Bezlesému světu na hřebenech se často říká hole nebo alpinské louky. V naší zemi naleznete jen tři pohoří, kde se přirozeně vyskytují: Krkonoše, Hrubý Jeseník a Králický Sněžník. Celková rozloha tohoto jedinečného horského světa tvoří pouhých 66 km čtverečních (méně než 0,1 % rozlohy ČR).
V Hrubém Jeseníku a na Králickém Sněžníku vědci popsali zvláštní typ horní hranice lesa tvořené převážně smrkem. Je ojedinělá v celé Evropě. Pokud byste chtěli vidět něco podobného, musíte se vypravit až do Skalistých hor. Nedávnými výzkumy bylo potvrzeno, že po skončení ledových dob se zde přirozeně nevyskytovala borovice kleč. Právě díky v minulosti chybějící kleči, která je běžnou součástí nejvyšších částí okolních pohoří (Krkonoše, Alpy, Karpaty), nalézáme na zdejších hřebenech jedinečné a pozoruhodné stopy dávných časů. Máme tak nepřímé doklady o dobách, kdy klima v jesenických horách bylo podobné např. dnešnímu Polárnímu Uralu.
Jak vypadal svět na hřebenech těchto hor před začátkem lidského hospodaření?
V nejstarších dochovaných popisech panství Zlaté Hory z roku 1377 nalezneme patrně první zprávu o podobě krále jesenických hor Pradědu (tehdy se nazýval Keylichten Schneeberg).
Na základ historických zápisů a map tedy víme, že jesenické hřebeny byly před příchodem hospodářů bezlesé. Také víme, že už v 1.polovině 17. století se lidé z údolí vydávali vysoko do hor pro seno… Oprávněně tedy můžeme předpokládat, že rozlohy horských luk byly tehdy značné.
Pro představu, jak dříve jesenické hřebeny vypadaly, můžeme vycházet z jejich současné tváře. Moře travnatých luk a keříčků je místy protkáno roztroušenými skupinkami zakrslých smrků, stěží tři metry vysokými. Okraje skupinek jsou plazivé a často v okolí zakořeňuji. Najdeme je i velmi vysoko, na místech vystavených silným větrům a úctyhodnému množství námrazy, třeba nedaleko skály Petrových kamenů či vrcholu Pradědu.
V posledních staletích ve stromových skupinkách na holích převládal smrk, dříve se v nich hojně vyskytovala i jedle, jeřáb a buk, jak čteme v popisu okolí Petrových kamenů z roku 1659.
(z článku Marka Banaše a Miroslava Ziedlera v časopise Veronica 4/2012)
Žádné komentáře:
Okomentovat