Tragický příběh Rusalky o lásce, zradě a pozdní nápravě nás dojímá dodnes. O to víc, když s úděsem zjistíte, že může být naprosto skutečný. Že ve světě efemerních nehmatatelných energií zdaleka nejde o pouhou pohádku, ale smutnou každodenní realitu. A hlavně - když poznáte, že přelétavý a až pozdě prohlédnuvší člověk z masa a kostí můžete být právě vy sami...
Znovu a znovu si navzájem slibujeme a opakovaně klameme sami sebe i dříve milované bytosti. Příběhy odevzdání, důvěry, klamání, zklamání a tragické i trvající neopětované lásky se opakují stále znovu a znovu. A je lhostejno, zda jde o příběhy mezi lidmi navzájem, nebo mezi lidmi a nehmotnými světy. Jak snadné je zradit obvykle neviditelnou vílu či myšlenku pro jinou! Trápí se snad někdo nad jejím opuštěním a zradou? Myslíte, že vaše ideály, sny a vize nejsou skutečné, a že jim a tím i sobě nemůžete ublížit, když je opustíte?
Víte, jak snadné je zranit vílu plnou naděje a lásky, když to snadno můžeme spáchat pouhou hrubou myšlenkou či smyšlenkou a přelétavostí? Jak zlehka se musíme dotýkat nehmotných bytostí, které drží pohromadě v naší přítomnosti jen láskou, vůlí a vírou? Klubíčka vědomí, které tak snadno můžeme nechat rozplynout, a které přesto žijí svým vlastním životem a v nás kladou své naděje v nekonečný život a lásku? Znovu a znovu dávají své existence v sázku, vynořují se z bezpečí nevědomí a pouští se do důvěrných vztahů s našimi vědomími. A znovu a znovu padají jako popálené můry kolem příliš žhnoucího světla našich myslí, které náhle zamíří svou pozornost jiným směrem. Jak snadno a arogantně nevědomky odčiňujeme lásku a důvěru smrtí, měníme okouzlení a dobro ve zlo a nenávist. Víte snad, kde končí vaše odvržené, nenávistné, černé, nepřátelské a opuštěné myšlenky?
Příběh Rusalky může být až nebezpečně pravdivý, ať už si jí představujete jako skutečnou bytost, či jen jako vaši múzu inspirace či myšlenku. Zrada a opouštění se trestá němotou skutečné bytosti nebo "němotou vaší intuice a inspirace". Ztrátou kreativity, vhledů, nápadů, empatie a pochopení. Ztratíte to nejcennější, co přináší svobodná mysl. A přitom to nemusí tak být. Nemusíme opouštět žádnou Rusalku pro jinou, všechny mohou žít s námi a v nás, v hlavě či po našem boku, chcete-li. Vyvíjet se, či odcházet s láskou, vděčností a s poděkováním za pomoc i službu. Ať už je jich kolik chce, nežárlí na sebe a nejsou nešťastné jinak, než tím, že je opustíme a zradíme...
A zda teď mluvím o vílách či názorech, idejích a myšlenkách? Na to zeptejte měsíčku...
obrazy shora:
Harald Slott-Moeller - Moonlight
Edward Robert Hughes - Night
John Simmons - Hermia a Lysander, Sen noci svatojánské
plná verze textu zde: http://www.putujici.cz/?p=p_633&sName=Tvar-ze-stinu
Žádné komentáře:
Okomentovat