Sedmdesáté výročí atentátu na Heydricha znovuoživilo hlasy zpochybňující význam tohoto mimořádného počinu československého odboje. Stála smrt jednoho prominentního nacisty za tisíce zmařených životů během heydrichády? Při hledání odpovědi na tuto otázku je zajímavé přihlédnout k některým ne tak známým faktům.
Když analytici západních zpravodajských služeb vyhodnocovali osobnostní a schopnostní profily hlavních exponentů Třetí říše, došli k jednoznačnému výsledku. Za nejschopnějšího muže v nacistickém vedení Německa nebyl označen nikdo jiný než Reinhardt Heydrich. Reálná kalkulace sil a nalezení rychlého efektivního řešení provázely v hrůzném měřítku jeho zločinnou kariéru. Je pravděpodobné, že pokyn k odstranění protektora se zrodil úplně jinde než v hlavách československého exilu.
Existuje názor, že s Heydrichem naživu se mohla válka protáhnout až o několik let. Buď by Hitlerovi, který měl pro něj slabost, vysvětlil neproveditelnost jeho záměrů. Nebo by vždy k činu připravený Heydrich koncem roku 1943, kdy se strategická situace Německa stala zjevnou i velení wehrmachtu, konal a nechal Vůdce odstranit. Jednou se měl údajně vyjádřit ve smyslu, že "jestli bude dědek dál blbnout, bude potřeba s ním něco provést". Jen diletantstkým Hitlerovým zásahům do vedení války totiž spojenci vděčili za svůj rychlý postup na obou frontách. Churchill nechal dokonce zastavit plán na jeho zabití s výrokem, že je to vlastně jejich spojenec.
Autoři názoru o vlivu odstranění Heydricha na rychlejší ukončení války tvrdí, že samotní Němci by měli nosit květiny ke hrobu československých parašutistů. Protože kdyby se boje v Evropě protáhly jen o pár měsíců, čekal by Německo osud Japonska. Američané byli od léta 1945 schopni vyrábět dvě atomové bomby měsíčně.
Dále je dobře známo, že heydrichiáda změnila pohled celého světa na německý režim. Psal se teprve rok 1942 a plnou pravdu například o koncentračních táborech se světová veřejnost dozvěděla až o tři roky později. Nacionálně-socialistický režim svou pravou tvář nevystavoval na odiv a řada lidí tehdy ještě chtěla věřit, že to s Německem "není tak zlé". Poté, co nechali nacisté vyhladit Lidice, tyto iluze definitivně padly. Německým nacistickým pohlavárům po atentátu "ruply nervy", začali se Čechům mstít a svá zvěrstva demonstrativně vytrubovat do světa.
Gabčíkovi s Kubišem i dalším parašutistům se dostalo teprve po roce 1989 plného uznání. Předtím populární nebyli, podobně jako řada jiných hrdinů západního odboje. Nedávno dostali státní vyznamenání bratři Mašínové, kteří se v roce 1953 prostříleli z komunistického Československa na Západ. Jejich "odbojová" činnost zahrnuje mimo jiné přepadávání policejních stanic, uloupení mezd pro zaměstnace trutnovského podniku Kovolis, zabití spoutaného a chloroformem omámeného příslušníka SNB.
A zde se nabízí jedno křiklavé srovnání s činy parašutistů. Když zraněnému Janu Kubišovi chtěli náhodní svědci, Češi, zabránit v úniku z místa atentátu, vystřelil pouze do vzduchu, než dostali rozum. Gabčíka dokonce pronásledoval Heydrichův řidič, esesák Klein. Trénovaný střelec Gabčík jej z úkrytu střelil do nohy a pak kolem něj odklusal pryč. Příslušník SS byl v čase války zajisté legitimním cílem, navíc to byl očitý svědek, schopný oba útočníky identifikovat. Přesto jej Gabčík nechal žít. Měl rozkaz zabít zastupujícího říšského protektora, ne jeho řidiče.
I pro tento jejich lidský rozměr, patří památce těchto hrdinů čest.
Žádné komentáře:
Okomentovat