Desáté výročí geomantie v Slezsku se velmi zvláštně prolnulo s děním okolo "pandemie" a zaváděním "opatření". Povídání ve Zdravé kavárně jsme v březnu stihli těsně před uzavřením všeho a ve zintenzivňující se atmosféře celospolečenského strachu. A květnový seminář s názvem Probuzení draka proběhl těsně před ukončením nouzového stavu a návratem společnosti do víceméně normálního života. Bylo tak možné spatřit, jak už to bývá na geomantických akcích, dosud nevídané. Tentokrát tedy zejména geomanty s rouškami.
Na začátku prvního, sobotního dne, jsme se na kontaktním místě v lázních představili Jezerní královně a nechali se prostoupit její křišťálovou vodní substancí. Pravda, odcházet odsud se člověku příliš nechtělo, stál by tu takhle a dýchal klidně celý den. No ale čekala nás práce a také proto jsme zde tuto esenci obdrželi, že… Takže žádné kochání a užívání si nepřipadalo v úvahu.
Na Předním vršku jsme si navnímali bohatství tohoto místa a pozdravili vílu. Následovalo ponoření do města Jeseník, které se na vnitřních úrovních zdá být v lepší kondici než před deseti lety, přesto je zde stále zřetelný velký rozdíl oproti okolním koncům. Zamířili jsme k nemocnici a tam v nejnáročnějším okamžiku dne zapracovali na tom, aby se zdejší krajinné centrum mohlo z atmosféry spojit i se zemí a působit v dolním světě. Pocit tepla a uzemnění signalizoval, že se podařilo. (Majitel nemocnice by snad v budoucnu mohl svou společnost, anebo aspoň její jesenickou pobočku, přejmenovat na Archagel...)
Na náměstí jsme si prohlédli bronzové desky a poté došli ke trojičnímu sloupu, podivné památce z 18. století, důležité pro fungování kostela. V areálu na Průchodní nás čekala polední přestávka a seznámení s tím, co se může stát, když se přírodě vrátí zpět kus krajiny, kterou si člověk na pár desetletí zastavěl. Na Dukelské jsme pozdravili litopunkturní kámen (na horní fotce) Janův dar městu, a přes Neuburský pramen se "lvem" a Knoppův pramen se "zeleným mužem" jsme se z města vynořili na jeho druhém břehu, znovu svobodně dýchající.
Druhý, nedělní den jsme vyjeli na Barborku, kde nás čekal úvod s Janovou básní a ochutnávkou potoka. Poté jsme zkoumali kondici samotného Praděda a představovali účastníkům litopunkturní kámen a "draka" ze čtyř kosmogramů. Krátká procházka za výhledem se nakonec změnila ve výšlap až na Praděd, kde nejzajímavějším zjištěním bylo, že vysílač jako problém vnímají v daleko větší míře lidé než samotná krajina.
Před sjezdem do Karlovy Studánky jsme ještě věnovali pozornost Petrovým kamenům jako mimořádnému místu, přesahujícímu lokální, regionální a možná i planetární rozměr. Ze závěrečných konstelací v Karlově Studánce vyplynulo, že "drakovi" oblasti Pradědu nechybí chuť ke vzletu a rozhodně je v lepším stavu a při vědomí, aspoň ve srovnání s konstelacemi před šesti lety. Přesto je zde stále dost práce a nejbližším úkolem bude dokončení kamene na Barborce.
Narozen příliš pozdě k prozkoumávání Země. Narozen příliš brzy k prozkoumávání kosmu. Tento pesimistický nápis jsem kdysi zahlédl na ulici v centru jednoho z českých velkoměst. Zrozen v pravý čas k prozkoumávání zemského kosmu, můžeme optimisticky dodat my, příznivci geomantie a geokultury.
A bylo tomu tak i při Probuzení draka ve Slezsku a na severní hranici Moravy. Dva dny v dobře známé krajině a přesto jako bychom se vrátili z jiného světa. Někteří účastníci dokonce po těch dvou dnech i jinak vypadali. Kdo tam nebyl, neuvěří.
Skvělý a nezapomenutelný seminář s moudrým starcem Janem i laskavým průvodcem Jiřím a dobrou partou geomantických noviců. Událo se kus poznání, zakoušení a bytá a udělal se další kousek práce v krajině vnější i vnitřní - a od té doby se draci nějak objevují všude (tak třeba v telepatickém semináři Marka Pogačnika nebo naposledy jsme objevili jednoho takového starouše i v Beskydech).
OdpovědětVymazat