Napůl děs, napůl osvěžení

V roce 1953 jsem napsal článek pro The Nation, kde hájím svou práci autora vědecko-fantastické literatury, i když se toto označení vztahuje asi tak na jednu třetinu mé každoroční produkce.

---

O několik týdnů později přišel dopis z Itálie. Na zadní straně obálky bylo pavoučím rukopisem napsáno:

B. Berenson

I Tatti, Settignano

Firenze, Italia

Otočil jsem se ke své ženě a řekl: "To přece nemůže být od toho Berensona, od toho velkýho historika."

"Otevři to," řekla moje žena.

To jsem také udělal a čtu:

"Milý pane Bradbury, za 89 let mého života je toto první fanouškovský dopis, který píšu. Chci vám říci, že jsem právě dočetl Váš článek Pozítří v The Nation. Nikdy před tím jsem se nesetkal s tím, aby umělec určité branže prohlásil, že chce-li někdo tvořivě pracovat, musí do toho dát šťávu a vychutnat si to jako legraci, nebo jako fascinující dobrodružství.

Jak odlišné od dělníků těžkého průmyslu, ve který se dnes proměnilo profesionální psaní!

Pokud někdy zavítáte do Florencie, navštivte mne."

Upřímně Váš B. Berenson

Tak jsem se ve věku 33 let dočkal schválení svého způsobu nazírání, psaní i života od člověka, který se stal mým druhým otcem. Potřeboval jsem ten souhlas. Všichni potřebujeme, aby nám někdo větší, moudřejší a starší řekl, že koneckonců nejsme blázni a že to, co děláme, je správné. Tak dobrá, kruci, to je prima.

Je však snadné o sobě pochybovat, když se rozhlížíte kolem po té názorové shodě zastávané ostatními autory, ostatními intelektuály a rudnete kvůli nim pocitem viny. Předpokládá se, že psaní je těžké, že je to mučivý, děsivý zážitek, příšerné zaměstnání. Ale víte, moje povídky mě navigovaly životem. Ony volají, já je následuji. Ony vyskočí a kousnou mě do nohy. Já odpovím tím, že napíšu všechno, co se událo během toho kousnutí. Když skončím, myšlenka mě nechá na pokoji a klidně se vzdálí. Takový mám život. Opilý držitel jízdního kola, jak stálo v jednom hlášení irské policie. Opilý životem a nemající potuchy, kde zastavím příště. Ale vyrazili jste před svítáním. A výlet? Přesně napůl děs, napůl osvěžení.

(začátek eseje Opilý držitel jízdního kola)