Člověk a kámen

To si člověk takhle večer vykračuje po Vysoké holi, sáhne si do ucha a v záhybu ušního boltce najde úlomek žuly. Neklamný následek celodenní práce s kamenickými dláty, špičáky a paličkou, jeden z průvodních jevů třídenního prolínání se lidské bytosti s kamenem. 

U chaty Barborky stojí geopunkturní žulový  obr"  od října 2017 a po dvou a půl letech se mně podařilo vyhradit si čas, abych jej přiblížil dokončení a vyrobil mu naplánované, ale dosud scházející "oko".

Tvorbě předcházela práce kameníka p. Žáka. 

Poprvé jsem tesal vestoje z "lešení" do již stojícího, usazeného kamene. Žulový prach ve vlasech, v ústech i v nose, všude, člověk jej i dýchá... Únava jaksepatří a zvláštní, příjemný pocit až vjem "čehosi" vnitřního. Možná tak jako v tomto kosmogramu. 

Po dvou hodinách práce.

Po dalších dvou až třech hodinách.

Zde po dvanácti hodinách.

Zbývá posledních pár desítek minut spolupráce se žulou na detailech.

Prolínající a prostupující se bytosti, jedna člověčí, druhá nečlověčí, s mohutným tělem z drobných částeček živce, křemene a slídy.  Ve výsledném díle otisk toho všeho v tvrdé žulové hmotě. Prolínající se hlavy, prostupující se bytosti. Být propojen, vnímat, být součástí jeden druhého. Komunikovat, sdílet, předávat. Spolu-pracovat, spolu-tvořit s Přírodou.

.