Ve druhé a třetí dekádě letošního října byla příroda lidem ve střední Evropě zvlášť příznivě nakloněna. Teplé a slunečné počasí přineslo celou řadu až neuvěřitelně nádherných dnů, kdy stačilo vyjít do lesů a hor a bylo dobře. I ve vnitřních krajinách bylo jasno a slunečno, vše se dařilo. Teplý podzim není v posledních letech výjimkou, letos jakoby však ve vzduchu bylo ještě něco jiného.
Nebylo to jen listím a teplem a sluncem. Pohled na panorama Hrubého Jeseníku byl úchvatný jako vždy a zároveň nový, jakoby se zářivá centra jednotlivých kopců spojila a rozsvítila celé pásmo hor celistvou zlatou aurou. Najednou se zdálo, že i v tomto koutu země, poznamenaném temnou minulostí, není ani stopy po stínech a tíži křivd. Že zdejší draci, andělé zemského kosmu, mohou svobodně plout celými horami. Byl to dobrý čas k práci a posunu vpřed v mnoha oblastech, i příležitost k tomu jen tak se kochat a být...
Když jsem o uvedeném dění přemítal, pojmenoval jsem si tento čas v záblesku jedné z přicházejících myšlenek "zlatý podzim". A až o pár dnů později mně to došlo: Možná se ten zlatý podzim netýká jen jesenické krajiny.
Toto počasí se rozprostřelo nad "srdcem Evropy" od 11. a 12. října, kdy probíhalo v Praze rozloučení s pozoruhodným fenoménem české kultury, zlatým slavíkem Karlem Gottem.
Příroda funguje pro lidi z nemalé části jako zrcadlo. Po úmrtí Karla Gotta následovalo deset dní velkého neklidu, probíhaly různé diskuse a boje. V pátek 11. října, kdy se s ním lidé loučili na Žofíně, se rozprostřel klid a jas, ještě zesílený v sobotu tím, co se odehrálo v katedrále svatého Víta, a v mnoha tisících srdcí. I když toto dění nezasáhlo všechny, přesto šlo v podstatě o celonárodní záležitost a děje v "éteru" byly téměř hmatatelné.
Kdo ví, možná šlo o poslední Mistrův dar a pozdrav této zemi a všem, kteří ho měli rádi.
Žádné komentáře:
Okomentovat