Tři dny po průzkumu Opavy se konal geomantický seminář zaměřený na poznání ostravské městské krajiny. Přes geografickou blízkost i podobnost jmen se tato dvě města i jejich obyvatelé od sebe výrazně odlišují. V Ostravě má vše jiné rozměry, obsah i atmosféru. U lidí tomu není jinak - jiný přízvuk, jiný způsob myšlení, jiná dynamika. Původ obou jmen napoví jen málo: Opava (Apa - ava: bílý proud) Ostrava (Ost-ra-ava: východní proud Ra).
Seminář byl určen studentům akademie Feng shuej, tedy akademie "vody a větru". Jakých podob nabývají tyto živly v Ostravě? Na jejíž území přitéká pět řek, ale do polských rovin odtéká jediná? Kde voda vylévaná na rozžhavený koks stoupá v bílých oblacích nad městem, kde vítr milosrdně ředí zdejší znečištěné ovzduší?
Sešli jsme se u Nové radnice pod sochou Ikara, zosobňujícího výstižným způsobem místní genius loci.
Vyjeli jsme na vyhlídku nahoře na věži, odkud se nám rozprostřel nádherný výhled na město se všemi jeho plány, vizuálně odstíněnými souhrou slunečného únorového počasí a ne zcela čistého vzduchu. Nová ostravská radnice je vybudována podle zajímavého konceptu, jehož autor vědomě či nevědomě využil zákonitosti, potřebné pro podobný typ budovy. Bohužel byly do tvorby zapojeny pouze síly hlavy /intelekt/, a tak výsledek působí chladně a budova je bez "kontaktu" s hezkým okolím i zemskými silami.
Skutečný začátek našeho dvoudenního putování tak nastal až ve Slezské Ostravě, kde nás Jan zavedl do kousku nefalšované divočiny, schované mezi zástavbou obytných domů. Koutek jako stvořený pro zachycení na plátno nějakým moderním Casparem Davidem Friedrichem (jen kdyby takoví umělci dnes existovali), nechyběla ani "zřícenina" v podobě starého odpočívadla s vyschlým pramenem. Vnitřní krajina napohled nenápadného zákoutí byla mnohovrstevná, plná života a důležitá v rámci městského celku. Já zde prožil cosi jako "vdechnutí života" do dolní části zad. Toto "nadšení" mě provázalo po celý zbytek dne. Společně jsme navázali kontakt s vědomím krajiny a každý poutník si na cestu vzal "insignii" v podobě lotosového květu.
Přesunuli jsme se k slezskoostravskému hradu, tomuto o šestnáct metrů pokleslému objektu. Zdejší vstupy do podzemních říší jsou právě vlivem rozsáhlé důlní činnosti poškozeny - zásah do hmotné roviny poškodil i ty nehmotné.
Následovaly další zastávky v centru města. Bludné balvany uprostřed Černé louky a krystalické vědomí skrze ně se projevující. Kostel sv. Václava s navázaným egregorem tohoto velikána a "ještě čímsi". První den jsme zakončili zpěvem u morového sloupu na Masarykově náměstí a posezením v nedaleké čajovně, kde jsme se pořádně "zmasalovali".
Neděli jsme zahájili na náměstí Svatopluka Čecha v Přívoze, na prostranství před kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie - v oblasti kvalit ostravské krajiny, odpovídající lidskému slunečnímu pletenci. Úvodní zpěv a mandala z našich spletených rukou nás znovunaladily na poutnickou notu. Vše k údivu okolojdoucích, vysloužili jsme si i potlesk a když jsme na konci otevřeli oči, svítilo na nás, zde dvojnásob symbolicky, sluníčko! Nasedli jsme do aut a vyrazili na místa, která jsou pro Ostravu místy s velkým M.
Nejprve nás přivítal starý Bohumín, respektive kostel Narození Panny Marie, v jehož okolí se zpracovává energie, která proudí shora do nedalekých polských jezer. Prožili jsme zde hezké chvilky pod sochou svaté Hedviky a popojeli k nedaleké, podivně umístěné kapličce, odkud je zpracovaná energie pod zemí odesílána "express" směrem na jih.
Další zastávkou, kam se Janovi příliš nechtělo (svou první návštěvu málem odskákal nemocí), byl Landek. Dříve kolébka lidského osídlení v této krajině, místo, kde byla nalezena Petřkovická Venuše, opravdová "modelka" mezi svými současnicemi. A Landek dnes? Hmm, neveselé to místo. "Sanatorium" nebo také "svědomí" Ostravy, o čemž jsme se sami skrze pocity a vize záhy přesvědčili. Nejprve však bylo potřeba se obklopit ochranným polem, protože citlivost na některých místech může vést k ledasčemu. Nakonec jsme se tancem pokusili vytvořit harmonizující vzor jako nový impuls pro toto návrší a cesta zpět pak probíhala v o poznání veselejší atmosféře. Dokonce nás prý vyprovázela početná delegace elementárních bytostí! Pro mě osobně byly Landek spolu s úvodní zastávkou ve Slezské Ostravě nejsilnějšími zážitky z celého semináře.
Polanka jako zóna regenerace pro Ostravu i pro nás byla předposledním zastavením, poté jsme už zamířili, stejně jako včera, k morovému sloupu před Starou radnicí. Právě toto místo je vhodné jako nový střed lidského města a zde jsme v poslední imaginaci zakořenili a zanechali nesené lotosy, které s námi absolvovaly a vstřebaly celou pouť.
Při závěrečném posezení, spojeném s pozdním obědem, jsme shrnuli oba dny kreslením kosmogramů vyjadřujících jednak současný, jednak kýžený "stav věcí" v krajině Ostravy. Pro její obyvatele jsou tu dva druhy potenciálu. První v podobě velmi složité a krásné struktury vysoko nad městem (k níž možná hledí i samotná socha madony na morovém sloupu). Druhým je pak energie svištící pod Ostravou od pěti severních center k Beskydům na jihu - rychlík, který projede, aniž by zastavil a dal možnost nastoupit a vystoupit.
Žádné komentáře:
Okomentovat