohádek... Pohleďte na tato prostá, neumělá, praktická slova Drakova babička. To je docela v pořádku; je to racionelní až do kořene racionalismu. Byl-li nějaký drak, měl babičku. Ale vy - vy jste jí neměl! Kdybyste byl nějakou měl, byla by vás naučila lásce k pohádkám. Neměl jste otce, neměl jste matky; žádné přirozené příčiny vás nemohou vysvětliti. Není možné, abyste existoval. Věřím v mnoho věcí, kterých jsem neviděl; ale o věcech, jako jste vy, dá se říci: "Blahoslavený, kdo viděl a přece neuvěřil."
(výtah ze stejnojmenné povídky)
Žádné komentáře:
Okomentovat